Po polovině fotbalové I. A třídy Královéhradecka nakonec může v Roudnici panovat určitá spokojenost. Mužstvo přezimuje na páté příčce. Přitom dlouho tomu příliš mnoho nenasvědčovalo. Kolísavé výkony Sokola vyvrcholily propadákem v Lázních Bělohrad, kde zápas skončil drtivým vítězstvím podzimního lídra 11:0.
Právě po debaklu v osmém kole došlo v Roudnici k výměně trenéra. Odvolaného Aleše Javůrka na lavičce nahradil MILOŠ KOBLÍŽEK, který do té doby trénoval dorost hradecké Olympie. Štaci u dospělých zahájil remízou s Dobruškou, celkem tým pod jeho vedením v pěti zápasech získal deset bodů, čímž se probojoval na klidnou pátou příčku.


Pátá příčka po podzimu. Co na ni říkáte?

Z mého pohledu je páté místo uspokojivé a dává nám určitý klid pro další práci, i když tabulka je hodně vyrovnaná a jaro bude hodně zajímavé. Mužstvo jsem vedl v pěti posledních duelech při skóre 19:6 a zisku deseti bodů, takže jsem vcelku spokojen.

K mužstvu jste přišel až v průběhu podzimu. Stačil jste se s ním již za tu krátkou dobu sžít?
U týmu jsem začal působit od devátého kola, kdy k nám přijela ambiciózní Dobruška. Zápas skončil remízou 2:2 a bylo vidět, že hráči chtějí. Spíše jsme museli řešit jiné věci než herní. Mužstvo stále poznávám a pomalu se s ním seznamuji. V kádru je řada dobrých zkušených hráčů a na druhé straně řada mladých pracovitých hráčů. Problém byl v úzkém kádru, ale určitá kvalita tam je. Některé hráče jsem v minulosti trénoval, jiné znám z působení v Olympii. Myslím, že v období zimní přípravy bude dostatek času a prostoru na dokonalé poznání všech hráčů.

Tým jste převzal po jeho nevídaném výprasku 0:11 v Lázních Bělohrad. Byla tou dobou na hráčích patrná krize?
Tato otázka by více slušela mému předchůdci Aleši Javůrkovi, neboť já v té době v kabině nepůsobil, a tak nevím, co se tam dělo. Samozřejmě, že v zápase, ve kterém dostane mužstvo jedenáct gólů, se to musí nějak projevit. Z tohoto důvodu jsem zmiňoval jiné věci než herní. Mám na mysli psychickou stránku jednotlivých hráčů.
Pod vaším vedením mužstvo v pěti zápasech třikrát zvítězilo. To vás jistě muselo potěšit, viďte?
Ano, potěšilo. Po již zmiňované remíze s Dobruškou jsme prohráli ve Vrchlabí 2:3, ale tam jsme poločas doslova odchodili. Následovala série tří vítězných zápasů. Doma se Dvorem B 7:0, v Libčanech 4:0 a opět doma s Červeným Kostelcem 4:1.

Co bylo potřeba změnit, aby se dostavily lepší výsledky?
Mužstvo nutně potřebovalo stopera, a tak přišel Martin Pavlas, kterého jsem trénoval v Olympii. Moje představy splnil a spolu s Mikanem vytvořili dobrou stoperskou dvojici. Změnilo se rozestavení na 4-4-2, což nám šlo k duhu. Náš herní projev se začal zlepšovat. Tým se toto rozestavení teprve začal učit, a tak jsme v některých utkáních měli v určitých fázích i nemalé problémy.

Jaký byl vůbec pro vás osobně přechod k mužskému fotbalu? Do té doby jste trénoval dorost hradecké Olympie…

Samozřejmě, že rozdíl mezi dorosteneckým a mužským fotbalem je značný, takže jsem k mužstvu přicházel se smíšenými pocity, ovšem nikoliv se strachem. Za sebe můžu říci, že jsme si s kluky začali poměrně brzy rozumět, a to se promítlo do tréninkové morálky a účasti. Tady jsem byl, až na malé výjimky, spokojen.

Jistě vám musela dělat radost úspěšnost v domácích zápasech. Na vlastním trávníku jste dosud neokusili porážku. Čím si vysvětlit kouzlo roudnického prostředí?
V domácím prostředí se nám dařilo střelecky, ale i předváděnou hrou jsme šli pomalu nahoru. Hráči pochopili, co od nich požaduji. Osa mužstva Menšl – Mikan – Pavlas – Jan Koblížek - Pajgrt – Hůlka pracovala dobře, a to byl základ. Ostatní hráči jim zdárně sekundovali. Samozřejmě, že vše nebylo jenom růžové a je co zlepšovat. V některých případech nám přálo i potřebné štísko.

Co říci k produktivitě týmu? Se čtyřiatřiceti vstřelenými brankami jste v tomto směru po vedoucích Lázních Bělohrad druhým nejlepším týmem…

Produktivita v týmu byla opravdu dobrá. Dařilo se nám proměňovat vypracované příležitosti, ovšem hodně jsme toho dokázali zahodit. Počet vstřelených branek z posledních pěti duelů je slušný. Uvidíme, do jaké míry zůstane mužstvo pohromadě. Mojí snahou bude úzký kádr vhodně doplnit. Příležitost dostanou i někteří hráči B týmu a naši dorostenci.

Prakticky o třetinu branek Roudnice se postaral váš suverénně nejlepší střelec Aleš Hůlka. Byl hlavním tahounem mužstva?

Hůlka táhl mužstvo v závěru podzimu hlavně střelecky, ale také patřil k nejlepším hráčům ve hře. Myslím si, že mu prospěl posun ze zálohy na hrot, kde vytvořil údernou dvojici s Bednářem, který vedle něho herně pookřál.

Na čem hodláte s týmem zapracovat v průběhu zimní přípravy?

Zimní přípravu zahájíme 9. ledna. Trénovat budeme výhradně v domácích podmínkách. V únoru absolvujeme čtyřdenní soustředění. Zpestřením tvrdé práce bude zimní turnaj v Chudonicích. Kromě nabírání fyzičky se zaměříme na takticko-technické věci, k čemuž nám poslouží již zmiňovaný turnaj.
. . .