Prožívá vydařené období. Daří se mu herně a také střelecky mu to tam v posledních zápasech padalo. Navíc proti Jaroměři se blýskl krásnou trefou, která byla vybrána do pořadu České televize jako nejkrásnější gól víkendu. To je vizitka Michala Voldána, ve dvaatřiceti letech nejzkušenějšího fotbalisty Nového Bydžova, který vládne krajskému přeboru a míří do divize. „Přikládám to tomu, že jsem nebyl celou zimní přípravu zraněný. Fyzička je tedy dobrá a těžím z toho,“ říká playmaker RMSK Cidlina.

V posledním zápase jste vyhráli 12:0 s Černilovem. Jak se vůbec něco takového mohlo podařit?

Měli jsme z toho obavy. Trenéři nás připravovali na to, že soupeř bude v jedenácti zalezlý před vápnem, což se potvrdilo. My jsme chtěli být trpěliví, kombinovat, držet balon a čekat, až tam nějaká branka padne. Věděli jsme, že potom už to bude snazší. Naštěstí zhruba okolo 20. minuty jsme z křídelní akce dostali míč do vápna a dali gól na 1:0. Pak už to „šlo samo“ a padalo to tam, jeden za druhým.

Ale dvanáct? To jste asi před zápasem nikdo nečekal.

To určitě ne. Byli jsme rádi za každý gól, šli jsme postupně. Ale hlavně pro nás bylo důležité žádný gól nedostat, v tom na nás trenéři apelovali. Potom to tam prostě padalo no, jeden za druhým. Po pátém šestém už byli černilovští kluci odevzdaní. Poločas byl 5:0 a hned zkraje druhé půle dával Matěj Vincour hlavou šestý gól, to je dodělalo.

Do vašeho mančaftu přišli dva kluci z Černilova, že?

Ano, je to tak.

Vypsali nějaké prémie? Bavili jste se v kabině o tom, jak to budou brát prestižně?

Bavili jsme se o tom, ale spíš ze srandy, nebylo to nějak vážně, protože jsme vnímali, v jakém je Černilov jakoby rozkladu. Přes zimu jim odešlo několik hráčů včetně gólmana. Věděli jsme, že to tam teď dohrávají s dorostenci a nějakými jakoby „odpadlíky“, co sesbírali z okolních vesnic. Takže klukům, co jsou u nás, to bylo i trochu líto proti nim hrát. Vojta Svatoň možná ani nechtěl hrát, říkal, že tam má kamarády. Ale nakonec nastoupil. Takže jsme to brali s pokorou. Náš trenér Petr Průcha v hodnocení uvedl, že jim hlavně přeje, aby dohráli sezonu, ví, jak to mají těžké.

BYDŽOVSKÁ OPORA Michal Voldán (v modrém) během domácího utkání s Jaroměří (5:2).BYDŽOVSKÁ OPORA Michal Voldán (v modrém) během domácího utkání s Jaroměří (5:2).Zdroj: fotbalfoto.cz/Václav MlejnekPořád vyhráváte, na to se lehce zvyká, co? Užíváte si to?

Užíváme, ale my jedeme zápas po zápasu. Jdeme si za cílem, kterým je divize. Před každým zápasem jsou na vás všichni soupeři připraveni, každý chce být prvním, kdo vás v sezoně porazí. Všichni chtějí, aby se psalo, že Bydžov poprvé klopýtl právě s nimi. Z toho máme samozřejmě obavy, ale já věřím v sílu našeho týmu. Máme natrénováno, občas i štěstí a zatím jedeme bez porážky, už jednadvacet kol.

Máte komfortní desetibodový náskok. Bavíte se v kabině čím dál víc o divizi?

Jo bavíme, ale to jsme se bavili i na začátku sezony nebo v půlce sezony. Já i třeba trenér Honza Věchet (asistent – pozn. aut.) říkáme, že je před námi ještě dost kol, nyní devět. Musíme jít zápas po zápasu a dotáhnout to tam. Ono se řekne deset bodů, ale víte, jak to je. Každý zápas začíná od nuly a musíte ho dotáhnout na tři body.

Kdyby přišlo nějaké zaváhání, měl byste obavu, co to udělá s týmem?

Hlavně u mladých, mě se to už asi netýká, přece jenom mám nějaké zkušenosti a už to pár let hraju. Na mladých je občas vidět nervozita a nerozvážnost, třeba v zakončení za stavu 0:0, nebo když jsme pod tlakem. Ale nic velkého bych v tom neviděl. Kdyby se zaškobrtlo, tak si řekneme, že jdeme dál a je před námi další utkání. Myslím si, že bychom to už měli dotáhnout.

Čemu přikládáte to, že jste takhle suverénní? Třeba i tomu, že se tým už nějakou dobu tvořil?

To je jedna věc, že se to tady dva tři roky dávalo dohromady, plus přišli další kluci třeba z libereckého dorostu, kteří tu zamlada hráli. Stmelilo se to, ale hlavně je to přípravou. Kluci chodí z pětadevadesáti procent na každý trénink a na trénincích je nás fakt dost. V přípravě to pořád jede, zima i léto.

Vám osobně se na jaře daří, herně a teď i střelecky.

Dá se říct, že jo (usměje se).

BYDŽOVSKÁ OPORA Michal Voldán (v modrém) během domácího utkání s Jaroměří (5:2).BYDŽOVSKÁ OPORA Michal Voldán (v modrém) během domácího utkání s Jaroměří (5:2).Zdroj: fotbalfoto.cz/Václav MlejnekJe to dobou zimní přípravou?

Určitě. Pro mě je však nejvíc důležité, že jsem nebyl vůbec zraněný. Vždycky jsem měl přípravu, vydržel měsíc a zranil se. Pak jsem čtrnáct dní nebyl a vypadl jsem z toho. Teď jsem odjel celou přípravu dva tři měsíce v kuse, třikrát čtyřikrát týdně trénink, všechny zápasy jsem odehrál. Takže fyzička je dobrá a těžím z toho. Zvládám každý duel.

Nedávno jste dal krásný gól, který se dokonce ocitl v televizi. Překvapilo vás to?

(zasměje se) Vůbec jsem to nečekal, byla to náhoda. Přišel jsem do jedné hospůdky v Jičíně a tam mi kolega říkal: Hele, včera jsem seděl doma a viděl tě v televizi. Tak jsem mu říkal, že je to dva tři roky staré, když jsme tehdy hráli televizní zápas v Chlumci. Jenže on na mě, že je to teď ze zápasu s Jaroměří. Tak jsem se na to podíval a fakt to tam bylo, i když nevím, z jakého důvodu. Ale je pravda, že mi zrovna střela vyšla – zpoza vápna do šibenice. Dali to tam snad jako nějaký nejhezčí gól víkendu nebo tak něco, takže mě to překvapilo. Ani jsem vůbec nevěděl, že ten pořad existuje.

Jaké reakce byly v kabině?

No samozřejmě něco do kasy (vyhrkne hned – pozn. aut.). Tak říkám klukům, že je to už čtrnáct dní staré, že mají smůlu.Já jsem o tom ani nevěděl. Ale ne, něco tam za to rozhodně dám. Mám z toho radost, člověk není každý den v televizi, že ho vyberou s nějakým hezkým gólem.

Jste jediným třicátníkem v mužstvu.

No, už to tak je (směje se).

Jak tuto roli berete?

Trenér Petr Průcha mě do toho zasvětil…

BYDŽOVSKÁ OPORA Michal Voldán (s míčem) během domácího utkání s Jaroměří (5:2).BYDŽOVSKÁ OPORA Michal Voldán (s míčem) během domácího utkání s Jaroměří (5:2).Zdroj: fotbalfoto.cz/Václav MlejnekNebo vám to tak ani nepřijde?

Ale přijde, on tam je věkový rozdíl s některými kluky třeba deset dvanáct let. Máme tam ročníky 2000 a podobně, kdežto mně je 32 let. Ale trenér mě do toho tak postavil a já to beru, jak to je. Snažím se mladým fyzicky vyrovnat také v bězích, i když to je samozřejmě pro mě těžké. Zase to nahradím fotbalovostí, nějakým posouváním, abych jim říkal, kam mají běhat. Tak nějak jsem se toho chopil a snad se to daří. Máme to udělané zhruba napůl, někdo víc běhá a někdo tomu víc dává myšlenku.

Jste tam takový táta, který předává zkušenosti? Poslouchají mladí?

Musím říct, že jo. Někdo si z toho občas dělá srandu, ale když řeknu něco vážně, tak to berou. Překvapuje mě to, ale berou mě docela vážně, i ti srandisti.

Občas si i z vás dělají srandu?

Ne, ze mě přímo ne, ale třeba mezi sebou. Máme třeba střeleckou soutěž o tréninku a prohráváme o tři branky, tak je trošku sprdnu, ať se seberou, víc se snaží a střílejí pořádně. Oni pak přestanou si dělat mezi sebou srandičky a berou to vážně, protože vidí, že jsem naštvaný a hlavně nechci prohrát žádnou soutěž. Takže fakt poslouchají.

Jinak na to, že jste v týmu nejstarší, nemají žádné vtípky?

Na moji osobu určitě ne. Berou to tak, jak to je. Myslím si, že jsou i rádi, že tam jsem. Nebo v to tedy doufám, nikdo si nestěžoval. Když jsem měl nakročeno zpátky do Jičína, tak kluci, jako třeba kapitán Kuba Trejbal, za mnou přišli, abych ještě zůstal. I ti kluci mají zájem, abych tady zatím ještě hrál. To mě překvapuje a mám z toho radost.

Takže v Bydžově budete hrát i příští sezonu divizi?

Na to je těžké nyní odpovědět, uvidíme po sezoně. Když postup do divize dopadne, tak pak se budeme bavit, co dál. Přece jenom jsem z Jičína, dojíždění sem a tam. Uvidíme, ještě nevím odpověď, jestli tady budu pokračovat nebo ne.