Stalo se před čtvrtstoletím. Výběr OFS Trutnov ve finále zdolal slavný Paris SG

/FOTO, ROZHOVOR/ Nedávno uplynulo 25 let ode dne, kdy se Okresní fotbalový svaz Trutnov dočkal velkého sportovního úspěchu. Regionální výběr tehdy patnáctiletých fotbalistů dokázal poprvé (a naposledy) zvítězit v mezinárodním turnaji, který se každoročně konal ve francouzském Pont Ste Maxence.

Špičkově obsazené klání mělo v devadesátých letech minulého století výbornou úroveň a než se tu povedlo uspět podkrkonošské výpravě, bojovaly zde marně o trofej kluby jako Bayern Mnichov, Feyenoord Rotterdam, FC Porto či RSC Anderlecht.

Onoho šestého ročníku se ve dnech 3. - 5. června 1995 vedle OFS Trutnov zúčastnilo dalších sedm mužstev z dohromady šesti zemí. Nechyběly mezi nimi nizozemský PSV Eindhoven a domácí vysoce favorizovaný Paris Saint Germain. Zcela oproti předpokladům se podařilo zvítězit trutnovskému výběru, který za celý turnaj nejen, že neokusil hořkost porážky, ale navíc coby podceňovaný ročník neinkasoval ani jeden gól ze hry. Bonbónek přišel na závěr třídenního klání. Ve finále před 1500 diváky Východočeši udolali mohutně povzbuzovaný PSG v penaltovém rozstřelu a na krk si pověsili zlaté medaile.

Trenérskou dvojici před čtvrtstoletím spolu s Břetislavem Vébrem tvořil velezkušený mládežnický kouč Pavel Lipták, jenž dostal po letech příležitost zavzpomínat na velký fotbalový zážitek v rozhovoru pro Krkonošský deník.

Jako proti Plzni se nejspíš Jan Labík z gólu neradoval, přesto každá trefa do černého rozhodně potěší. Chlumecký forvard v turnajovém mači proti Trutnovu skóroval ve 29. minutě.

ČFL versus divize: favorité nezaváhali

Trenére, Krkonošský deník dnes připomíná 25 let starý úspěch Okresního fotbalového svazu, který přičiněním vámi vedeného výběru patnáctiletých fotbalistů přivezl cennou trofej z Francie, kde za sebou nechal mimo jiné slavný Paris Saint Germain. Vzpomněl jste si i vy sám bez této připomínky na tehdejší záležitost?
Tento fotbalový turnaj se hrál vždy v době konání slavného tenisového turnaje Roland Garros. Proto když vidím v televizi záběry z této akce, vždycky si na naše francouzské tažení vzpomenu. A nejen na to slavné vítězství, rád se ohlížím i za dalšími ročníky.

Tehdy v roce 1995 se v Pont Ste Maxence konal 6. ročník tamního turnaje O pohár Georgese Devose. Pokolikáté jste na něj mířil a vzpomenete si, jaká byla do té doby umístění trutnovského výběru?
My jsme se ve Francii představili vůbec poprvé až v roce 1993, kdy jsme premiéru okořenili konečným šestým místem. O rok později přišlo zlepšení a byla z toho příčka čtvrtá. Za zmínku by jistě stálo, že jsme v roce 1994 porazili brankou úpického Krátkého slavný PSV Eindhoven nebo brankou trutnovského Makovského v roce 1997 rovněž slavný West Ham United.

Když už si vše takhle dobře pamatujete, kolikrát jste tedy ve Francii s okresním výběrem byl?
V Pont Ste Maxence jsme byli celkem jedenáctkrát. Naposledy v roce 2004 a co vím, tak šlo i závěrečný ročník celého klání. Pamatuji, že hned při první účasti jsme v rozhodujícím zápase o konečné páté místo podlehli 0:1 Feyenoordu Rotterdam. Ve finále tehdy italská Bologna porazila FC Porto, kterému jsme před tím podlehli. Vedle triumfu z roku 1995 pamatujeme dvě bronzové medaile. Dvakrát jsme skončili čtvrtí a sedmí, jednou šestí a třikrát na osmém místě.

Vy jste byl v té době pod Krkonošemi znám jako vyhledavač talentů pro okresní reprezentace. Jak dlouho jste vlastně v této pozici působil a co vaše práce obnášela?
Trenérem žákovských výběrů OFS v Trutnově jsem byl od podzimu roku 1988 do léta 2004. Objížděl jsem žákovská utkání po celém okrese, za víkend jsem navštívil třeba i čtyři zápasy. Takže jsem měl přehled o šikovných hráčích i z menších klubů. Řada kluků z takzvaných vesnických oddílů se poté dostala do Trutnova, Dvora Králové nad Labem, Úpice a podobně.

Na snímcích výstřižky z novin roku 1995, foto týmu ze závěrečného soustředění v Mladé Boleslavi. A snímek z nedávného setkání trenérů Pavla Liptáka (vlevo) a Břetislava Vébra. Zdroj: archiv Deníku

Kategorie patnáctiletých byla tou nejstarší, která okresní výběry sdružovala. Šlo tedy brát tento turnaj vždy jako vrchol daného ročníku?
Určitě. Byla to vždy pro kluky poslední akce v rámci okresního výběru. Jak říkáte takový vrchol. My jsme se ale vždycky snažili brát sebou i několik šikovných čtrnáctiletých kluků, aby nasbírali zkušenosti pro další ročník turnaje.

Tak trochu generálkou na turnaj ve Francii bylo vždy podobné klání v Dolní Kalné. Tam ale tehdy ročník 1979/1980 vyhořel a vy jste do něj mnoho nadějí v Pont Ste Maxence nevkládal. Je to tak?
Každý turnaj je jiný a u kluků v tomto věku stačí týden nebo dva týdny a konečný výsledek je úplně jiný. Pokud mám ale odpovědět na druhou polovinu otázky, pak je to přesně tak. S velkými ambicemi jsme tehdy do Francie rozhodně nejeli (usmívá se).

Kolik hráčů tenkrát mohlo být v nominaci a bylo těžké vybrat ty pravé fotbalisty? Mezi kolika jste vůbec vybírali a jak?
Měli jsme přípravná utkání, soustředění širšího výběru v Mladé Boleslavi (viz snímek ve spodní části článku) a pak závěrečné soustředění ve Dvoře Králové nad Labem. Pamatuji, že se tenkrát vybíral konečný počet šestnácti hráčů, přitom jsme ale v hledáčku měli více jak třicet kluků. Nebylo vůbec jednoduché určit, kdo do Francie pojede a kdo naopak zůstane doma.

Pondělí 5. červen 1995
Finále 6. ročníku mezinárodního turnaje v Pont Ste Maxence

Paris Saint Germain – OFS Trutnov 0:0, na penalty 2:4
Sestava OFS Trutnov U15: A. Čerťuk – L. Friedrich, M. Šustr, J. Janata, L. Kovačík – J. Potměšil, T. Otradovský, J. Hampl, O. Zarebski, T. Brhel – J. Kraus. Střídali: T. Píša, L. Plojhar, D. Zdržálek, F. Šimek, J. Horák.

Zajímavost: Východočeši se ve stejném ročníku s Paris SG potkali již v základní skupině. Výsledek byl tehdy naprosto stejný. Po bezbrankové remíze následovala výhra 4:2 na penalty.

Velkou postavou vašeho výběru byl tehdy útočník Jan Kraus, jenž to jako jediný dotáhl do nejvyšší domácí soutěže. V bráně jste se zase spoléhal na gólmana Aleše Čerťuka. Mapoval jste následně kariéry svých svěřenců a máte ponětí, kolik jich dnes ještě hraje fotbal?
Honza Kraus byl opravdu výjimečnou osobností v tom kladném slova smyslu. A Aleš Čerťuk? Za těch jedenáct ročníků, co jsem s mužstvem ve Francii absolvoval, tak třikrát se stal brankář OFS Trutnov nejlepším v celém turnaji. Poprvé trutnovský Valenta, při vítězství Čerťuk z Horního Starého Města a pak i Šulc z Hostinného. To také něco znamená. Kluky jsem sledoval i nadále a občas některého i dnes na ulici potkám.

V roce 1995 jste tým vedl společně s Břetislavem Vébrem (viz snímek uprostřed článku). Jak jste se k sobě dostali a máte nějakou společnou vzpomínku z vítězného tažení?
Asi týden před odjezdem do Francie bohužel dostal infarkt můj kolega pan Koubek, takže jsem hledal náhradu a oslovil pana Vébra. Oba jsme se jako Královédvoráci znali a oba jsme tehdy ve Dvoře i trénovali. Těch vzpomínek je hodně a jednu jsem poslal i do tehdejších „Bakalářů“ Marku Ebenovi.

Vzpomenete si na průběh turnaje? Jak vlastně probíhal semifinálový a poté finálový zápas?
V základní skupině jsme nejprve díky dvěma gólům Krause porazili sebevědomé Američany 2:0, remizovali s již zmíněným Paris Saint Germain 0:0 a porazili domácí US Pont Ste Maxence 1:0. I zde střílel náš jediný gól Honza Kraus. Poté v semifinále nás s výběrem kraje Lóise poslal do finále parádní střelou z pětadvaceti metrů trutnovský Tomáš Brhel. No a finále? To byly nervy. Francouzi nás mleli, remízu jsme všemi silami ubránili a ty penalty, to je vždy loterie.

Pro řadu z hráčů a možná i vás šlo o největší úspěch fotbalové kariéry. Jaký měl tehdy ohlas na Trutnovsku?
Osobně si myslím, že jsme tímto úspěchem předběhli dobu. Stalo se něco, co bylo těžké pochopit i pro nás samotné. Kluci porazili své vrstevníky, kteří za dalších pět až deset let hráli Ligu mistrů nebo nejvyšší francouzskou soutěž a fotbalem se živili. Něco neuvěřitelného. Pro mě osobně se jednalo o obrovský trenérský úspěch srovnatelný s tím, že jsem letos dostal v Praze ocenění „Cena dr. Václava Jíry“ za celoživotní trenérskou činnost.

V utkání skupiny C si Česká Skalice (modrožluté dresy) hravě poradila s rezervou Náchoda.

Střelci při chuti. Štoček pálil přesně čtyřikrát, Rosputniak dokonce pětkrát

K tomu vám patří dodatečné blahopřání. Jak jste si vlastně při francouzském triumfu užili spontánně vítězství a pozápasové minuty? Náročná a unavená musela být i cesta autobusem zpět domů.
Po těch pětadvaceti letech je to již řekněme promlčené, ale dobře si pamatuji, že se pilo šampaňské z poháru vítězů. Cesta byla dlouhá a nálada pochopitelně výborná.

Na Trutnovsku stále platíte za známého fotbalového funkcionáře. Věnujete se kopané i nadále? Kde vás fanoušci mohou o víkendech potkat?
Od ledna tohoto roku jsem v důchodu. Fotbal ale nadále sleduji, především své rodné město Dvůr Králové nad Labem. Nyní už nikde netrénuji. Čas ale hrozně letí. Dokonce se mi stalo, že jsem v minulosti trénoval syna hráče, kterého jsem měl kdysi v žákovském výběru OFS Trutnov.