Jaká je premiérová návštěva Malty?
Je pravda, že jsem zažil hodně soustředění, Turecko či Kypr, ale na Maltě jsme poprvé. Před odjezdem jsem čerpal z dojmů kamaráda a trenéra Vladimíra Táborského mladšího, který zdev minulosti chytal a sám mi říkal, že se všechno hodně změnilo k lepšímu. Máme vynikající hotel, to samé platí o tréninkových plochách. Navíc soupeři v turnaji jsou kvalitní (pozn. autora: Tipsport Malta Cup – soupeři Hradce jsou Austria Vídeň, Sigma Olomouc a Spartak Trnava). Nemáme si na co stěžovat.

Samuel Dancák u míče v zápase proti Olomouci.
Dancáka mrzely neproměněné šance proti Olomouci: Chtělo to více klidu, přiznal

Jak vypadá váš běžný den na soustředění?
Vždycky vstávám v šest hodin ráno, rozdělím prádlo na tréninky, tady je to specifické tím, že se řídím prádelnami. U nás na stadionu mám tři holky, které mi pomáhají. Vyperou mi prádlo, složí a já ho pouze rozdělím. Tady mi ho sice přivezou, ale musím trochu kombinovat. Pak jdeme na snídani a je příprava na trénink. V týmu je šest, sedm mladých kluků, těm připravím kužele, míče a další pomůcky a oni mi to odnesou. Navíc zde mám kolegu kondičního trenéra a nutričního poradce Ondru Macha, který i masíruje a pomáhá mi tak. Hlavně se však věnuje kondiční části.

Jak se změnila soustředění s ohledem na to, jestli se v Hradci Králové hraje první, nebo druhá liga?
Enormně! Nedá se to srovnávat. Pokud hraješ první ligu, soustředění si můžeš dovolit, jedeš za teplem. I když si teď vzpomínám, že loni v Turecku nám dvakrát sněžilo. Ale všechno je lepší, tréninkové plochy, hotely. Prostě komfort.

Lze vymyslet i něco jiného?
Třeba letos Teplice, které vede Zdenko Frťala, jenž působil v minulosti v Hradci, jedou kromě do Turecka i na čtyři dny na hory, což aplikoval i tady. Myslím, že to není vůbec špatné. Už to však nebývá zvykem, což je dáno tím, že liga končí hrozně dlouho a přestávka je krátká. Dřív to bylo i sedm týdnu. A to nemluvíme o druhé lize, tam se nehrálo dva a půl měsíce.

Matěj Koubek během utkání proti Austrii Vídeň.
Z Malty: Koubek si dárek v podobě gólu nenadělil, tým ho překvapil na hotelu

Kde a kdy jste byl s Hradcem poprvé v zahraničí?
To vím přesně. (usmívá se) Před šesti lety v Turecku. S Teplicemi jsem poznal Kypr, Španělsko a Portugalsko. A je pravda, že když jsem dělal asi osm let nároďák do 19 let, jezdili jsme po celé Evropě.

POSLEDNÍ MOHYKÁN

Pojďme zabrousit do dávné historie. Jak jste se dostal k práci fotbalového maséra?
U fotbalu jsem začínal v Hořicích, kde do dneška žiji. V roce 1990 jsem dodělal masérskou školu a práce se sportovci mě lákala, protože jsem hrál fotbal, i když na nižší úrovni. Na popud kamarádů z hořického fotbalu jsem se dostal k mládeži Spartaku, kde jsem začínal pod trenéry Škorpilem a Černíkem. Tři roky jsem dělal u dorostu a žáků. V roce 1993 mi nabídli, abych byl druhý masér u áčka, protože klub měl profesionála. Já v té době ještě pracoval v hradecké nemocnici. Od té doby jsem u týmu, samozřejmě s přestávkou, kdy jsem působil v Teplicích.

Kolik trenérů se za tu dobu vystřídalo, počítáte je?
V první lize si ze mě kluci dělají srandu, že jsem služebně nejstarší. Letos mám dvaadvacátou sezonu. Když budu brát první i druhou ligu, zažil jsem 17 trenérů!

Kromě Hradce jste masíroval dlouhé roky i v Teplicích.
Pravda. Od devadesátého třetího do roku 2000 jsem byl v Hradci, to jsme byli bez přestávky v nejvyšší soutěži. Pak jsem až do roku 2008 masíroval v ligových Teplicích, kde si myslím, že jsem zažil nejlepší léta, protože se hrály i evropské poháry. Po návratu na východ Čech jsme kopali pět let druhou ligu, poté se podařilo postoupit a další roky, které byly trochu jako na houpačce, už znáte.

Postupně přibyla také role kustoda, změnilo se něco ve vaši práci?
Z pohledu maséra ne, ta je pořád stejná. Kustod je něco jiného, tam změny jsou a k lepšímu. Je více materiálu, více možností. Člověk se ale učí celý život.

Asi máte výhodu, že za ty roky kolem fotbalu všechny znáte a všechno dokážete sehnat?
To je pravda. (směje se) Se všemi kluby se znám, my kustodi jsme kamarádi. Za ty roky už přesně vím, co kluci potřebují. V první lize mají hráči stejná čísla celou sezonu, to v minulosti nebývalo. Znám je samozřejmě jmény, ale když někdo něco potřebuje, píšu to podle čísla.

Teď se navíc hraje i se stejnými balóny, že?
Přesně, další výhoda. Dobré rozhodnutí svazu, že první a druhou ligu hrajeme se značkou Select. Dánský výrobce se balónům věnuje od začátku a patří mezi nejlepší. Dříve jsem musel lítat po všech čertech, abych zápasový balón soupeře sehnal a kluci si do něj kopli. Pamatuji si třeba na Jabulani od Adidasu v Ostravě.

NOVÁ ARÉNA

Co přinesla fotbalovému Hradci Králové nová aréna?
Z mého pohledu je to obrovský rozdíl. Materiální zázemí, prostory pro regeneraci, komfort pro hráče. Další věc je obrovský boom pro lidi. Všichni vidíme, že najednou chodí na fotbal.Na podzim jsme měli jednu z nejvyšších návštěvností, je to znát pro výkony a všechno okolo. Parádní reklama města, prestiž klubu. Navíc nás začaly uznávat ostatní týmy, prostě hrajeme v důstojném prostředí.

Jak jste vnímal roky, kdy se o stavbě mluvilo, čas plynul a stále nic?
Řeknu to takhle. Zažil jsem hodně maket, které se nepovedly dotáhnout. Přiznám se, že jsem moc nevěřil, začal jsem, až když se podepsaly smlouvy a začalo se pomaličku stavět. Zmiňoval to i Petr Kodeš v podcastu s Michalem Petrákem. Během prvního zápasu jsem se rozbrečel jako malý kluk.

Jak vidíte jarní část sezony?
Bude to těžké, ale já myslím, že nám pomůže stadion, což se ukázalo i na podzim. Musíme si přiznat, že mančaft oslabil, když odešli hráči ze základní sestavy. Na druhou stranu si myslím, že máme dobrý mix zkušeností a mládí. Pevně věřím, že skončíme ve střední skupině.

ZKUŠENÍ LÍDŘI

Potřebují klíčoví hráči Václav Pilař a Ladislav Krejčí speciální péči?
Určitě. Třeba ve čtvrtek byl kondiční trénink po zápase a Václav, protože měl v minulosti peripetie s kolenem, měl svůj trénink na hotelu. Vždycky je potřeba rozvažovat, starší hráči mají svoji rutinu, znají svoje tělo a vědí, co je pro ně nejlepší. Není špatné jim ulevit, oni trénují, ale podle svých možností.

Ladislav Krejčí během soustředění na Maltě.
Krejčí o Maltě: Užívám si to! PlayStation nechal mladším, vystačí si s Netflixem

Překvapili vás svojí výkonností během podzimu? Oba patřili k nejlepším.
Ani ne. Je tam obrovská zkušenost a hlavně je výhoda, že se od nich mohou učit mladí kluci. Jde pouze o to, aby byli zdraví. Pak budou vždy dobří, protože jsou pozitivně naladěni. Oni chtějí pořád hrát a něco dokázat, jsou to správní vůdci týmu. Navíc Vašek je obrovská legenda klubu, vrátil se po dlouhých letech, a já si přeji, aby se takto vracelo mnohem více hráčů. Napadá mě třeba Petr Schwarz, ale těch hráčů je mnohem víc. Výhodou je stadion, kterýje ohromným lákadlem.