Narodil se v Pardubicích. Ale legendou se stal v Hradci Králové. Jiří Hledík, elegán a tvrďák s vysokým čelem, vedl Votroky do boje v památné sezoně 1959/60, kdy černobílé mužstvo šokovalo Československo a jako první (a dosud) poslední nováček vyhrálo fotbalovou ligu.
V bráně zářil Jindřich Jindra, ve středu pole i v kabině šéfoval Zdeněk Krejčí, v útoku pálil Milouš Kvaček. Skvělí hráči, osobnosti, ale…
Hledík, který zemřel před pěti roky v šestaosmdesáti letech, byl něco extra: chlap se zkušenostmi z mistrovství světa ve Švýcarsku v roce 1954, dlouholetý reprezentant, bývalý hráč Dukly či Sparty.
„Když přišel, koukal jsem na něj jako na boha. Říkal jsem si: Pane jo, já mám hrát s Hledíkem! Měl jsem k němu velkou úctu a respekt soupeřů byl v každém zápase taky jasný. Všechno zezadu řídil, byla pro mě čest s ním hrát,“ vzpomínal spoluhráč z mistrovského týmu Ladislav Pokorný v knize Černobílá historie.
Hledík dorazil do Hradce ze Sparty, kvůli tehdejším nařízením však nemohl rok hrát. Přesto na jaře 1959 už pomohl Votrokům do nejvyšší soutěže. A poté k epochálnímu úspěchu.
„Obejít jste ho mohli jen fotbalově, narážečkou. Nedělal hrubé chyby. A když jste se s ním dostal jako útočník do souboje, bylo to jako narazit do skály,“ řekl o něm slavný sparťan Václav Mašek.
Kompliment přidal také první český držitel Zlatého míče Josef Masopust, Hledíkův spoluhráč z národního mužstva: „Uměl si zjednat respekt. Nehrál sice v rukavičkách, ale ani záludně. Byl to ve skutečnosti první opravdový stoper českého fotbalu, čili střední obránce.“
Rychle to vypozorovali také hradečtí fanoušci. Když černobílí porazili na začátku června 1960 doma Nitru a potvrdili mistrovský titul, začaly nebývalé oslavy. Ostatně není divu, hradecký sport nikdy předtím (a bohužel ani potom) nezažil takový úspěch.
Příznivci si posadili hráče na ramena a odnesli je až k restauraci Avion, poblíž které Hledík bydlel. Ten poté davům kynul z balkonu ve stylu rockových hvězd.
Jako prezident
„Něco podobného jsem v Hradci zažil už jen jednou, když přijel prezident Zápotocký,“ popisoval později známý trenér Ladislav Škorpil, jemuž bylo v té době patnáct a mimochodem měl zrovna ten den narozeniny.
To byly pro Hledíka euforické okamžiky, stejně jako například branka v baráži o mistrovství světa 1962, tehdy skóroval v Bruselu proti drsným Skotům. Jenže na šampionát do Chile, kde Čechoslováci skončili senzačně druzí, už neodjel. Nehodil se. Soudruzi ho vyhnali se slovy: „Nemá dostatečný zájem o národní mužstvo.“
„Mrzelo mě to,“ reagoval. „Do kopané jsem dal kus svého života, ale ve vzpomínkách mám skoro víc trpkosti než radosti. Když se dívám na svoji fotbalovou minulost, tak světlých stránek moc nebylo,“ mírně si postěžoval v roce 2014.
Rok před smrtí.
Cesta do dolů se nezdařila
Na rok musel přestat. Dovolil si totiž rebelii, chtěl opustit Spartu, tehdy Spartak Sokolovo ČKD. Potřeboval být blíž domova v Hradci Králové, jeho paní totiž stonala.
Jiří Hledík za to dostal v roce 1958 tvrdý úder. Na rok musel skončit s fotbalem. Hradec se totiž se Spartou nedohodl, a tak se pokusil situaci vyřešit pokoutně, snažil se využít možnosti náborů do dolů a přestupu zakamuflovaného prací. Hledík se hlásil v Žacléři.
Jenže Sparta si to nedala líbit. Časopis Kopaná, který cituje web sportpodbilouvezi.cz, napsal: „Brigádnické uvolnění mu nebylo přiznáno. Brigáda, kterou měl nastoupit, byla v rozporu se státními předpisy o organizovaném náboru, a jak se brzy ukázalo, měla jen krýt okamžité uvolnění pro nový oddíl. Se Spartakem Sokolovo, jednotou, jejímž registrovaným hráčem v karenční době zůstává, se nerozešel dobře.“
Hledík kvůli tomu rok nehrál, přišel o mistrovství světa 1958 ve Švédsku, kde poprvé zazářil brazilský fenomén Pelé.
Pak ale přišly silné roky: Postup s titul.
