Historie kopané ve městě se oficiálně začala psát 31. října 1910, kdy byl na ustavující schůzi ve Smetanově domě založen SK Litomyšl. Jak se píše v prvních stanovách, tak jeho účelem bylo „pěstovat všeliký sport a vzájemnost a shodu mezi členy.“ Věru ušlechtilé cíle, že…

Ale není to nejstarší doklad o litomyšlském fotbale. „Hra v míč kopaný“ se nepochybně objevila, byť bez organizačního klubového zázemí, ještě dříve.

Prohnat míč goalem

Dokladem budiž unikátní záznam, který se dochoval v místním muzeu. V tehdejších novinách zvaných Obzor se psalo o utkání litomyšlských fotbalistů se soupeři z nedalekého Vysokého Mýta, který se odehrál dne 16. dubna 1906 „na louce pana Drábka v Nedošíně“. Sice s nadmíru nelichotivým výsledkem 1:9 z pohledu domácích hráčů, ovšem stojí určitě za to z něho ocitovat. Soudě například podle kritiky výkonu rozhodčího se toho totiž ve fotbale od dávných časů zase tolik nezměnilo.

„Hra počíná výkopem L., která se však míčem dlouho netěší. Mýto přejímá vedení a do poločasu je stav 0:3. Mýto po přestávce využívá výkopu a v mžiku dává čtvrtý goal. Než i L. dociluje goalu, jenž odměněn hojným potleskem. Tím se L. vzmuží, leč Mýto opět udá prudší tempo a v krátké době pětkrát prožene míč goalem… Neočekávala se taková porážka, neboť na podzim L. zápasila s Pardubicemi rozdílem jediného goalu. Soudce zápasu byl zcela neschopný, přehlédnuty tři offside, aut a roh někdy nerozlišovány. Hra ostrá.“

Kdopak je tady pánem…

Posledního říjnového dne roku 1910 dostalo fotbalové dění ve městě svůj pevný řád a tradice tehdy vzniklá přežila přes různé peripetie doposud. Pohled do dokumentů, jimiž se tenkrát klubová činnost řídila, vzbuzuje v současnosti úsměvy na tvářích, je ale třeba chápat, že před stoletím se řada věcí brala jinak a v mnoha ohledech daleko vážněji.

„Kapitán volený z prvního mužstva zodpovídá za sestavu, referuje výboru o zápasech a trainincích. Jednu hodinu před zápasem je neobmezeným pánem na hřišti. Během týdne zkoumá sportovní kvalifikaci nových členů klubu, vede jejich výcvik a rozhoduje o definitivním přijetí do řad fotbalistů.“

Nu, představa kapitánů současných mančaftů, jak referují výboru o tréninku a zkoumají kvalifikaci nových fotbalistů je minimálně zajímavá, že… Zdárný rozvoj litomyšlské kopané přerušily čtyři roky válečných hrůz, činnost klubu postupně ustala, mnozí fotbalisté museli narukovat na frontu a někteří z nich se domů nikdy nevrátili.

Nebyl jenom SK

Fotbalový život se do Litomyšle vrátil teprve po skončení válečných útrap. Vyrostla i „konkurence“ pro SK (což je předchůdce nynější Jiskry). Ve dvacátých letech to byla Rudá hvězda složená z členů Federace dělnické mládeže, jejíž existence ovšem skončila po pěti letech poté, co se ukázalo, jak nám praví dobový zápis, že „některým hráčům již schází třídní pojetí sportu.“

V letech třicátých byl v Litomyšli založen druhý klub AFK a úspěšně fungoval až do července 1945, kdy došlo ke sloučení s SK.

Z časů první republiky pochází i doklad o historicky prvních utkáních mezi Litomyšlí a Svitavami. Nyní je to tradiční derby, brzy tomu bude sto let, co se fotbalisté z těchto měst střetli poprvé (psal se rok 1924), tehdy by však to, že Litomyšl bude jednou náležet do svitavského okresu, nikoho ani nenapadlo.

Válečné úspěchy

Zní to zvláštně, ale období druhé světové války bylo pro litomyšlský fotbal jedním z nejúspěšnějších v dějinách. Celek SK hrál tři sezony I. A třídu, což sice dnešníma očima nezní moc extra, leč připomeňme, že v oněch dobách šlo o třetí nejvyšší soutěž v zemi. Po vítězství 6:2 nad AFK Chrudim se v tisku psalo:

„Již v první půli byli domácí v mírné převaze a vyhráli ji 3:2. Po změně stran doslova excelovali a sklidili aplaus. Škoda ale, že toto všechno viděla pouze slabá návštěva 400 diváků.“

Ano, čtyři stovky přihlížejících, to bývala slabá návštěva…

A snad ještě jedna vzpomínka svědčící o tom, s jakými těžkostmi se fotbalisté potýkali. Dnes je cesta na zápas z Litomyšle do Hlinska otázkou slabé hodinky autobusem. Ale v roce 1942? V neděli ráno se hráči vydali povozem (!) do Poličky, odtud vlakem přes Žďárec do Hlinska. Tam odehráli utkání, jenže po něm nebylo nijak možné se dostat zpátky. Takže dojeli vlakem do Pardubic, kde přespali na nádraží (!) a v pondělí ráno se vrátili přes Choceň do Litomyšle.

Hledání zázemí
Litomyšlský klub poměrně dlouho hledal stálé hřiště. Našel ho v roce 1919, kdy bylo vybudováno hřiště u nádraží. Nacházelo se na břehu Loučné, v místech, kde dnes z hlavního průtahu městem (I/35) odbočuje silnice na Morašice. Do nynějšího areálu na Černé hoře se potom Jiskra přestěhovala na začátku šedesátých let.