I přesto, že odešel z vrcholového fotbalu, nominace na světovou univerziádu ho neminula. Ještě do nedávna hradecký MICHAL BLAŽEJ (nar. 27. 3. 1984) v současnosti obléká dres Nového Bydžova, jenž by rád okupoval čelní příčky krajského přeboru.

Chtěl by tomuto týmu pomoci postoupit do divize. Student hradecké univerzity se netají tím, že by na univerziádě v Thajsku chtěl získat medaili.

S Bydžovem jste postoupili přes Chrudim a Trutnov do druhého kola Poháru ČMFS, kde se střetnete s ligovým Jabloncem. To bude pro mužstvo z krajského přeboru velký fotbalový svátek…

Nechci, aby to vypadalo nabubřele, ale v postup do 2. kola jsem věřil už před utkáním s Chrudimí. Bylo mnoho lidí, kteří nevěřili, že náš tým je v současnosti natolik kvalitní, aby si poradil s těmito divizními soupeři. Myslím, že jsme v obou utkáních předvedli solidní a divácky atraktivní výkony, které snad trochu pesimistům ukázaly, že Bydžov by letos nemusel být tím druhým týmem. Zápas s Jabloncem beru jako fotbalový svátek jak pro nás hráče, tak pro všechny, kteří na naše zápasy chodí, ale i pro ty, kteří třeba půjdou na stadion až nyní. Doufám, že si toto utkání všichni užijeme a ať už dopadne jakkoliv, diváci budou v hojném počtu chodit i na utkání v krajském přeboru. Vždyť fotbal se hraje pro ně.

V zimě jste odešel z Hradce, co vás vedlo k tomuto kroku?

Po půlročním hostování v druholigové Čáslavi jsem se do zimní přípravy vrátil s novou motivací v podobě trenéra Klusáčka, kterého jsem znal jako velmi dobrého trenéra, a těšil se na něj. Po čtyřech dnech přípravy mě však na šest týdnů vyřadil ze hry zánět v koleně. Poté následovalo zužování kádru A týmu, jež se logicky dotklo i těch, kteří byli delší dobu zraněni, tudíž i mě. Tento fakt jsem chápal. Vůči ostatním by to nebylo vhodné, kdyby absolvovali celou přípravu a pak byli přeřazeni do B týmu. V béčku jsem z mnoha důvodů postrádal motivaci k pokračování. Díky mému působení v Čáslavi a svazovým předpisům jsem již letos nemohl působit v jiném profesionálním klubu než v tomto oddíle a Hradci. Moje touha získat zpět radost z fotbalu byla tak velká, že jsem se rozhodl pro mnoha lidmi nepochopený krok, a tím byl odchod na hostování do Nového Bydžova. Ani s odstupem času tohoto rozhodnutí nelituji.

Jak vidíte druholigové „votroky“ v letošní sezoně a vůbec do budoucna?

Hradec pro mě byl vždy srdeční záležitostí. Přeji klukům i managementu, aby se dařilo postupně vracet hradecký fotbal na místa,kamvždy patřil. Cesta to nebude jednoduchá, ale jejich momentální kroky vedou správným směrem. Posílení kádru je znatelné a povedené. Důležitá je i spolupráce s reklamní agenturou. Bez ní žádný větší klub nemůže být. Do budoucna vidím jako největší nutnost přestavbu stadionu, aby se případně první liga měla kde hrát. Věřím, že v Hradci se tak brzy stane. Samotné město si vzhledem ke své velikosti ligu zaslouží. Doby vesniček v této soutěži už skončily a hrát ji budou velká města, jež na ni budou připravena.

V mládí jste měl kariéru dobře nastartovanou, ale pak přišla zranění…

Moje kariéra byla dobře nastartovaná a tenkrát jsem měl jistě smělejší cíle, než je tomu teď.Vdorostu Slavie Praha i Hradce se mi vždy střelecky dařilo, hrál jsem ve starších kategoriích. Od17 let jsem byl v třetiligové rezervě „votroků“. V té době jsem byl i členem juniorských reprezentačních výběrů. Zranění mi kariéru hodně a možná zásadně ovlivnila. Dva roky jsem se potýkal s opakovanými zlomeninami klíčních kostí. Nevyhýbaly se mi ani jiná zranění. Regeneraci či strečink jsem se snažil dodržovat. Ve fyzických testech jsem vždy byl mezi prvními. Zranění se mi prostě tím pověstným obloukem nevyhýbala. I to byl důvod, proč jsem opustil vyšší soutěže. Chtěl jsem trochu ulevit tělu.

Zajímavostí je, že jste se upsal i futsalovému Era Pack Chrudim…

Futsal se proměstal další motivací. Fotbal v hale mě vždy bavil. Málokdy se v něm stává, že jsou hluché pasáže uprostřed hřiště, jak je tomu někdy ve velkém fotbale. S chrudimským týmem nás v září čeká UEFA Cup, což je obdoba Ligy mistrů. Zahrát si tuto soutěžměvelmi láká. Po tak krátké době to pro měbude křest ohněm, pokud dostanu důvěru. Doufám, že ji brzy získám a nějaké minuty, třeba i branky a asistence, si připíšu. Stejně takmězde motivuje možnost reprezentace, ale na to je zatím brzy. Záleží na mně, jak se budu prezentovat výkony. Stojím však nohama na zemi, vše si musím zasloužit.

Čekal jste, že budete v nominaci na světovou univerziádu v Thajsku?

Thajská univerziáda promě byla snem. Už před dvěma lety jsem byl v nominaci do Turecka, jenže se mi do cesty postavilo zranění, a zůstal jsem doma. Nyní jsem na tuto akci chtěl za každou cenu. Podívat se do této země a navíc s národním týmem, byť akademickým, je velký zážitek i životní zkušenost. Jsem rád, že jsem si vybojoval šanci být na tak gigantické akci. Každým rokem se na ní sejdou tisíce sportovců z celého světa. Cesta do Thajska začala soustředěním v Blšanech, kde se sešlo 22 hráčů. Z nich mělo být vybráno osmnáct, kteří na univerziádu odletí. Po dvou utkáních s rezervami Plzně a Teplic měl přijít konečný verdikt a já cítil, že se mi oba duely povedly. Ač tu jsou fotbalisté od druhé ligy níže, věřil jsem, že něcoumíma nominaci si můžu vybojovat.Atak se také stalo.

Jaké jsou cíle tohoto mužstva v Bangkoku?

Týmy ČR byly na těchto akcích většinou úspěšné, téměř vždy se podařilo postoupit mezi posledních osm týmů, což je i naše základní meta. Já osobně bych si z této akce chtěl přivézt medaili. Hráče máme dobré, ale sílu soupeřů poznáme až na místě. Chtěli bychom jít ve stopách naší dvacítky v Kanadě. Právě Kanadanámspolečně s Irskem a domácím Thajskem budou stát v cestě v základní skupině. Speciálně na utkání s domácímtýmem se těším. Očekávám, že na něj přijde hodně diváků. Hrát se bude na stadionu s velkou kapacitou. Jsem zvědav, jak ho Thajci zaplní.

Byl jste někdy na podobné akci?

Největší akcí pro mě bylo mistrovství Evropy 19letých v Lichtenštejnsku, odkudmám bronzovou medaili. Bude těžké, aby něco tuto akci a konečný výsledek překonalo. Když to mám srovnat, univerziáda proměbude druhou nejvýznamnější sportovní událostí.

Přiblížíte nám vaše sportovní cíle?

Chtěl bych, aby mi blízká budoucnost přinesla dobrý výsledek z Thajska. Rád bych také s Bydžovem sehrál důstojný zápas s Jabloncem v Poháru ČMFS. Vysněným cílem je pro mě postup s Chrudimí do další fáze UEFA Cupu a sNovým Bydžovem do divize. To je také důvod, proč jsem zůstal v bydžovském týmu i na podzim. Chci mu pomoct, protože si divizi zaslouží a výkonnostně na ni má. Hlavně si přeji, aby mi drželo zdraví, jež je potřebné pro realizaci těchto plánů.

Nebudete následovat svého otce, jenž je členem VV ČMFS?

Momentálně na pozici svazového činovníka nemyslím, rád bych ještě několik let ve fotbale, respektive futsale působil jako hráč. Nicméně do budoucna kdo ví, trenérská a manažerská činnost jsou odvětví, která by mějednou mohla lákat. Táta je proměvzorem v pracovitosti a entuziasmu. Dokáže jednat s lidmi a stát za svým názorem. I tak to alemáv dnešní společnosti těžké. Ač člověk pro ostatní potí krev, musí se smířit s tím, že se vždy najdou takoví, kteří budou na něho házet špínu. Táta se snaží tyto věci dělat dál, protože ví, že mají smysl.