V sedmatřiceti letech patří k nejzkušenějším fotbalistům, kteří v současnosti hrají krajský přebor Královéhradecka. V minulosti nastupoval i ve vyšších soutěžích, od začátku této sezony Zdeněk Ševčík válí v Novém Bydžově, kde má kolem sebe převážně mladé spoluhráče.

A daří se mu i střelecky. V posledním duelu se přehoupl přes desetibrankovou metu, přesně řečeno na svém kontě má už jedenáct gólů. Perspektivní tým tak i díky tomu může okupovat horní patra tabulky, aktuálně je třetí.

Zdeněk Ševčík.O víkendu jste vyhráli 4:3 v Rychnově. Byl to takový zápas „nahoru - dolů“?
Ano. K vidění byla spousta chyb, jak u Rychnova, tak i v naší obraně. Z toho pramenila spousta samostatných nájezdů na brankáře na obou stranách. My jsme však byli trošku produktivnější. Poločas mohl být klidně 5:5 a konečný výsledek 9:6 pro nás, neboť ještě hromada těch úplně nejvyloženějších šancí zůstala neproměněna. Hrálo se na těžkém terénu. My jsme se snažili kombinovat, ale spousta našich mladých hráčů se ještě potřebuje ve hře zklidnit, hlavně v koncovce. A také nám pomohlo, že Brazilec v dresu soupeře po faulu dostal červenou.

Rychnovský tým je v tabulce poslední. Projevoval se tento fakt na hře domácích?
Myslím si, že to byl zatím nejslabší soupeř. Vzadu hráli ofsajd-systém, který byl ovšem lehce překonatelný. Co měli lepšího, tak to byl útok, kde byl dobrý Brazilec Bastos, jenže pak nakopl našeho hráče bez míče a jasně šel ven. Takže útok mají mnohem lepší než obranu.

Prakticky celý druhý poločas jste hráli proti deseti, byla znát tahle početní výhoda?
Bylo to znát snad jen v tom, že soupeři odešel ten šikovný Brazilec. Ale co se týká hry, tak to nebylo vidět. Rychnov to pak otevřel, hrál vabank, nakopával dlouhé balony a my jsme si s tím nedokázali poradit v kombinaci.

Váš kouč Petr Průcha si nemyslí, že by Rychnov měl patřit na 16. místo. Vy jste tedy opačného názoru?
Jak už jsem říkal, podle mě to byl jeden z nejslabších soupeřů, proti kterému jsme hráli. Mít proti někomu devět nebo deset vyložených šancí, to je asi dost. I když oni měli šance také, ale zase ne tolik.

Po třinácti kolech jste třetí a máte 25 bodů. Vyvíjí se zatím sezona podle představ?
Řekl bych, že asi jo. Na začátku jsme měli štěstí, že jsme některé zápasy zvládli vyhrát o gól. Pak přišla taková ta krize. Mladí hráči potřebují více sebevědomí. A také se přestalo trénovat. Trénuje se v malém počtu lidí a na těch mladších je to pak vidět, nemají cit na míč a podobně. Začátek sezony byl po letní přípravě, tak to bylo lepší. Teď je vidět, že kvalita ve finálních částech hry chybí.

Řada lidí říká, že Bydžov těží z poctivé a větší trénovanosti. Teď už je to tedy horší? Rozběhly se vysoké školy, ochladilo se a dříve je tma.
Přesně tak. Kluci trénují málo a je to vidět. To, co se v létě natrénovalo, se ukazovalo v první půlce podzimu. Teď je to slabší co se týče hry. Ale trápí nás spíše koncovka. Šance si vytvoříme, například proti Slavii Hradec, Vrchlabí či Lázním Bělohrad, bohužel však nedokážeme dávat více gólů. Teď v Rychnově jsme sice dali čtyři branky, ovšem bylo to tím, že jsme měli mnohem více šancí.

Vy jste v neděli přidal svoji desátou a jedenáctou branku v tomto ročníku. Cítíte se tím zkušeným lídrem týmu, který táhne mladé?
Ale tak lídrem… Prostě mám šanci, tak dám gól. (směje se) Teď jsem měl dvě. A kdyby toho kluci proměnili více, mohl zápas skončit klidně 2:7. Samozřejmě mám už něco za sebou, je mi sedmatřicet let, ale těší mě, že i s tím hendikepem fyzické kondice si dokážu ještě najít prostor a v koncovce se prosadit.

Co zdravotní stránka, cítíte se v pohodě?
Ale jo, v pohodě. Měl jsem sice nějaké problémy se zády, ale cítím se dobře, stačím na to. Myslím si, že kolikrát toho naběhám víc než ostatní. Teď je však doba, že ti mladí si to nemyslí. S tím se potýká asi většina mužstev.

Takže ještě pár let budete rozdávat fotbalovou radost?
(usměje se) No, to se uvidí. Teď už mám rodinu a ty hodnoty jsou trošku někde jinde. Váhy jsou rodina a nebo věnování se fotbalu. U mě to záleží také na tom, jaký pocit ze hry mám. Zatím se vcelku daří, tak snad to takhle vydrží i dál.

Jaký cíl máte do zbytku podzimní části sezony?
Ten je jasný. Hrajeme oba zápasy doma, proti týmům z chvostu tabulky (Jaroměř a Chlumec - pozn. aut.), takže chceme šest bodů a dostat se celkem na jednatřicet bodů. Myslím si, že to by bylo možná i nad plán.

Do Bydžova jste se vrátil v létě. Předtím jste působil v Dobříkově, kde jste hrál i krajský přebor. Můžete porovnat přebory Pardubicka a Hradecka? Je tam rozdíl?
Domnívám se, že KP Pardubicka je kvalitnější soutěž. Hraje tam více exligistů a zkušenějších hráčů než na Hradecku, což mě docela zarazilo. V Dobříkově jsme hrávali přípravu proti celkům z Královéhradeckého kraje, měli jsme specifické mužstvo starších kozáků. Myslel jsem si, že to bude jinak. Tady jsou většinou v každém týmu dva tři zkušenější hráči, kteří zápasy rozhodují. Zmíním třeba Mikušíka z Dobrušky či Pražáka z Vysoké. Ti, co se dokáží prosadit, tak jejich týmy jsou samozřejmě výš. Jinak je hradecký přebor vyrovnaný. Nicméně si myslím, že pardubický přebor má trošku větší kvalitu.

Vy vlastně pamatujete doby, kdy se hrál společný přebor.
Je to tak. Podle mě by bylo k dobru, kdyby se oba přebory znovu spojily, jako tomu bylo dříve. Ale co mě zaráží, je počet diváků, kteří na přebor teď chodí. Je vidět, že fotbal už lidi moc neláká. Také nechápu, proč je v létě dlouhá pauza a pak se hraje, když je zima na blátivých hřištích, skoro v mrazu. To může mít první, druhá a třetí liga, ale tyhle soutěže by se měly hrát přes léto. S tím jsou spojené i divácké návštěvy. V létě lidi vcelku chodí, teď na to každý dlabe.