Další rána přišla v úterý při zápase 3. předkola Ligy mistrů proti francouzskému Monaku. Bučení či hučení na soupeře bylo nízké, nechutné, stupidní. A znovu připomnělo, jaký problém se na letenských tribunách skrývá.

Sparta totiž zatím nedokázala s touto sortou zatočit. Je to škoda a velký problém.

Přitom klub se snaží o osvětu. Na tiskovou konferenci před sezonou přišli kapitán Bořek Dočkal i trenér Pavel Vrba v triku s nápisem Ne rasismu.

Tiskový mluvčí Ondřej Kasík, jenž se v tématu značně angažuje, pak vykládal: „Jednou ze čtyř základních hodnot Sparty je respekt, nejen k tradici klubu, ale i k soupeři. Respektujeme, z jaké země přijíždí a jaké má hráče. Jsme rádi, že na stadionech můžeme mít fanoušky, je v pořádku, že vyjadřují emoce, ale ty nesmí přejít v urážky rasistického charakteru.“

Nyní to zní jako planá slova. Rasisté se připomněli v obou domácích vystoupeních nového ročníku - proti Olomouci i proti Monaku.

Ve druhém případě, v tom ještě sledovanějším, navíc nezvládl svou roli kouč Vrba. Ano, byl zklamaný z výsledku, viděl, že Francouzi jeho mužstvo předčili, ale o konfliktu se vyjádřil alibisticky:„Co vám na to mám říct. Nerozumím některým fanouškům, ale nerozumím i některým hráčům. Víc bych to nekomentoval.“

To je slabé. Mělo přijít ostré odsouzení, byť by mu příliš bodů u kotle nepřineslo. Chce však Sparta na stadionu rasisty? Určitě ne. Proto musí hrát tvrdě. Jako oni.