Je jedním z účastníků slavného Eura v Anglii v roce 1996. Jako jediný z českých hráčů vstřelil gól i ve finále. „V něm nám kousek chyběl. Když se na šampionát zpětně podívám, tak stříbro pro nás vlastně bylo jako zlato," říká v rozhovoru pro Deník.

Teď už vyhlíží mistrovství Evropy ve Francii, během kterého bude spolupracovat s asijskou televizí. Přeje si postup českého týmu ze skupiny, ale výsledek prvního duelu se Španělskem podle něj nic nerozhodne. „My jsme první zápas na Euru v Anglii prohráli a pak se dostali až do finále," připomíná Berger.

Finále ve Wembley jste hráli před dvaceti lety. Připomínáte si to teď ještě více?
Momentálně ani ne. Spíš jsme na to vzpomínali již před rokem, kdy jsme hráli zápas proti Němcům v Edenu. Bylo to samozřejmě hezké, ale já na nějaké vzpomínání moc nejsem. Uběhlo již dvacet let, spíš je děsivé, že to takhle rychle uteklo.

Co vám tedy nejvíce z Eura 1996 utkvělo v paměti?
Rozhodně se nedalo čekat, že postoupíme ze skupiny. To byl pro nás obrovský bonus. Pak jsme šli do každého zápasu s tím, že nemáme co ztratit, měli jsme i trochu štěstíčka. Ať už to bylo ve čtvrtfinále nebo i v semifinále. Ve finále nám pak kousek chyběl. Když se na to zpětně podívám, tak stříbro pro nás vlastně bylo jako zlato.

Jaké pak byly bezprostřední pocity po finále?
Někteří kluci brečeli, bylo tam po prohře znát zklamání. Ale většině z nich ten turnaj nastartoval fantastickou kariéru. Já už jsem rok hrál v Dortmundu. Ukázali jsme se světu a prokázali, že umíme hrát fotbal. Od té doby měl vlastně národní tým úspěšné období. Pak mezi nás přišel i pan prezident Havel, který nás pochválil, že jsme trochu proslavili malou Českou republiku a udělali jsme ji krásnou reklamu. Potom šel život zase dál.

Konkrétně pro vás přesunem do Liverpoolu. Jaké to bylo, vrátit se na stadion, kde se vám dařilo i v rámci evropského šampionátu?
Samozřejmě jsem na stadion měl krásné vzpomínky, moc jsem se tam právě i z tohoto důvodu těšil. Když jsem se před finále mistrovství Evropy dozvěděl, že mě chce Liverpool, tak jsem tam chtěl za každou cenu jít.

Snažil se vás některý z vašich trenérů v minulosti obsadit do role tvůrce hry či lídra, jako je v současnosti v reprezentaci Tomáš Rosický?
Řekl bych, že spíš ne. Měli jsme vždy spoustu výborných fotbalistů, kteří uměli na sebe vzít určitou zodpovědnost. Ať už to byl Nedvěd, Poborský či Šmicer. Z těch starších hráčů byli vůdčími osobnostmi třeba Kadlec, Kubík či Kuka. Bylo to takhle rozložené na více hráčů.

V současném výběru to bude tedy především na Rosickém?
Samozřejmě, že Rosický je nyní jedním z nejstarších hráčů a má obrovské zkušenosti z Anglie, z mistrovství světa a z evropských šampionátů. Když bude hrát, tak se ostatní zřejmě spolehnout na to, že bude lídrem, který je potáhne.

Jak důležitý je podle vás Tomáš Rosický pro hru současného národního týmu?
„Rosa" toho moc v kvalifikaci neodehrál, ale pořád je to vynikající fotbalista. Jesliže je zdravý, tak by byl luxus ho nechat doma. Prokázal i v přípravných zápasech, že když je v pořádku, tak je platným a důležitým hráčem. Myslím, že by v české sestavě neměl chybět.

Kdo byl takovým podobným lídrem třeba za vašeho působení v Liverpoolu?
Když jsem tam přišel, tak největší hvězdou býval John Barnes. V té době mu bylo asi 33 let, ale pořád byl výborný. Pak se tam postupem času dostal Steven Gerrard.

Ani ten již v klubu není, ale mezi legendami Liverpoolu má neotřesitelnou pozici…
Jednoznačně se bude řadit mezi hráče jako Kenny Dalglish a Ian Rush. Tím pádem mezi největší legendy klubu.

V pátek zahájí prvním zápasem letošní Euro. Jaké vyhlídky má před sebou podle vás český tým?
Před mistrovstvím mi to připomíná situaci, v níž jsme byli před dvaceti lety my. Samozřejmě půjde o to postoupit ze skupiny. I kdyby třeba první zápas nevyšel, tak z toho hráči nemusí být vůbec smutní. I my jsme první zápas na Euru prohráli a pak se dostali až do finále. Teď je navíc možnost postupu i ze třetího místa ve skupině.

Kde budete zápasy evropského šampionátu sledovat?
Na první týden Eura jedu komentovat zápasy do Asie pro místní televizi. Zbytek šampionátu budu sledovat pravděpodobně doma.

Nejsilnější zážitek na EURO: „Na penaltu ve finále jsem si věřil"
Patrik Berger přispěl čtyřmi kvalifikačními góly k postupu na Euro 1996. Na finálovém turnaji se pak proměnil v penaltového specialistu. V semifinále byl jedním ze šesti úspěšných hráčů, kteří se trefili v rozstřelu s Francií. Další silný moment následoval ve finále. V 59. minutě za stavu 0:0 měli Češi výhodu pokutového kopu. Míč si vzal sebevědomý Berger, i když na hřišti byli v tu chvíli i zkušenější hráči. A uspěl. "Na penaltu nás bylo samozřejmě určených víc. Já jsem se cítil na to, že bych ji mohl proměnit. Věřil jsem si a vyšlo to. Myslím, že kdyby se k ní postavil někdo jiný, tak by ji dal taky," vzpomínal Patrik Berger na tehdejší pohodu v mužstvu.