Dva roky zkoušel štěstí v FC Hradec Králové, na podzim kopal za divizní Dvůr Králové. V zimě se však Marek Vítek vrátil do mateřské Roudnice, kde by chtěl pomoci týmu postoupit do krajského přeboru. Jestli to bude letos nebo až za rok, toť otázka, nicméně určitou šanci vidí ještě v této sezoně. „Solnice je jasná, ale boj druhé postupové místo je otevřený,“ myslí si dvaadvacetiletý šikovný útočník či ofenzivní záložník.

Tři zápasy, sedm bodů. Jste spokojeni s jarním rozjezdem?

Více méně ano, tedy až na druhý zápas v Trutnově, který se nám moc nepodařil a prohráli jsme na penalty. Jinak ale můžeme být se vstupem do jara maximálně spokojeni.

V tabulce vám patří čtvrté místo. Chtěli byste se během jara posunout ještě výš?

Nedávno jsem říkal, že pořád cítím, že druhé postupové místo je volné. Co se týká vedoucí Solnice, tam asi už není o čem diskutovat, ale boj o druhou příčku je otevřený.

Tu drží momentálně Týniště, třetí je Česká Skalice. Jsou to společně s vámi týmy, které by se měly o druhé postupové místo poprat?

Určitě. Myslím si, že bych tam už nikoho jiného ani nezařadil.

Na Týniště sice ztrácíte devět bodů, ale máte zápas k dobru, navíc s ním ještě budete hrát. Je reálné ho ještě dostihnout?

Museli by kluci z Týniště ještě klopýtnout. Podzimní vzájemný zápas v Roudnici jsem viděl, byl jsem se na něj podívat a Roudnice vyhrála. Na výsledku se hodně podepsala individuální chyba hostujícího gólmana. Nicméně na jaře se Týniště zatím jeví, že postupové ambice má rozhodně také.

V Roudnici jsou tedy stejné ambice?

Stoprocentně. Tady už se to chce dlouho, ale vždycky se asi našel někdo, kdo to chtěl víc.

Kdyby to letos nevyšlo, zkusili byste to hned v následující sezoně?

Jednoznačně. Chtěli bychom to zkusit, když to půjde.

Jaký je teď v Roudnici mančaft? Co parta a fotbalové zázemí?

Je tam rozhodně mladý tým s pár zkušenějšími hráči. Když se podívám na základní sestavu, tak je tam jen málo hráčů, kterým je přes 25 let. Takže mužstvo je složené vesměs z mladých hráčů. Jinak parta je super, i lidi kolem. Roudnice by si vyšší soutěž zasloužila.

Takže tým má i perspektivu do budoucna, že?

To každopádně, o tom jsem přesvědčen.

Vy osobně jste ve třech jarních utkáních vsítil šest branek. Cítíte, že se dostavila střelecká pohoda?

Ano. Zrovna jsem se o tom teď bavil s trenérem, že jsem něco takového pro sebe strašně potřeboval. Na podzim jsem se ve Dvoře netrefil, takže už jsem skoro ani nevěděl, jaké je to dát gól. Hrozně mi to pomohlo, hlavně ten první zápas (dal 4 góly – pozn. aut.). A jak říkáte, přišla střelecká pohoda (usměje se).

Byl jste v minulosti nějakým střelcem?

Když o tom tak přemýšlím, tak jsem asi nikdy nebyl nějaký extra střelec.

V zimě jste se vrátil do mateřského klubu. Návrat do Roudnice si i díky těm gólům užíváte?

Jo, užívám si to hodně. Kvůli zrušenému utkání s Velkým Poříčím (v zimě odstoupilo ze soutěže – pozn. aut.) jsme zatím hráli sice jenom jeden domácí zápas, ale je to fajn, rád jsem tady zpátky s klukama.

Máte za sebou dva roky v FC Hradec a půlroku ve Dvoře Králové. Co vám tyto štace přinesly za zkušenosti?

Především ta v Hradci mi ukázala, co vlastně znamená, když člověk fotbal bere opravdu vážně a tráví na stadionu šest dní v týdnu. Zkrátka mi to ukázalo trošku takovou profesionálnější stránku fotbalu, jeho výhody i nevýhody, kdy třeba člověk pomalu nemá ani na nic jiného čas. Ale jsem strašně rád, že jsem to ochutnal. Člověk si pak nemusí říkat, coby kdyby, jak by to vypadalo, kdybych tenkrát támhle šel a podobně. Prostě jsem si to zkusil, zjistil jsem, že to zase až takové není a s pokorou jsem odešel.

Sledujete Hradec pořád, jak se mu daří?

Jasně, koukám se prakticky každý víkend na výsledky, na zápas jsem se ale byl podívat jenom v přípravě. Sleduju to, klukům se daří.

Je vám 22 let, máte nějaké fotbalové plány do budoucnosti? Nebo tomu necháváte volný průběh?

Přesně tak. Asi bych to nechal tak, jak to bude plynout. Co ale teď vidím jako svůj fotbalový cíl, kterého bych chtěl dosáhnout, je postup s Roudnicí do krajského přeboru, protože I. A třída se tady hraje už pomalu 20 let. Už je to takové, že lidi by tady chtěli vyšší soutěž. Domnívám se, že na to tady nyní tým je. To je asi taková moje nejbližší meta. Samozřejmě kdyby se naskytlo něco, tak bych o tom asi uvažoval.