„Spousta lidí se mě ptá, co u nároďáku dělám,“ řekl 31letý funkcionář, kterého si spoluhráči v divizních Rokycanech často dobírají. Prý by mohl sám navléct reprezentační dres…

Když se podíváme do řádů fotbalové asociace, u této vaší pozice je mimo jiné zmíněna povinnost „dbát na kázeň a pořádek“. Znamená to, že právě vy budete dohlížet na to, aby si zase někdo z hráčů neskočil do baru?
Já bych řekl, že kázeň je obecně záležitost širšího realizačního týmu. Vždy je šéfem realizačního týmu trenér a právě on má ve všem hlavní slovo.

Nebudete tedy chodit po pokojích a hlídat večerku?
Ne, to nebude třeba.

Pojďme do většího detailu. Co tedy obnáší pozice vedoucího mužstva u reprezentace?
Spolupracuji s trenérem. Vstupuji do komunikace s hráči, s lidmi z UEFA, pomáhám s přípravou denního programu na jednotlivé reprezentační srazy a obecně přípravou těchto akcí. Během jara jsme byli hodně na cestách, abychom obhlédli zázemí kempu v Rakousku, hotel u Hamburku. Chtěli jsme vidět hráče v akci, mluvit s nimi.

Když jsme u toho hotelu, můžete přiblížit, jak se hledá ubytování pro národní tým? Předpokládám, že asi nejdete na rezervační portál…
(úsměv) Většinou hotel vybíráme z pěti až šesti variant, které nám poskytnou soupeř, hostitelská země, agentura. Umíme si udělat vlastní průzkum, někdy konzultujeme situaci s jinými asociacemi či kluby. Dám příklad: víme, že na tomto hotelu byl nedávno španělský národní tým, není tedy problém se spojit se španělským manažerem a zeptat se, jestli bylo všechno v pořádku, nebo jestli je něco, na co si máme dát pozor.

Je to práce na plný úvazek?
Ano. Teď dokonce od brzkého rána do noci. Dá se říct, že na reprezentačních srazech skoro nespíte.

Přesto z vás sálá energie a nadšení.
Užívám si to, národnímu týmu nelze říct ne.

Asi vás trenér nevybral na inzerát, že?
Vypracoval jsem se. Začínal jsem jako pomocník u juniorských ženských reprezentací, nejdřív u dívek do sedmnácti let. Bylo to ideální prostředí na to se seznámit s potřebami národního týmu. Postupem času jsem přešel k chlapeckým kategoriím a v roce 2018, kdy se trenérem jednadvacítky stal Karel Krejčí, přišla nabídka být vedoucím mužstva. V zimě jsem se s novým realizačním týmem posunul k áčku.

Sám hrajete fotbal, divizi za Rokycany. Jak to jde zkombinovat?
Čím dál tím hůře. Divize je amatérská soutěž, ale vyžaduje tréninky. Chtěl jsem chodit aspoň třikrát týdně, což se mi nedaří. Před Eurem jsem neměl čas vůbec, protože práce s národním týmem má prioritu.

Tuší reprezentanti a členové realizačního týmu, že taky slušně kopete do balonu?
Tohle se neutají. Dokonce jsem měl nedávno hrát proti Lukáši Červovi, kterého znám už z jednadvacítky, ale trenér Liberce ho šetřil. (úsměv) Naštěstí. Vezměte si, kdybych ho omylem zranil a pak nemohl jet na reprezentační sraz… To by byl problém.

Nazujete někdy na tréninku reprezentace kopačky, dáte si bago s Patrikem Schickem a spol.?
Když je to nutné, tak ano. Ale bavíme se o konkrétních situacích v tréninku, kdy potřebujete hráče navíc, někam kopnout balon, někde stát, podávat balony.

A teď mi řekněte, upřímně: nenapadá vás někdy, že jste mohl být na podobné úrovni jako oni, profíci, hvězdy velkých klubů?
Neříkám, že mě to nenapadlo. Snad každý, kdo začínal s fotbalem, to chtěl dotáhnout co nejdál. Já samozřejmě také, ale postupem času jsem akceptoval, že to dopadlo takhle. Jsem rád, že se můžu živit fotbalem alespoň v této formě.

close Michal Černý, fotbalista Rokycan a vedoucí mužstva české reprezentace info Zdroj: Deník/Martin Jůzek zoom_in Michal Černý, fotbalista Rokycan a vedoucí mužstva české reprezentace

Zjistil jsem, že jste byl kdysi na zkoušce ve fotbalové Plzni. Mám pravdu?
Byl jsem tam krátce na letní přípravě v devatenácti letech, v devatenáctce, ale nechlubím se tím.

Nedopadlo to?
Šlo jen o pár dní, potřebovali doplnit tým na přípravu. Aspoň jsem na dálku viděl Pavla Vrbu. A některá další jména, třeba Honzu Sýkoru a Michaela Krmenčíka. Plzni se tehdy dařilo, byl to začátek její éry. Tak jsem ten boom viděl relativně zblízka.

Jste srdcařem Rokycan, jinde jste nehrál. Co říkáte na svou letošní bilanci čtyř gólů?
Osobní rekord mám sedmnáct gólů, takže tohle je málo. Ale souvisí to s tím, že málo trénuji.

Může vás utěšit, že týmu se dařilo mnohem více než loni. Záchranu jste měli jistou už v květnu.
Je to tak. Loni to bylo zvláštní, došlo takřka k unikátu, kdy se mělo sestupovat s 39 body. Letos jsme byli v klidu už tři kola před koncem. A to nám stačí, děláme to hlavně proto, aby nás fotbal bavil. Nejsou tam ambice postupovat nebo si tím přivydělat k práci.

Pak jednou za čas přijde odměna. Vy jste to už naťukl, v roce 2022 jste v poháru hráli s Libercem. Rokycany byly chvíli hodně slavné, byť to skončilo 1:5.
Jsem rád, že se nám to vše okolo povedlo a že jsme vybrali peníze na dobrou věc. Chtěli jsme pobavit sebe a pobavit lidi.

Poprask to byl velký, na sítích jste si ze sebe uměli udělat legraci. Je to pořád součástí příběhu týmu?
Dodnes v kabině s úsměvem vzpomínáme, že jsme asi jediný tým, který dal gól v přímém vstupu zpravodajské televize. Po zápase s Libercem bublina rychle zmizela a vrátili jsme se do normálního života, někdo k míchačkám, někdo k reprezentaci. (smích) A hrajeme zase divizi.

Nižší soutěže jsou v Česku známé tím, že se tam někdy dějí nepravosti. Jak to vnímáte?
Osobně jsem žádný velký extrém nezažil. V nižších soutěžích jsou čím dál více vidět mladí rozhodčí, což může být spojeno s nezkušeností, ale věřím, že to je tak vše.

Pojďme k jednomu konkrétnímu příkladu, ve vaší divizi se na jaře přetřásal zápas Petřín vs. Mariánské Lázně. Zaznamenal jste to?
Vím o tom, ale osobně jsem tam nebyl, ani jsem neviděl video těch sporných momentů, nevěnoval jsem tomu takovou pozornost. Proto bych se k tomu nerad vyjadřoval.

Kdysi jste líčil, že se v kabině Rokycan často stáváte obětí žertíků. Jen mezi partou, nebo se to přeneslo i do reprezentace?
Ani nevím, že jsem to řekl. Ale když se nad tím zamyslím… Musíte umět rozdávat i přijímat, což platí také o legráckách. Pak to v kabině funguje.

A kdo je v reprezentaci hlavní vtipálek?
Nemyslím si, že by tam byl jeden tahoun. Je to vyrovnané mezi staršími i mladšími hráči.

Dá se atmosféra před samým začátkem Eura ještě nějak odlehčit?
Určitě. Snažíme se o to i při tvorbě programu, přece jen nechceme hráče zahltit. Musí být prostor na volný čas, abychom se vyhnuli případné ponorkové nemoci. U hotelu máme kurt, golfové hřiště, pingpongový stůl, basketbalový koš. Je důležité si od fotbalu chvíli odpočinout.

Takže bude i obíhačka?
Povídali jsme si o tom s trenéry a lékaři. Musíme vzít v potaz, že hráči rádi soutěží, nikdo nechce prohrát, takže musíme dělat věci s mírou.

Poslední otázkou bych se vrátil do Rokycan, které stejně jako mnoho dalších týmů čeká večírek, takzvaná dokopná. Vy budete na Euru. Kolik do kasy zaplatíte za neúčast?
Bude to drahé, ale samozřejmě jsem s tím počítal. Někdo zkoušel žadonit o lístky, ale nejsou…