Ve šlágru kola nakonec rozhodlo pravidlo „můj dům, můj hrad“. Výběr Pavla Vrby byl po většinu utkání aktivnější, disciplinovanější a především také efektivnější. Rozhodla jediná branka – tečovaný pokus středopolaře Romana Procházky.

Vlak, v němž Viktoria udávala tempo, Spartě nejvíc ujížděl hned v úvodu. Pozor – Letenští ve výsledku neodehráli špatné střetnutí, vždyť paradoxně především ve druhé půli byli domácím víc než vyrovnaným soupeřem.

Přesto se však nešlo ubránit pocitu, že tohle nebyl tým „rudých ďáblů“, na který byli jeho příznivci v poslední době zvyklí. To nicméně jeho lodivod Zdeněk Ščasný rázně odmítl.

Trenére, souhlasíte s tím, že momentální Sparta byla proti Plzni k nepoznání?

Jestli jste čekali, že je budeme devadesát minut válcovat, tak to je mi líto, já ne. Viktoria byla lepší a připravená hlavně v úvodu. My jsme pod tlakem rozhodně nebyli. Ano, soupeř hrál dobře, ale nepamatuju si, že by si něco sám vytvořil.

Opravdu nemyslíte, že tohle byla jiná Sparta?
Ne. Bylo to o první brance. My měli dvě šance, hlavně ta Tettehova byla stoprocentní. Gól ale nakonec bohužel dali oni, a to ze standardní situace, na které jsme se připravovali. Propadli jsme z produktivity. Představa, že si s Plzní vytvoříme deset šancí, byla nesmyslná.

Kdybyste to měl shrnout, jaké tedy byly hlavní příčiny první porážky v sezoně?
Pokud chcete takový zápas vyhrát, nesmíte za prvé promarnit šance, které jsme si vypracovali, a za druhé nesmíte takto inkasovat. My to udělali, proto jsme prohráli.

Jaké emoce s vámi cloumaly, když šlágr rozhodla střela, která původně možná mířila mimo kasu?
Celý zápas jsem byl v klidu, vnímal jsem to tak, že kdo dá gól, rozhodne. Věděl jsem, že zahození dvou, tří šancí nás může mrzet. Nechtěl jsem si to připouštět, ale je fakt, že klíčová standardka Plzně byla z naší strany bráněna trestuhodně. Také zamrzelo to, jak jsme před ní naložili s těmi našimi, protože my to Kozáčikovi dali třikrát za sebou přímo do ruky. To se prostě nesmí stát.


Vaše plány asi výrazně narušilo zranění Martina Frýdka, že?
Martin chtěl střídat už v poločase, my mu ale říkali, aby ještě vydržel. Jasně, byl to velký zásah, nahradit ho v jeho momentální formě je zkrátka problém. Lukáš (Vácha) sice v tréninku vypadá velmi dobře, ale dlouho nehrál, naposledy na Vltavíně. Vletět najednou do takového tempa pro něj bylo složité.

Co říkáte vypjatému závěru, v němž se rozdalo několik žlutých karet i jedna červená?
Byl to blázinec – a myslím, že nejen z naší strany. Domácí dohrávali takticky velmi dobře, já to asi ani nebudu komentovat. Hráči spěchali a fauly vznikly z přemíry snahy. Ani tak nebylo do čeho se dostat, z pěti minut se snad čtyři a půl nehrálo.


Jak jste viděl situaci, po které byl vyloučen Stanciu?
Neviděl jsem, co se tam odehrálo, takže to jeho vyloučení ani nemůžu hodnotit. Rozhodčí to nicméně přezkoumal, zřejmě to bylo jasné. Stanciu nám bude chybět, neměl se nechat vyloučit, je to jeden z klíčových hráčů. Možná mě to mrzí i trochu víc, než porážka, ale i ta by stejně jednou přišla.

Jaký může mít výsledek z Doosan Areny vliv na další vývoj soutěže?
Momentálně asi takový, že Plzeň jde zase před nás. Myslím si ale, že se vůbec nemáme za co stydět. Sehráli jsme skutečně vyrovnaný zápas, přetahovalo se to nahoru a dolů. Ve výkonech z poslední doby musíme pokračovat, hráčům nemůžu vytknout nic. Když to srovnám se zápasem na Baníku – tam to byla válka, proti Plzni to byl naopak fotbal.