Kdy jste se k fandění dostal a jak dlouho už na Baník vůbec chodíte?
Baníku fandím už od začátku základní školy, což je více než dvě desítky let. Na zápasy mě brával táta, případně i strýc, ti ve mně vztah ke klubu pěstovali už od mládí. Fotbal mě už tehdy hodně bavil, navíc jsme ani nebydleli daleko od Bazalů, takže bylo jasné, kterým "směrem" se vydám.

Co pro vás znamená být příznivcem klubu, který má v republice jednu z nejhlubších tradic?
Společnou tvorbu historie a určitě i obrovskou hrdost. Baník je fenomén, který – především z fanouškovské stránky – přesahuje hranice naší země. Družba s Trnavou je už sice několik let zrušená, ale stále trvá a trvat bude s polskými Katovicemi. Navíc, a to v neposlední řadě, Bazaly byly dlouhou dobu jedním ze symbolů kraje, na který jsme klub chodili pravidelně a hrdě podporovat.

Jak jste tedy vnímal, když klub musel v roce 2015 svůj tradiční stánek opustit?
Podle mě šlo čistě o politické rozhodnutí. Několik lidí se domluvilo, že si postaví nový stadion, víc bych k tomu asi nedodával. Sám jsem to vnímal špatně, Bazaly byly ostravskou dominantou, fotbal se na nich hrál od roku 1959 a když se bouraly, hodně lidí to zasáhlo. Jak to člověk viděl, když procházel kolem, zavzpomínal a zabolelo ho to. Na druhou stranu bude stavba po rekonstrukci sloužit akademii, což je skvělý nápad, protože právě tam se vyprodukují další klubové legendy.

Stihl jste si už zvyknout na novou a moderní arénu ve Vítkovicích?
Bazaly sice nic nenahradí, ale nedá se nic dělat. Někdy v budoucnu se možná znovu postaví stadion na slezské straně Ostravy, otázkou je, kdy a jestli vůbec. Do té doby se nicméně stále jedná o Baník a podporovat ho budeme, ať už bude kdekoliv.

Abych odpověděl – dá se říct, že ano, že jsem si už zvykl. Určitá nechuť zprvu samozřejmě byla, ale už mě pomalu přechází. Je to sice určitý hybrid a spíše se jedná o stadion atletický, ale je moderní. Kupodivu bych dokonce řekl, že je na něm zvuk z tribun slyšet ještě líp než na Bazalech, protože ty byly otevřené.

Holzera bereme, nechceme podkopávat nohy

Když už jsme u současnosti – Baník se momentálně veze na vítězné vlně a euforii. Čemu to přisuzujete?
Začalo to už minulý rok po bídném podzimu, kdy se avizovalo, že pokud chce Baník v první lize přežít, je třeba přes zimu přivést posily. Ty se velmi povedly – ať už to byli Procházka, Fillo nebo Diop, všichni se ve výsledku stali klíčovými hráči. Právě oni naši hru posunuli úplně na jiný level.

Na začátku jarní části jsme sice stále prohrávali, ale šlo vidět, že vše se o dost zlepšilo. I teď se přivedly slušné akvizice, například Jánoš nebo Holzer, i když ten zprvu u fanoušků pochopitelně nebyl úplně oblíbený. Předtím ve Zlíně se mu navíc moc nedařilo, ale co je v Baníku, šlape.

Myslíte, že právě Holzer, který dříve působil i ve Spartě, si už stihl získat ostravská srdce zpátky?
Pořád jsou takoví, kteří mu to nemohou zapomenout, ale jinak ano. Fanoušci přece Baníku nebudou podkopávat nohy, tohle by rozneslo celý tým. Momentálně je situace taková neutrální – neřekl bych, že jsou z něj najednou všichni nadšení, ale že by mu něco zazlívali, to už snad neplatí.

Co Diop? Ten v poslední době zažívá asi nejlepší "baníkovské" období, nemyslíte?
Za to jsem hrozně rád, protože když přišel, delší dobu mu to nešlo. Těžko říct, proč, jestli jazykovou bariérou, delší aklimatizací, nevím. Psychika dělá své, stačilo ale dát jeden dva góly a sebevědomí narostlo. Z dalších posil, které se za poslední roky opravdu povedly, bych určitě jmenoval Martina Filla. Taky se nevedlo vždycky, ale celkově to kdysi byl nejlepší záložník ligy a to jde poznat. Když je na hřišti, je zřejmé, že se jedná o nadstandardního fotbalistu.

Baník nedávno vyhrál na Bohemians (1:0), přičemž v jeho sestavě vyběhlo na hřiště prakticky hned sedm odchovanců. To asi také musí na zmíněné hrdosti přidat, že?
Klub si to ale přesně takto nastavil, akademie zkrátka hrají prim. Samozřejmě jde o postupný proces a výsledky nemohly přijít hned, ale jakmile se dokončí i zázemí na Bazalech, vše bude na opravdu špičkové úrovni. Za pár let proto budeme moci brát hráče výhradně odsud.

Můj laický pohled je ten, že pokud chce být celek úspěšný, tak pouze s odchovanci hrát nemůže, vždy k nim musí být dva, tři výborní, zkušenější hráči, kteří dokáží být sami o sobě rozdíloví. Akademie je nicméně důležitá, pak už je to totiž pouze o tom, jak se hráči zapracují.