V novém ročníku nastoupil do pěti soutěžních zápasů a v každém z nich se gólově prosadil. Celkem má na svém kontě osm branek. Pět jich dal v I. A třídě a tři přidal v krajském poháru. Martin Šmíd, zkušený kanonýr Nového Hradce Králové, má v úvodu sezony báječnou střeleckou formu.
„Dá se říct, že ji cítím, ale hlavně je to o krásných nahrávkách mých spoluhráčů. Oni už za ta léta vědí, kde mě mají hledat,“ usmívá se osmatřicetiletý snajpr z kopce.
Martine, po třech kolechI. A třídy máte 4 body. Nemohli jste jich mít i víc, přestože jste hráli dvakrát venku?
Samozřejmě že mohli. My vždycky prospíme první poločas a začneme hrát až ve druhé půli, což je bohužel málo.
Jaké vůbec máte pro letošek s novohradeckým týmem ambice?
Naše ambice jsou hrát atraktivní fotbal, dávat hodně branek a zpracovávat mladé odchovance klubu do A mužstva. Co se týká umístění, viděl bych to tak do šestého místa.
Koho vy osobně favorizujete na příčky nejvyšší a tím i postup do krajského přeboru?
Favorit je podle mě jeden a to je Česká Skalice. O druhé postupové místo si to může rozdat hodně týmů. Osobně očekávám hodně vyrovnanou I. A třídu.
V prvním mistráku jste vsítil hattrick, v dalších dvou jste dal po jednom gólu. Navíc ve dvou zápasech krajského poháru jste skóroval třikrát. Cítíte se v úvodu sezony v nějaké obzvlášť větší formě?
Dá se říct, že jo. Ale je to hlavně o krásných nahrávkách mých spoluhráčů. Oni už za ta léta vědí, kde mě mají hledat. Nejlépe na zadní tyči, kde to už jen doklepnu (usměje se).
Zkusíte v této sezoně zaútočit na korunku krále střelců I. A třídy?
Bylo by to hezký, dat třeba 35 branek v A třídě, ale hlavně ať děláme co nejvíce bodů a kdo ví, třeba budeme prohánět Českou Skalici na čele tabulky.
Je vám už osmatřicet let a pořád vám to střílí. Přesto nebolí už občas tělo po zápase?
Samozřejmě po zápase přes týden všechno bolí – kyčle, záda, třísla atd. Ale jak přijde další víkend a mistrák, tak necítím bolest (zasměje se).
Během kariéry jste hrál za několik klubů. Máte spočítáno, kolik jich bylo? Kde se vám líbilo nejvíce?
Odhadem si myslím, že jich bylo tak deset. Nejkrásnější je to samozřejmě tady na kopci. To ani nemůžu říct nic jiného, by mě tady jinak ukamenovali (zasměje se). Jinak rád vzpomínám na působení v Černilově, tam to bylo super, jedna velká rodina.
Jak dlouho ještě budete pálit ostrými na této úrovni?
Dokud bude hrát Pavel Novák (zkušený spoluhráč – pozn. aut.), takže asi dlouho (rozesměje se).
Máte nějakou osobní či týmovou metu, na kterou byste chtěl v kariéře ještě dosáhnout?
Vrátit Nový Hradec do krajského přeboru a v klidu odejít do béčka. A taky dát sto branek za A tým Nového Hradce. Mám jich devadesát devět, tak to snad zvládnu.
V minulosti jste hrál také za Hradec nejvyšší futsalovou soutěž, jak na to vzpomínáte?
To bylo rozhodně krásné. Zahrát si proti takovému Era-Packu v jejich největší slávě, to bylo super. Sice to byl kolotoč, ale to si člověk bude pamatovat do konce života. Hlavně jsme měli super partu a cesty z venkovních zápasů byly také strašně náročné (směje se).
Mimo jiné máte i dvě malé děti. Povedete je k fotbalu či sportu?
Mám kluka a holku. Filípek nebude mít moc na výběr, jaký sport bude dělat, tam je fotbal jasná volba a Emmička bude baletka (mrkne).
Chcete ještě něco doplnit?
Chtěl bych poděkovat za rozhovor. Hradecký deník odebíráme, co pamatuji. Bylo mi ctí, moc si toho vážím.