Kliknutím zvětšíte
Vloni se vrátil, aby pomohl fotbalistům Hradce Králové do první ligy. A svůj úkol splnil znamenitě. Zkušený útočník Pavel Dvořák táhne Votroky i v lize. Ve druhém kole dal gól Karviné (1:1), proti níž zaznamenal i do té doby svůj poslední ligový gól, tehdy oblékal dres Olomouce.
„Před zápasem jsem si říkal, že moje poslední trefa byla do branky v Karviné. Jsem rád, že jsem to ligové čekání na gól zase prolomil,“ usmíval se dvaatřicetiletý rodák z Vysokého Mýta, jenž sám přiznává, že Hradec je mu souzený. „Vždycky se mi tady dařilo,“ říká autor 37 ligových tref, který z týmu Votroků odešel v roce 2015 a kromě Olomouce působil i v Jihlavě a Slovácku.
V lize jste se trefil téměř po třech letech. Naposledy jste dal gól v říjnu 2018 v dresu Olomouce a tehdy jste rozhodl zápas v Karviné. Nyní jste se gólově prosadil zase na stejném hřišti.Co vám běželo hlavou, když skončil míč v síti?
Už před zápasem jsem si říkal, že poslední gól v lize jsem dal do té branky v Karviné, tak jsem rád, že se mi to znovu povedlo a konečně jsem prolomil čekání na další ligový gól. Jen je škoda, že jsme nevyhráli. Na vítězství jsme měli, šance jsme si vypracovali velké, ale nedá se nic dělat. Je to za námi a v dalším zápase už to snad dopadne a vyhrajeme.
K POSTUPU DO LIGY útočník Pavel Dvořák pomohl Hradci výrazně.
Jak hodnotíte první dva zápasy? Uhráli jste dvě remízy 1:1 s Bohemians a v Karviné.
Z herního pohledu můžeme být spokojeni. V tomto směru jsme obstáli. V obou zápasech jsme byli více než vyrovnaným soupeřem. Troufnu si tvrdit, že v Karviné jsme měli stoprocentně vyhrát, ale musíme vylepšit koncovku a být efektivnější. A na druhou stranu nedostávat laciné góly. Obě inkasované branky byly zbytečné.
Čím to je, že neproměňujete více šancí? Chybí klid, nebo vás brzdí přemíra snahy?
Těžko říct. Asi nemáme takovou kvalitu, abychom proměnili každou šanci, to bychom každý asi hráli jinde. (úsměv) Ale musíme se na to víc zaměřit a zlepšit. Obecně platí, že týmy, které nemají superstřelce, tak se s koncovkou potýkají.
V Hradci jste jako mladý vstoupil do ligy, později s týmem třikrát slavil postup ze druhé ligy. Jaké to je teď pro vás coby už staršího hráče nastupovat v černobílém dresu v nejvyšší soutěži?
Beru to stejně jako před lety. Hrát ligu je pro mě pořád svátek. Vždycky jsem si to přál. Jsem rád, že se nám povedl postup. Mně osobně hodně pomohlo, že jsem ve druhé lize pravidelně hrál. Přece jenom nároky v této soutěži nejsou takové jako v první lize. Podařilo se mi dát nějaké góly a za tu sezonu jsem si zvedl sebevědomí. Doufám, že to nyní zúročím a že to pořád bude dobré.
Jste ve věku, kdy už se můžete ohlížet zpátky. Jak vnímáte svoji kariéru?
Jednak vím, že už nikam jinam nepřestoupím, (úsměv) že už snové angažmá v některém z pražských „S“ nebude. Ale jsem přesvědčený, že jsem do toho dal všechno a z toho vyšla moje kariéra. Nejvíc se mi dařilo tady v Hradci, ještě částečně v Jihlavě, ale v Olomouci a ve Slovácku to moc povedené nebylo. To mě trochu mrzí, ale nic si nevyčítám. Něco zlé je k něčemu dobré, zase díky tomu jsem se mohl vrátit do Hradce a zažít postup. Jsem hrozně rád, že jsem tady. A užívám si to.
Řekl jste, že pražská „S“ už nebudou. O kom jste snil,o Spartě či Slavii?
Když jsem se jako malý jezdil dívat sem na Hradec, tak jsem si vždycky říkal, že bych chtěl hrát tady a takhle výš jsem nikdy nepomýšlel. A možná to byla ta chyba. Když jsem se jako mladý dostal do áčka, tak jsem se trochu uspokojil a nešel jsem si za tím s takovou vervou jako předtím, když jsem měl velkou touhu hrát za Hradec…
Máte tříletého syna. Platí u vás, že narozením dítěte člověk mění priority?
Já se snažím být co nejvíc se synem a s manželkou, snažím se, aby to všechno nestálo na ní, zvlášť když jsme byli v Jihlavě, v Olomouci nebo v Hradišti, kde jsme neměli žádnou pomoc, babičky a dědové nemohli hlídat. V tomhle se to změnilo. Chtěl jsem být víc doma a tolik času na to, abych chodil s klukama z mančaftu jako dřív, když jsem byl svobodný, už nebylo a není. Ale volného času s klukama jsem si předtím užil až dost, tak jsem rád, že syna vidím vyrůstat. Užívám si to.
Takže s mladými spoluhráči už na diskotéky nevyrážíte?
To ne. Spíš už s těmi staršími. Vezmeme děti a jdeme někam na zahrádku a tak podobně.
V životě i na hřišti působíte klidným dojmem. Umíte také pořádně zařvat?
Dokážu se vytočit, ale ne moc při fotbale, abych řekl pravdu. (úsměv) Na hřišti moc neřvu, případně zakřičím jen nějaké pokyny. Myslím si, že to ani není potřeba a ani to nemám v sobě, abych někoho hecoval a řval. A ani to do sebe nervu. Snažím se být svůj.
S Jakubem Radou jste v týmu nejstarší, to ani na mladé nezvýšíte hlas, když něco nedělají na sto procent?
Nejstarší je Kuba Rada… (úsměv) My jsme takoví podobní, spíš se snažíme jít příkladem. Na tréninku nic nevypustíme a to si myslím, že je nejlepší příklad. Já jsem to tak měl. Když jsem byl mladší a viděl jsem starší hráče, jak trénují, jak makají, tak mě bylo blbý něco vypustit. A naopak, když někdo z těch starých na něco kašlal, nebo něco negoval, tak i my mladší jsme měli tendenci je v tomhle napodobovat. Proto se snažím jít příkladem.
V HRADCI se Pavlovi Dvořákovi vždycky dařilo.
Je v něčem mladá fotbalová generace jiná, než jste byli třeba vy v roce 2010, kdy jste tehdy pod trenérem Václavem Kotalem postoupili do první ligy?
Dnešní mladí kluci mají jiné zájmy, než jsme měli my. Co si pamatuji, tak my jsme spíš chodili na pivo a na karty (smích). I když teď kluci taky hrají karty, ale obecně jak to bývá, každá generace je jiná. Ale řekl bych, že tady v Hradci jsou mladí kluci skromnější, než co jsem měl možnost poznat například v Olomouci. Tady ještě nejsou zkažení nějakou slávou, tady jsou hladoví po úspěchu a chtějí se zlepšovat.
Máte před sebou minimálně pět let kariéry na vrcholné úrovni, ale zeptám se: Už jste přemýšlel, co bude po kariéře? Co by vás bavilo?
Trochu ano, ale právě na to ještě nechci moc myslet, protože když o tom člověk začne přemýšlet a plánovat, tak se také může stát, že se s tím začne pomalu smiřovat a fotbalu přestane dávat tolik. A já se s koncem ještě smiřovat nechci. Chtěl bych hrát, co to půjde. Ale trenérské licence už si dělám, rád bych u fotbalu zůstal i do budoucna, protože si myslím, že jsem nějaké zkušenosti nasbíral a bylo by fajn je pak někomu předávat. Teď na to ale rozhodně nemyslím. Doufám, že vydržím zdravý a budu hrát co nejdéle.
Pojďme zpátky k Hradci. Během srpna vás čekají čtyři těžké zápasy. Nejprve Liberec, poté Slovácko, Sparta a Plzeň. Už jste si ligu osahali. Jak lze uspět proti těmto silným soupeřům?
Musíme navázat na výkony, jaké jsme předvedli v prvních dvou zápasech. Hlavně si nesmíme myslet, že teď jsme už nějací fotbalisté. Naopak bych řekl, že v těchto těžších zápasech musíme ještě přidat, nebo přinejmenším udržet nasazení a bojovnost. Myslím si, že proti Liberci, na Slovácku i doma s Plzní můžeme bodovat. Na Spartě to pro nás bude velká výzva se s ní poměřit. Uvidíme. Ale myslím si, že když budeme podávat výkony jako doposud, tak můžeme uspět.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
