„Celou svou aktivní kariéru i trenérskou jsem hrál o postup, sestup i o titul. Sedm bodů je málo, ale dopředu mě žene adrenalin zkusit s tím něco udělat,“ říká bez váhání.

Takže jde o pořádnou výzvu?
Slovo výzva nemám moc rád. Jsem soutěživý typ. Každé kolo bude o co hrát. Hrozně málo lidí věří, že bychom se mohli zachránit. Já potřebuju přesvědčit kabinu, že to v našich silách je.

Jak nastartovat tým, který musí být po podzimních výsledcích psychicky hodně dole?
Stranou musí jít především odevzdanost. Tu nesnáším. Chci vzbudit v hráčích naději, že nejsou tak špatní fotbalisté. Postavení Sokolova v tabulce není normální. Klub je stabilizovaný, na druhou ligu možná až nadstandardně. Ten problém v hlavách musíme vymýtit.

Bylo těžké být takhle dlouho na volné noze?
Možnosti někam jít trénovat byly. Pořád jsem ale čekal na něco, co by mi přišlo logické. Hlavně tedy na klub, který mi dá jasně najevo své představy: proč si mě vybral, co ode mě očekává. To Sokolov udělal. Proto jsem mu kývl. Přišlo mi to smysluplné. I proto chci udělat maximum, aby se mužstvo zvedlo. Nikde samozřejmě není napsané, že se to povede. Nechci být stavěný do role spasitele, ale jsem rád, že do mě lidi v klubu vkládají naděje.

Soutěž máte jistě velmi dobře zmapovanou…
O druhé lize stále platí, že každý může porazit každého. Je ale jasné, že nejdřív musím hráče dobře poznat. Jejich skořápka je momentálně velmi křehká, musí se s tím umět pracovat. Poznal jsem to při trénovaní na Žižkově nebo v Příbrami. Tyhle zkušenosti by mi měly pomoci.

Zmínil jste Příbram. Jaké bylo angažmá pod Josefem Csaplárem, který je v očích veřejnosti považován za specifickou trenérskou osobnost?
Zažil jsem ho jako hráč i asistent. Na fotbal máme podobné názory. Jeho styl mě oslovil. V Příbrami jsem měl možnost nahlédnout více pod pokličku. Můžu říct, že takhle v Čechách asi nikdo netrénuje. Je tam velké zaměření na individualizaci tréninků, jejich způsob vedení a jednání s hráči. Každopádně šlo o velmi zajímavou zkušenost.

Je pravda, že mu členové realizačního týmu musí vykat?
(směje se) Vykali jsme mu všichni a stále to tak je. Ono to je taky někdy k něčemu dobré. Svým způsobem šlo o srandu. Když jsme se trošku chytli, nebo o něčem vášnivě debatovali, tak tomu to vykání dalo legrační noblesu.

Spekulovalo se také o tom, že si vás v létě coby asistenta vezme do Zlína. Proč to nedopadlo?
Ve hře to bylo a nebylo.

Jak tomu rozumět?
Trenér Csaplár zájem měl, na druhou stranu měli ve Zlíně zavedené určité pořádky, tak do toho nechtěl moc sahat. Hlavně šlo o kluky, kteří tam působili delší dobu.

Cítíte se po pauze odpočatý a plný energie?
Člověk měl více času. Byl jsem na rybách, chodil na houby. Fotbal a kontakt s hráči mi už ale scházel.

Co Hradec? Ten jste jistě ve volných chvílích sledoval, ne?
Na našem Malšáku jsem nebyl. (směje se) Viděl jsem jen zápasy v televizi. Hradci úžasně vyšlo hlavně poslední utkání na Dukle, čímž se dotáhl na špici. Tam na mě udělal velmi dobrý dojem.

Má vůbec smysl za stávajících podmínek, tedy bez adekvátního stadionu, bojovat o postup?
Nemá. To říkám na rovinu. Ať se to někomu líbí nebo ne. Zažil jsem to na vlastní kůži. Tehdy jsme postoupili a já ani neměl pocit, že se postoupit chce. Domácí zápasy jsme hráli v Mladé Boleslavi, pak se vrátili na Malšák a tam ani jednou nevyhráli. Je to furt dokola. Dokud stadion nebude a veřejnost se na fotbal nebude těšit, tak nemá cenu se někam hrnout.

Co vůbec říkáte na nově vzniklou sbírku ,,Votroci sobě“?
Možná se to někomu nebude líbit, ale nejsem přesvědčen, že odkliknutí nějakého políčka a menší finanční příspěvek rozhodne o tom, zda se stadion bude stavět. Nápad je to možná dobrý, o všem ale rozhodují úplně jiní lidé a politická situace. Nového stánku bych se chtěl samozřejmě dočkat. Člověk toho tady hodně prožil, Hradec by svou Arenu mít měl.

Druhou ligu vedou sousední Pardubice. Je to pro vás překvapení?
To, jak zvládli podzimní část, muselo překvapit úplně každého. Několik let se sice pohybují v horní části, letos jim ale v létě odešli poměrně klíčoví hráči. Nastala větší obměna, přesto váleli. Teď je pronásledovatelé budou honit, tlak bude mnohem vyšší. Jsem zvědavý, jak to na jaře ustojí.

O patro výš dominuje fenomén jménem Slavia Praha. Byl jste i vy nadšen způsobem hry, jakým se prezentovala v nejvyšší soutěži i v Lize mistrů?
Co se týká českých podmínek, jsou úplně někde jinde. Kádr je ohromně široký a kvalitní. Hlavně neustoupili od toho, co chtějí hrát. Ani v Lize mistrů. Je jen škoda, že tam nebyli odměněni lepšími výsledky.

Imponuje vám styl práce Jindřicha Trpišovského?
U něho je dobrý, že se toho nebojí. Potkávali jsme se ještě na úrovni divizí. Hrozně se tam toho naučil, do toho se neustále vzdělával. Nejde jen o stanovení taktiky a způsob hry. Imponujeme mi především tím, jak dokáže s hráči vyjít. Mám na mysli celý ten kádr pětadvaceti kvalitních fotbalistů. Hrát jich může jen jedenáct a on je musí udržet ve stavu, aby se nenaštvali, s týmem žili a udrželi si správnou motivaci.

Sportovním ředitelem je váš bývalý spoluhráč Jan Nezmar. Voláte si někdy?
Zřídka. Občas mu cinknu, když sháním lístky. Prohodíme pár vět.

Dříve jste spolu chodívali na ryby…
Jo, jo. To byly časy.

Kdo je lepší rybář?
(směje se) Samozřejmě já. On už loví hlavně ty velké ryby ve fotbale.

Vy si chytnete kapra na Vánoce?
Snažím se. Na stole nesmí chybět. Vánoce mám raději než Silvestra, protože mi přijde, že jsem zase o rok starší.

Co by vás oslovilo pod stromečkem?
Nové stopky. (rozesměje se) V Sokolově se budou hodit.

Kariéra v kostce
Bohuslav Pilný je bývalý fotbalový obránce. V nejvyšší soutěži nastupoval za Hradec Králové a Liberec, nastřádal 236 startů a vstřelil devět prvoligových branek. V sezoně 2001/2002 získal s Libercem mistrovský titul. V jeho dresu si zahrál také evropské poháry (například proti Liverpoolu či AC Milán).
Po skončení aktivní kariéry začal jako trenér v nižších soutěžích. Vedl například kluby FK Nová Paka, SK Převýšov a FK Kolín. Následně působil jako asistent trenéra prvního týmu FC Hradec Králové. V říjnu 2014 poprvé vedl v první lize A-tým Votroků jako hlavní trenér. Na jaře 2016 zažil s mužstvem postup zpět do české nejvyšší soutěže. U týmu skončil v květnu 2017. Dále byl v angažmá ve Viktorii Žižkov a coby asistent v Příbrami.