Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Přibližte první fotbalové krůčky.
V roce 1930 jsem začal jako žák za Polaban Přerov nad Labem. Když jsem věkově skončil v dorostu, klub postoupil do I. B třídy a já přestoupil do Lysé nad Labem, kde muži hráli divizi.

Jaká byla další vaše kariéra?
V Lysé jsem byl až do roku 1946. Poté jsem rok nehrál a v letech 1947 až 1949 jsem nastoupil k několika utkáním v Ústí nad Orlicí-Hylvátech. V roce 1953 se naše rodina přestěhovala z Pardubic do Plzně, kde jsem v roce 1954 začal kopat za Lokomotivu Letná.

Kdy jste pověsil kopačky na hřebík a začal s funkcionařinou?
V roce 1957, kdy jsme se přestěhovali z Plzně do Hradce. Oba synové ve městě pod Bílou věží hráli za Slovan (dnešní Slavia). Pomáhal jsem trenérům starších žáků a dorostu, mladší syn mne na přání předsedy Trutnovského pozval do výboru, a tím v roce 1959 nastartoval moji funkcionářskou dráhu sekretáře.

S hradeckou Slavií jste spojován dlouhá léta…
Prožil jsem zde hodně dobrého i špatného. Nejhorší chvíle byly, když nám vedení jednoty bránilo hrát fotbal. Vše se ale vždy vyřešilo. Hodně trpělivosti bylo zapotřebí, když se řešila otázka ukončení činnosti ženské části pod hlavičkou Slavie. V současné době máme ve Slavii osm týmů,  z toho šest mládežnických.

Dostalo se vám ocenění od OFS i KFS. Jak to vnímáte?
Velmi si vážím ocenění, která jsem za svoje působení ve fotbale obdržel. Rád bych za to poděkoval OFS i KFS. Chtěl bych rovněž vyjádřit dík spolupracovníkům v klubu – předsedovi Milanu Krempovi, hospodáři Petru Prošvicovi a dalším včetně trenérů a hráčů.

A přání na závěr?
Pokud budu v takové kondici  jako v současné době, rád bych pomáhal v klubu jako doposud. Přeji všem „sešívaným" fotbalistům hodně úspěchů na sportovištích i v osobním životě.   (ld)