Rok 1995 je - bezesporu - druhým nejkrásnějším letopočtem v historii hradeckého fotbalu (po roce 1960, kdy tým získal titul), rokem pohárovým, úspěšným, magickým. Ale také časem hořké vzpomínky na listopadový konec.

Vše začalo v půlce června. Votroci na Strahově po penaltovém rozstřelu udolali ve finále domácího poháru jasného favorita - žižkovskou Viktorii.

Znamenalo to start velkého juchání s tisícovkami Hradečáků na nevábném stadionu, poté oslavnou jízdu Prahou a (především) postup do tehdejšího Poháru vítězů pohárů.

To byla rána, tahák pro fanoušky. Navíc mančaft vedený trenérem Luďkem Zajícem zaválel, přes úspěchy proti Vaduzu a Kodani se dostal mezi šestnáct nejlepších mužstev. Nakonec také postup do čtvrtfinále byl blizoučko - a s ním i souboj s proslulým Rapidem Vídeň.

„Byla to obrovská škoda. Mohli jsme jet do Vídně. To by byl výjezd!“ vyprávěl kanonýr Pavel Černý pro knihu Černobílá historie.

close Jízda skončila hořce: Na hřišti i v televizi. info Zdroj: archiv FC Hradec zoom_in To se však nestalo, protože se spoluhráči nezvládl souboj s Dynamem Moskva. V pondělí 2. listopadu to bylo pětadvacet let od chvíle, kdy Rusové slavili na stadionu v Malšovicích postup po obří bitvě.

Konec to byl tuze hořký, a to ze dvou důvodů.

Zaprvé Votroci hráli skvěle, soupeře mačkali. Měli mraky šancí, jenže skóroval jen Daniel Kaplan, čímž vyrovnal výsledek z prvního duelu.

Rozhodující penalty vyzněly pro hosty, přitom Hradec byl po jarní cestě za domácím triumfem brán jako specialita na rozstřely.

Jenže tentokrát chyběl zraněný brankář Tomáš Poštulka a zaváhal například i mazák Černý. „Asi jsem to nedal moc dobře, málo prudce,“ popsal.

Samotnou prohru však přebila ještě jedna událost.

Statečný boj malého klubu proti ruskému velikánovi zaujal. Televizní přenos na Nově měl výbornou sledovanost. Jenže… Penalty začínaly o půl osmé večer, ve chvíli kdy startovaly hlavní zprávy.

A Vladimír Železný, tehdejší vládce Novy, nakázal přenos utnout. Reakce byly tvrdé, diváci soptili.

„Byla to moje největší chyba za působení na Nově,“ přiznal Železný později.

PVP 1995/96

Pohár vítězů pohárů v sezoně 1995/96, do níž zasáhli i fotbalisté SK Hradec Králové, opanoval francouzský klub Paris St. Germain, který ve finále porazil Rapid Vídeň 1:0. V dresu vítězů zářila jména jako pozdější mistr světa a Evropy - Francouz Youri Djorkaeff či jeho krajan Patrice Loko.

Zápasy SK Hradec Králové:

Předkolo:
FC Vaduz – Hradec Králové 0:5 (32., 50. a 58. Samec, 15. P. Černý, 37. Ptáček).
Hradec Králové – Vaduz 9:1 (4., 9., 30. a 53. Samec, 14. a 83. z pen. Urban, 37. Vrábel, 50. z pen. Šmarda, 63. Ptáček – 27. Ritter)

1. kolo:
Hradec Králové – FC Kodaň 5:0 (32. a 76. Samec, 39. Hynek, 53. P. Černý, 90. Ptáček).
FC Kodaň – Hradec Králové 2:2 (28. Tengstedt, 72. Tur - 10. Urbánek, 12. Rehák).

2. kolo:
Dynamo Moskva – Hradec Králové 1:0 (59. Kuzněcov).
Hradec Králové – Dynamo Moskva 1:0, pen. 1:3 (14. Daniel Kaplan).

Pořadí nejlepších střelců:
1. Petr Samec (SK Hradec Králové) - 9 branek.
2. – 3. Bebeto (Braz./Deportivo La Coruňa), Carsten Jancker (Něm./ Rapid Vídeň) - oba 6 branek.

Pálka Hradec v Evropě nevedl. Kouče odstřelila rebelie hráčů

Stál za triumfem v domácím poháru i záchranou v lize v sezoně 1994/95. Jenže v Poháru vítězů pohárů, na podzim 1995, už fotbalový Hradec nevedl.

Vítězství na Strahově nad Žižkovem bylo posledním utkáním, v němž trenér Petr Pálka vedl Votroky. Poté mu skončila smlouva a novou mu klub nenabídl.

Zdá se to jako šílenost. Proč vyhazovat úspěšného kouče?

Jenže vztahy v mužstvu byly narušeny. Oponentura proti němu byla obrovská. Došla dokonce až k nečekanému ultimátu.

V noci před červnovým finále na Strahově (tým bydlel v hotelu Coubertin vedle stadionu) hráči tvrdili, že snad radši prohrají, kdyby měl Pálka zůstat.

„Bylo to vyhrocené, protože skoro polovina týmu řekla, že pokud zůstane trenér, odejdou,“ popsal kapitán Richard Jukl pro knihu Černobílá historie.

V opozici byli především „místní“ fotbalisté, nelíbilo se jim, že si Pálka přivedl borce, kteří nebyli úplně výraznými postavami. Dokonce se říkalo, že jim dělá manažera, proto je do Hradce vzal. Navíc je podle opozice protěžoval. „Úplně špatní hráči to nebyli, ale jejich příchody provázelo tohle. Bavili jsme se o tom, nevytvářelo to úplně dobré klima v mužstvu. Proč tam jsou? Jak nám mají pomoct hráči ze třetí ligy?“ vykládal záložník Ivo Ulich.

Pálka - samozřejmě - tuto verzi odmítl: „To je nesmysl, uráží to mou sportovní čest.“

Každopádně jako kouč v Hradci skončil, vedení nechtělo riskovat rozpad úspěšného týmu.