Přímo na trávníku byl dekorován mužem zápasu, Deník ho neopomněl v sestavě 23. kola. „Docela mě to překvapilo. Ale je fakt, že na hřišti jsem se cítil dobře," pochvaluje si ceněný universál, který vyvrací zprávy, že by jeho slavnější bratr Jaroslav měl v létě zakotvit v Jablonci. „Ve Francii má ještě roční smlouvu," vysvětluje.

Česká média brala návrat nejslavnějšího z rodu Plašilů za hotovou věc. Jak to tedy je?
Když jsem ten článek četl v novinách, schválně jsem ho vyfotil a poslal ho Jardovi do Catanie, kde hostuje z Bordeaux. Vůbec o ničem nevěděl. Prostě to není pravda. (směje se) Nehrozí, že by se vrátil. Vždyť má ve Francii  smlouvu ještě na jeden rok.

Nemrzí vás to? V případě hradeckého postupu jste si proti sobě mohli zahrát.
Jo, to by bylo skvělý. Nikdy jsme proti sobě nehráli. Ale já bych byl radši, abychom si zahráli spolu. V jednom týmu.

V tom případě ho musíte nalákat do Hradce. To vás čeká pořádná fuška…
(rozesměje se) Klidně bych ho lákal, ale stejně by záleželo jen na něm. Navíc nevím, jestli by to byla rozumná cesta. Kdokoliv přišel z venku, tak  v Čechách neměl valný úspěch. Ale jak říkám, to záleží na bráchovi. On se musí rozhodnout.

Pojďme k vám. Jak těžké bylo proti Ústí nad Labem naskočit de facto z lavičky do zápasu?
Jednoduché to nebylo. Do té doby jsem neodehrál pořádný soutěžní zápas. Výhodou bylo, že trenéři mě na to připravili dopředu. Věděl jsem to a těšil se.

Měl jste ze svého výkonu dobrý pocit, když jste byl vyhlášený mužem zápasu? I v Deníku jsme vás chválili…
To děkuju. (usmívá se) Přiznám se, že ocenění muž zápasu mě překvapilo. Ale je fakt, že na hřišti jsem se cítil dobře. S Adrim (Adrianem Rolkem) jsme si před zápasem něco řekli. Jak se budeme zajišťovat, zdůrazňovali jsme si, abychom hráli blízko u sebe. Spolupráce pak klapala. Pár zápasů jsme spolu odehráli v přípravě, to mi taky pomohlo. Hlavní ale je, že jsme vyhráli.

Podle mě jste ukázal, že vám více sedí pozice ve středu obrany než na jejím kraji. Souhlasíte?
Cítím se tam docela dobře. Zvykl jsem si a celkem  mě to tam baví. Jsem víc  na míči, mohu rozehrávat, ale zase se tolik nedostanu do zakončení. Má to svá pro i proti. Trenér Prokopec mě vidí víc na stoperu a já to tak beru.

Ještě k zápasu s Ústím nad Labem. Uvědomoval jste si jeho velkou důležitost?
Je pravdou, že před utkáním jsme znali výsledky Českých  Budějovic a Táborska. V tabulce nám oba týmy poodskočily. Nikdo o tom ale nemluvil, nebylo třeba. Každý si to moc dobře  uvědomoval.

Mohlo to mít vliv na nepřesvědčivou úvodní půlhodinu?
Máte pravdu, začátek nebyl nejlepší, ale to se nám stávalo i v předchozích utkáních, kdy jsme se zkraje taky nechytali. Nevím přesně, čím to je, ale neřekl bych, že by nás  důležitost zápasu semlela. Postupem času  bylo vidět, že jsme se do toho dostali a zápas zvládli.

V neděli v Mostě zahájíte sérii zápasů s relativně slabšími celky. Budete muset dobývat pevné obranné hráze.
O tom jsme se přesvědčili už na podzim. Nebude to nic jednoduchého. Narazíme na týmy hrající o udržení, budou se rvát o každý bod. Jedinou výhodu spatřuji v tom, že soupeři budou v boji o záchranu potřebovat tři body a třeba to přece jen trochu otevřou.

Venku jste od října nevyhráli. Čím to je?
Moc nevím. Série bez vítězství už je pořádně dlouhá. Trenér nám říkal, že teď  musíme hrát každý zápas jako doma. Věřím, že v Mostě se budeme poprvé od září radovat. Tím bychom si zase strašně pomohli.