Věřte nevěřte. Mladík snil o gólu na Letné, po letech Spartu vážně zostudil

Za zmínku stojí to, že je to asi jeden z mála hráčů, kterému se nakonec vyplnil do puntíku jeho fotbalový sen.

Rodák z Netolic si vždy přál ve fotbale něco velkého dokázat. „Jako kluk jsem se díval v televizi na zápas nultého ročníku Ligy mistrů, když Sparta před vyprodanou Letnou porazila Barcelonu 1:0 a vítězný gól tehdy dával Horst Siegl. Strašně jsem si přál, abych si jednou také mohl na Spartě zahrát před plným stadionem,“ vzpomíná.

Okresní přebor: Sen dohnal Kužela k veterináři. Pak dal jesle Messimu

Dokonce se mu o tom několikrát i skutečně zdálo. „Měl jsem sny, že před plným stadionem dávám v poslední minutě gól Petru Koubovi a vyhráváme 1:0. Hlasatel oznamuje: devadesátá minuta, branku dává Standa Rožboud,“ směje se při vzpomínce na své bujné sny.

Poprvé hrál na Spartě v osmnácti letech. Žádná sláva to nebyla. Rožboud ve 37. minutě střídal Ladislava Fujdiara, ale na světelné tabuli už svítil stav 5:0 pro domácí. Demolice pokračovala i po přestávce a Jihočeši se nakonec vraceli domů s debaklem 0:7.

Velká chvíle odchovance netolického fotbalu přišla o čtyři roky později v dubnu roku 2003. V osmifinále Poháru ČMFS přijelo Dynamo do hlavního města v roli absolutního outsidera, navíc po těžké ligové porážce 1:6 na Slavii. „Ze základní sestavy nastoupili jenom asi čtyři hráči. Trenér Tobiáš chtěl tým po prohře na Slavii obměnit. Popravdě řečeno, chtěli jsme na Spartě hlavně odehrát důstojnou partii. Nikdo nečekal, že bychom mohli pomýšlet na postup,“ připouští.

Nenapadlo to ani tehdejšího sparťanského trenéra Jiřího Kotrbu, jenž také nechal odpočívat největší opory. „Ale nastoupili třeba Tomáš Sivok, Rastislav Michalík, Tomáš Hübschman a další kvalitní borci. Sparta měla v té době mimořádně kvalitní i širší kádr,“ připomíná Jihočech.

Nedvěd má titul nejvíce uznávaného hráče. A nenávist? Řepka porazil Krmenčíka

Jenže už v poločase vedli Jihočeši naprosto nečekaně 2:0. První gól dal Ivo Svoboda a druhý právě Stanislav Rožboud. A svůj sen si splnil prakticky dokonale, protože překonal legendárního Petra Koubu. „Z pozice záložníka jsem si seběhl a hlavou jsem se trefil na zadní tyč. Petr Kouba se tenkrát vrátil do Sparty a plnil tam roli brankářské trojky. Pohár měl mít tak trochu za odměnu, ale na tenhle zápas asi rád nevzpomíná,“ směje se.

Naprostou senzaci tehdy dokonali po změně stran dalšími dvěma góly Jaromír Plocek a Aleš Matoušek. „Nadšení po zápase bylo naprosto skvělé. Vyhrát 4:0 na Spartě, to se Budějovicím hned tak nepoštěstí,“ připouští. K úplnému naplnění dětského snu chyběl pouze plný stadion. „Je fakt, že na pohár tam byla jen asi tisícovka diváků. Na Budějovice Letná obecně nikdy moc plná nebývala. Ale zážitky jsou to hezké,“ přikývne.

Čtyřgólová výhra na Spartě byla skvělá a senzační, ale za svůj největší zápas v kariéře ji českobudějovický srdcař nepovažuje. „Vyhrát na Spartě z pozice hráče Budějovic bylo v naší situaci rozhodně ojedinělé, výjimečné a krásné, ale za svůj asi největší zápas kariéry považuji duel o třetí místo na mistrovství Evropy osmnáctek v Německu s domácím týmem, kdy se hrálo o postup na mistrovství světa dvacítek. Sice jsme prohráli 1:3, náš jediný gól dával Milan Baroš, ale v hledišti bylo osm tisíc diváků a byl to zápas, na který se nezapomíná,“ uzavře Stanislav Rožboud pátraní ve svých vzpomínkách a snech.

Pro unikátní články o Okresním přeboru klikněte v obrázku na kolečko epizody: