Ale pozor! Adrian žádnou cestičku díky popularitě svého otce ušlapanou neměl. ,,Ani bych to nechtěl. Začínal na Pouchově u pana Součka. Jezdili jsme autobusem nebo na kole. Trenérům jsem se do jejich práce nikdy nepletl. Jasně. Doma jsem mu řekl své, kolikrát jsem ho i sprdnul. Byl jsem k němu spíše kritický. Ale při zápasech jsem do ničeho nezasahoval. To by bylo špatně,“ vykládá dnes dvaasedmdesátiletý Jan Rolko.

Jan RolkoZdroj: archivProblém s růstem

Cesta na fotbalové výsluní byla pro juniora poměrně složitější. V mládežnických kategoriích nikterak zvlášť nevynikal. „Před pár lety mě potkal pan Beran, který ho vedl v žácích a povídá: „Pane Rolko, nikdy jsem si nemyslel, že by to váš kluk mohl dotáhnout do ligy. Klobouk dolů.“ „To potěšilo,“ nezastírá. Nedivte se. V lize dorostu nastupoval Adrian Rolko sporadicky, za sezonu nastřádal jen několik desítek minut. „Byl tam velký problém s růstem. V patnácti se hodně vytáhl. Bylo těžké se na něho koukat. Připomínal spíše takového klátinohu. Jako svého času Vráťa Lokvenc,“ směje se otec. „V té době jsem na zápasy moc nechodil. Neměl jsem na to nervy. Jezdily babička a moje žena. Koordinace pohybu silně vázla.“

Jan Rolko starší býval ve své éře skvělým hlavičkářem. „Ve vzduchu jsem míval navrch,“ přitakává. Syn měl v této činnosti rezervy. „Scházel mu timing.“ Postupem času i tento handicap zlikvidoval. Zejména díky pracovitosti a touze se prosadit. „Za nejdůležitější považuji zvládnutí přechodu z dorostenecké kategorie do dospělých. Tady měl Adrian štěstí. V béčku ho vedl Václav Kotal, současný kouč pražské Sparty. Začal hrát pravidelně a zlepšoval se. Konečně dokázal uplatnit i své výškové parametry, naučil se číst hru.“

U Rolků vždycky platila skromnost, týmovost a pracovitost. Stejně jako táta by i syn nechal na hřišti duši. „Když nebyl v sestavě, vždycky jsem mu říkal, že to musí vydržet. A dřít.“

Jak vidno, vyplatilo se. Vždyť v lize nastřádal 205 startů a dal jedenáct branek. Zahrál si také evropské poháry.