O jeho návratu do města pod Bílou věží se během zimní přestávky spekulovalo. „Tahle varianta asi ani nehrozila,“ odmítl však devětadvacetiletý hráč Plzně, který do Ruchu zamířil na půlroční hostování.
VÍC HRÁT
Vlkanova na západě Čech po slibném začátku v poslední době příliš prostoru nedostával. Změna prostředí se nabízela. „Řekl jsem si, že chci víc hrát, než se mi dařilo na podzim. V Plzni jsem byl domluvený, že mi nebude s případným přesunem dělat potíže, což se potvrdilo,“ vypráví z tureckého Beleku.
V zemi půlměsíce, kde probíhá soustředění Chorzówa i Hradce, stihl bývalé spoluhráče navštívit. „Nejsem úplně blízko, měl jsem to k nim asi dvanáct kilometrů. Bylo štěstí, že když hráli zápas proti Kyjevu, my měli zrovna volno. Vzal jsem taxíka a jel za nimi. Musím říct, že to bylo příjemné setkání,“ popsal Vlkanova.
Ten se o angažmá v Polsku bavil s dalším exhradeckým fotbalistou. „Radil mi hlavně Petr Schwarz, se kterým jsem v Hradci dlouho hrával. On v Polsku působí již několik sezon.“ A nutno podotknout, že velice úspěšně. Nyní nastupuje za Slask Wroclaw, jež Ekstraklase po podzimu vévodí a v druhé polovině ročníku bude bojovat o titul.
BOJ O ZÁCHRANU
Na něco podobného může Vlkanova zapomenout. V Ruchu bude mít naprosto opačné starosti. Jeho nový tým je totiž předposlední s poměrně velkou ztrátou na místa zaručující záchranu.
„Pohled na tabulku hovoří jasně, přesto jsem zatím rád, že jsem se rozhodl do Polska jít,“ pokračuje. Přitom nejprve mu Chorzów nedoporučoval ani kamarád Schwarz: „Říkal, že to není úplně dobrá štace, pak ale změnil názor,“ prozradil Vlkanova.
Co zatím stálo? „Ruch získal jako nového kouče Janusze Niedźwiedźa, což je podle něj výborný trenér s velkými úspěchy, kterých dosáhl hlavně v Lodži. Podle Petra je to záruka, že tým bude hrát zcela jiný fotbal než na podzim a taky říkal, že by mi to mohlo sednout,“ věří rodák z Hradce Králové.
Na Polsko slyšel v poslední době pouze samou chválu. „Fotbal tam jde nahoru, což je nejvíce vidět právě na nejvyšší soutěži. Krásné stadiony, skvělí fanoušci, kterých na zápasy chodí mnohem víc než v Česku, z čehož plyne i více peněz, které se ve fotbale pohybují. Samozřejmě je to i dík tomu, že je to mnohem větší země. Jediným negativem je, že tamnímu fotbalu chybějí body z evropských soutěží, proto je těžké se prosadit,“ pokračuje Vlkanova, jenž je rád, že zkusí něco jiného. „Chtěl jsem vyzkoušet něco nového, nejlépe v zahraničí. Zkusit si jinou soutěž, což se povedlo,“ pochvaluje si.
NESKUTEČNÍ FANOUŠCI
Ruch má u severních sousedů velké jméno. V minulosti patřil mezi špičku Ekstraklasy, polským šampionem se stal dokonce 14-krát. To už je však dávná minulost. Poslední titul vybojoval v roce 1989.
Slavná historie je i tak v klubu cítit na každém kroku. „Přiznám se, že donedávna jsem znal pouze název a netušil jsem, co má za sebou. Teď už to vím, ve sbírce má spoustu titulů, v zázemí stadionu to visí všude na zdech. Ten poslední je sice hodně starý, ale to nic nemění na tom, že má velmi silnou fanouškovskou základnu,“ říká Vlkanova.
A jak příznivci berou, že se jejich milovaný klub po podzimu potácí na dně ligové tabulky? „I tak s klubem žijí. Vychází to z toho, že polský fanoušek je velice hrdý na svůj klub. Vlastně díky fanouškům jsme v Turecku. Ruch má obrovské fankluby Poláků po celé Evropě a ty z Anglie a z Německa nám prý soustředění zaplatily,“ poodhaluje skutečnost, která by byla v českých poměrech doslova nemyslitelná.