Jste velký sportovní fanoušek?

Myslím si, že většího blázna není. Jsem sparťanský a liverpoolský fanatik. Hokej jsem hrál odmalička až do dorostu, teď hraju odborářskou ligu. Fotbal to samé, teď kopu ve Skřivanech za béčko, předtím to byl Prasek. Spíš už to je jen pro žízeň, mám špatná kolena, vyrychtoval jsem si je na umělkách v Anglii, kde jsem čtyři roky žil.

Který sport u vás převládá?

Jednoznačně fotbal. Odmala jsem ho miloval. Troufnu si říct, že jsem byl i talent, v žáčkách o mě stál i Liberec. Dneska to beru tak, že jsem to nedopracoval tam, kam jsem asi mohl. Škoda že jsem tomu nedal víc.

Jak berete fotbal nyní?

Pořád ho miluju, je to můj celoživotní koníček, hrozně mě baví. Nejen to, že ho sleduju a jezdím jako fanoušek na zápasy, ale i aktivně. V Anglii mi chyběl, tak jsem se tam snažil založit tým, což se povedlo. Pro mě je fotbal všechno. I ve III. třídě za Skřivany mě to naplňuje, jdeš na trénink, o víkendu máš zápas. Někdo řekne, že to není úroveň, ale pro mě je důležité, že na tom hřišti jsem.

Povězte, jak funguje skřivanský B tým?

Funguje to asi tak, že v béčku je nás celkem dost. Ale když se kříží zápasy s áčkem, tak je na tom béčko bité. Někteří kluci jdou logicky za áčko, které nebýt covidu, tak by vykopalo I. A třídu. Ale nás je pak na zápas málo. V tabulce jsme osmí ze třinácti, ale klidně jsme mohli být i třetí čtvrtí, kdybychom byli kompletní.

Hrajete to na této úrovni především pro žízeň a zábavu?

Ano, hrajeme to pro žízeň. Nevím tedy jak ostatní, ale já to tak mám. Těšíme se na to. Prostě to k tomu patří.

Lukáš Buček během svého čtyřletého pobytu v Londýně založil tým, kterému kapitánoval. Nyní hraje III. třídu Hradecka za béčko Skřivan.Lukáš Buček během svého čtyřletého pobytu v Londýně založil tým, kterému kapitánoval. Nyní hraje III. třídu Hradecka za béčko Skřivan.Zdroj: archiv L. B.Co parta a spolupráce áčko – béčko?

Parta je skvělá, i když je rozdíl mezi áčkem a béčkem dvou soutěží. Vloni byl dokonce tří, když byla ještě čtyřka. Trénujeme spolu, nerozlišuje se, jestli je někdo áčko nebo béčko. Je to jeden velký tým, to mě tam baví. Nikdo se nepovyšuje a nehraje si na něco.

Máte i společné akce?

Jasně. Chodíme se dívat na oba zápasy navzájem. Po skončení zůstáváme na pivku. Když je hezky, dělá se třeba i kýta. Na veškerých akcích jsme pospolu, samostatné akce neexistují. To je to, co se mi na tom strašně líbí.

Do kdy byste chtěl fotbal hrát?

Nedávno se nám narodil Tobiášek, takže bych chtěl hrát do doby, abych si mohl s ním třeba i někdy kopnout, samozřejmě pokud to zdraví dovolí. Minimálně bych chtěl, aby mě viděl jako aktivního hráče.

Takže třeba do pětačtyřiceti padesáti?

Jasně, pokud to půjde a zdraví dovolí. Problémy s koleny mám někdy od roku 2013. Na operacích jsem nebyl, léčil jsem se u fyzioterapeutů.

Nedávno jste také v Novém Bydžově začal trénovat minipřípravku RMSK Cidlina. Jak jste se k tomu dostal?

Oslovil mě Matěj Novotný (šéftrenér přípravek RMSK – pozn. aut.), když viděl, že děti přibývají a dále se hlásí. Měli tři trenéry, tak mě oslovil s tím, že by byla potřeba ještě další pomocná ruka. Úplně se nepovažuju za trenéra, ale děti miluju. Z fleku jsem řekl, že budu rád pomáhat.

Budete do budoucna uvažovat nad trenérskou licencí?

Určitě. Myslím si, že nás na to už i objednali. Rozhodně bych v tom chtěl pokračovat a rozvíjet se.

Přemýšlel jste, jaké by do budoucna mohly být vaše další trenérské kroky?

Teď mám malé mimčo, tak to beru skromně. Ale myslím si, že fotbalu rozumím a můžu tomu co dát. Začínám u nejmenších, ale potom bych chtěl jít se svým klukem.

Co kdyby přibyl ještě druhý?

Třeba (směje se). Chtěli bychom ještě holčičku, ale jsou i dívčí kategorie.

Lukáš Buček během svého čtyřletého pobytu v Londýně založil tým, kterému kapitánoval. Nyní hraje III. třídu Hradecka za béčko Skřivan.Lukáš Buček během svého čtyřletého pobytu v Londýně založil tým, kterému kapitánoval. Nyní hraje III. třídu Hradecka za béčko Skřivan.Zdroj: archiv L. B.Jaké je srovnání hráč vs. trenér?

Hrozně bych chtěl být na hřišti. Ani se nechci nazývat trenér, ještě jsem nebyl na zápasu. Ale když to koučujete, kolikrát bych tam chtěl být. Na druhou stranu se nemusíte honit, můžete se v klidu občerstvit.

Baví vás tahle role?

Děti mám rád. Vážím si každého, kdo to dělá, kdo přidá ruku do díla. Děláte to ve volném čase, nemáte za to peníze, ale jdete a podporujete děti. Takoví lidé jsou potřeba.

Coby fanoušek objíždíte fotbaly v okolí?

Když se něco hraje a je venku hezky, tak jezdím na fotbaly třeba do Nepolis, Kobylic, Chlumce. Nebo zajdu i do Bydžova.

Kolikrát jste zavítal na svoji oblíbenou Spartu?

Je to v řádech desítek, možná se dá hovořit třeba o padesáti zápasech. Byl jsem třeba za Spartou v Southamptonu a když jsem byl v Anglii, tak i na Chelsea.

Hltáte ji hodně?

Žiju se Spartou dennodenně, i s hokejovou, ta hraje častěji. Sleduju to, získávám informace, novinky.

Od posledního titulu fotbalové Sparty už uběhla nějaká doba. Jak jste nesl poslední hluché roky?

Člověk trpí, dříve vyhrávala tituly jak na běžícím páse, užívali jsme si to. Nicméně pro sportovní soutěživost je fajn, že přišla Plzeň, nevím, jestli můžu říct i Slavii. Teď bylo nahoře více týmů, třeba i Slovácko. Každopádně to čekání na titul je strašně dlouhé.

Berete Slavii jako největšího fotbalového nepřítele?

Stoprocentně. „Libí“ se mi, jak jí teď každý fandí, přitom před deseti lety jí nikdo nefandil. Já se považuju za skalního, i kdybychom skončili pátí.