Plevel místo golfového trávníku… Bohdanečský příběh připomíná pohádku O Šípkové Růžence. S jednou odlišností. O trn se nikdo nepíchl, přesto království usnulo. Lepé řečeno zarostlo. Naštěstí pro fotbalisty nespalo sto let, ale pouze deset.

Až mezi českou elitu

Ještě na začátku devadesátých let se hrál v Bohdanči okresní přebor. Na útulný stadion jezdili v hojném počtu maximálně příznivci Horního Jelení.

„Vystupovalo se pod názvem Sokol Lázně Bohdaneč. Tým vedl trenér Bolek a dotáhl ho k postupu až do I. A třídy,“ vzpomíná letošní šedesátník Jiří Zackl, který působil v klubu už jako žák.

Zásadní pro vývoj dějin bohdanečského fotbalu se ukázal iniciativa podnikatele Jiřího Nováka. Koupil klub a za pět let ho dovedl až do nejvyšší soutěže. A do třítisícového města se sjížděli fanoušci pražské Sparty či ostravského Baníku.

„Okolo roku 1993 byla od Holic odkoupena soutěž v divizi. Pak se každým rokem postupovalo o ligu výše až do té první. Ve městě vládla obrovská euforie a každý fotbalem v Bohdanči žil,“ připomíná báječná léta.

To se psala sezona 1997/1998. Renomované kluby nastupovaly proti místnímu AFK Atlantic Lázně Bohdaneč. V novém areálu a na perfektně střiženém trávníku. Jenže každá pohádka má svůj konec. Elitní soutěž vydržela v Bohdanči pouze rok.

„Po sestupu z nejvyšší soutěže se u nás hrála druhá liga a pak byl tým sloučen s Pardubicemi. Následovala roční pauza. Potom se pan Novák a dohodl se stolanským klubem. Vznikl tak nový tým, do kterého se nakupovali hráči ze druhé a třetí ligy, se kterými se vybojoval postup do divize. V té době byla rovněž naše mládež velmi kvalitní a do budoucna by bylo určitě z čeho vybírat,“ tvrdí Zackl, který v té době působil u dorostu.

A byl přítomen také úpadku bohdanečského fotbalu. Kdo to zavinil?

„Majitelé se měnili. Bohužel nemám dostatečné informace, kdo byl tehdejší vlastník a nerad bych se spletl. Nedohodl se s městem na podmínkách. V roce 2001 se stadion zavřel.“

Z pýchy města se tak stala ostuda města a na několik let kostlivec ve skříni.

„Areál byl uzamčen, nikdo se o něj nestaral, a tak stadion chátral a zpustl. Sloužil také jako smetiště a odkladiště nepotřebných věcí. Občas někdo přeskočil plot a něco ukradl,“ popisuje Zackl.

Z pralesa do „pralesa“

Právě on a parta dalších nadšenců si řekli dost!

„V roce 2010 jsme se sešli a začali usilovat o znovuobnovení fotbalu v Bohdanči pod novým názvem SK Lázně Bohdaneč.

Skoro, aby se jeden bál podívat, co za zdmi areálu za těch deset let vyrostlo.

„Areál byl v dezolátním stavu. Plný náletových dřevin. Téměř nic nebylo použitelného,“ orosuje se dodatečně jeden z jeho zachránců.

Bez pomoci by se však kolektiv pod pracovním názvem Rekonstrukce bohdanečského fotbalu neobešel.

„Stadion byl odkoupen bez větších problémů od SK EKO. A do dnešního dne je stále majetek města. Dodávalo finance, a na obnově, která započala v roce 2011, se podíleli další sponzoři.

Jak se říká, práce tam bylo jako na kostele…

„Nejprve jsme vykáceli dřeviny a posekali trávu. Na stadionu vyrostly i dvoumetrové nálety. Plevel se odvážel pomocí traktorů na štráfkách. Následně jsme založili na nový trávník. Postupem času se udělala závlaha. Tribuny a zázemí jsme si obnovili prakticky svépomocí,“ podotýká Zackl.

Trávník položen, zázemí zprovozněno, zbývala maličkost. Dát dohromady minimálně jedenáctku hráčů.

„Museli jsme začínat od píky. Nicméně od čtvrté třídy až do okresního přeboru jsme postupovali každým rokem. Tam jsme se zasekli, ale pak následoval postup do krajské I. B třídy, kde jsme doteď,“ dodává Jiří Zackl.