Před rokem a půl zmizel z Hradce, kde kopal od patnácti. V Čenstochové, tehdy druholigovém týmu, chytil druhý dech - a nyní je zásadní oporou týmu, který po postupu do Ekstraklasy překvapuje Polsko.

,,Jsem rád, že jsem ten krok udělal,“ netají osmadvacetiletý záložník Petr Schwarz, poctivec ve středu pole devátého mužstva elitní polské soutěže. Dal pět gólů, základní sestava bez něj (stejně jako bez dalšího exhradečáka Tomáše Petráška) neexistuje.

Nyní - samozřejmě - stejně jako v ostatních zemích liga stojí kvůli pandemii koronaviru.

Museli jste zůstat v Polsku?
Ano, jsme tady zavření. Chtěli jsme s přítelkyní vycestovat domů do Čech, ale bylo to příliš velké riziko. Nevíme, jak by to bylo s případným návratem, mohl by to být problém.

Co děláte?
Plním individuální plán. Každý večer mi přijde mail, co mám dělat.

Baví vás to?
Nebaví, přiznávám. Chtěl bych na hřiště, do kabiny. Už jsme vlastně měsíc zavření. Ale nedá se nic dělat.

Smutný pohled... Na Všesportovním stadionu tráví Ladislav Škorpil spoustu času. Coby trenér tu zažil krásné bitvy. Ty ve vzpomínkách zůstávají. Fotbal naživo mu teď hodně schází.
Škorpil: Obavy z koronaviru je nutno přeměnit ve víru, že to dobře dopadne

Hradec už začal trénovat ve skupinkách, v Česku se mluví o rozjezdu ligy v půlce května. Co v Polsku?
Taky bychom měli začít, ve dvou, ve čtyřech na hřišti. A plány jsou tady podobné. Přijde mi, že se v Česku něco řekne a za pár dnů zní to stejné tady. (usmívá se) Nevím, jestli to kopírují, ale každopádně bude velká snaha ligu dohrát kvůli penězům za televizní práva, z nichž tady kluby žijí. Jsou to mnohem větší sumy než v české lize (v Polsku 1,4 miliardy za rok, v Česku desetina - pozn. red.).

Celý fotbal je nyní paralyzován. Vy však zažíváte skvělé angažmá, přitom při odchodu z Hradce jste se zdál bez šťávy. Bylo to tak?
Nevím, jak to říct… V Hradci jsem byl hrozně dlouho. Je to klišé, ale fakt jsem potřeboval nový impuls. A ten přišel: jiná liga, musel jsem se učit jazyk, měl jsem chuť dokázat novému trenérovi, že na to mám.

Takže dobrý krok?
Ano. Vidím na sobě obrovské změny, které bych v Hradci nedokázal.

Buďte konkrétní.
Nedá se to říct přesně, posunul jsem se ve všech směrech. Naučil jsem se tolik věcí, že se to nedá vyjmenovat. Ale dobře, dá se to vystihnout slovem profesionalita. Náš trenér je velký pedant. Jde o regeneraci, rehabilitaci, jídelníček, starání se o sebe. Poznal jsem, jak obrovskou roli hraje na cestě k úspěchu taktika.

Vy jste přece rozhodně nikdy neměl pověst nějakého flákače.
V Hradci jsem si myslel, že tomu dávám všechno, ale tady mě vyvedli z omylu. Je to na úplně jiné úrovni.

Tomáš Malinský (vlevo) vstřelil Spartě dva góly.
Tomáš Malinský: Nechci brzdit. Pojedu dál, mám důvěru

V čem?
V minulé sezoně byl jasně daný cíl: postup do Ekstraklasy. Podřídilo se tomu všechno. Vyhrálo se a hned ráno byl normální trénink, žádné společné večeře. Na zábavu nebyl čas, nikdo nepolevil. Po zápase, v němž jsme postoupili, nám trenér o půlnoci řekl, že je ráno trénink. Jeli jsme na sto procent - a to je ten profesionalismus.

Zlepšil jste se i herně?
Dovednosti i taktika šly nahoru. To je další rozdíl oproti Hradci. Zjistil jsem, co mám dělat, naučil jsem se pohybovat ve správných sektorech. Ve čtení hry jsem se posunul na vyšší level. Na to jsem nikdy nekladl důraz a tady je to zásadní.

V minulé sezoně jste byl tahounem. První zápas po postupu jste však nenastoupil. Proč?
V první lize (druhá nejvyšší soutěž - pozn. red.) jsem odehrál všechno. V přípravě jsem nebyl zraněný, ale pak přišel poslední týden a všechno se zlomilo. Bylo jasné, že nebudu v sestavě - a také mě tam trenér nedal ani na minutu. Nevím, co to mělo znamenat, třeba chtěl podržet nové hráče.

Prohrálo se. Další zápas jste hrál a od té doby jste v sestavě. Máte v týmu silnou pozici?
Je tady velká konkurence, to ano. Ale trenér má takovou filozofii a taktiku, kterou mu uprostřed plníme nejlíp my dva, co hrajeme. Vyžaduje bránění ve správném prostoru. Když to přeženu: Přijde Messi a bude hrát to svoje, trenérovi se to nebude líbit.

Vy jste se později neptal?
Ne, já se moc neptám. (usmívá se) Já dělám, co mi řeknou. Je to nutné, nechodím do konfliktu. Mám před sebou největší vrchol, je mi osmadvacet let. Mám možnost se někam dostat, podepsat velkou smlouvu.

Chcete výš?
Smlouvu mám ještě na rok. Teď je zvláštní situace, myslím, že na všechny kluby bude mít ekonomický dopad. Ale kdyby se naskytlo něco jiného, zahraničí, velké české kluby, velké polské, chtěl bych to vyzkoušet.

Tomáš Petrášek
Karanténu nedodržují hulváti, říká "Polák" Petrášek