Důvod k oprávněné spokojenosti proto má také trenér
MIROSLAV CHALUPA, který se ujal bydžovské družiny před startem této divizní sezony.

Coby nováčci soutěže musíte být s umístěním po podzimu maximálně spokojeni, je to tak?
Samozřejmě. Před začátkem soutěže jsme měli cíl umístit se do desátého místa, který jsme překročili. Pro nás však není rozhodující, na kolikátém místě jsme. Spokojeni jsme zejména se ziskem čtyřiadvaceti bodů.

Před sezonou jste si přál, aby se mužstvo pohybovalo v klidném středu tabulky, potažmo do desátého místa. Co rozhodovalo o tom, že je Bydžov nakonec tak vysoko?
Myslím si, že největší vliv na to měl náš vstup do soutěže, který se nám vydařil. Hlavně v domácím prostředí jsme získávali body, což jsme podpořili vítězstvím v Holicích. To vše je základem umístění po podzimní části soutěže.

Několik kol jste dokonce divizní skupinu C vedli. Předpokládám, že s něčím takovým jste zřejmě ani nepočítal.
Určitě ne. Vycházeli jsme z toho, že jsme nováčky soutěže. Věděli jsme, že nás nečeká jednoduchá úloha, protože divize C je velice vyrovnaná. Je v ní spousta ambiciózních celků, takže jsme na to koukali reálně.

Soutěž byla hodně vyrovnaná, přesto jste zhruba v její polovině dokázali udělat šňůru šesti utkání bez porážky. To vás muselo hodně těšit, že?
Jak jsem říkal, dařilo se nám zejména v domácím prostředí. Myslím si, že jsme sehráli velice dobrá utkání v Turnově a v Kolíně. Obzvlášť v Turnově to byl jeden z našich vůbec nejlepších výkonů na cizím hřišti. O vítězství jsme tehdy přišli až v sedmé minutě nastavení. Také v Kolíně jsme do poslední chvíle bojovali o tři body.

Ale v závěru podzimu jako by mužstvu naopak došel dech, což vás stálo mírný pád pořadím…
Myslím si, že těch faktorů bylo trochu víc. Nedařilo se nám tolik v koncovce, nevyšlo nám domácí utkání s Měcholupy, které bych řekl, že bylo na podzim naším nejhorším vystoupením v soutěži. Poté tam byly další dvě porážky v Kunicích a Živanicích. I když se nechci vyjadřovat na adresu rozhodčích, jejich výkony se na těchto výsledcích podepsaly. Obzvlášť v Živanicích pan Kořínek se svými kolegy utkání hrubě ovlivnil.

Výsledkově jste na podzim nikde výrazně nepropadli. Dá se vůbec najít utkání, které se vám vyloženě nepovedlo?
Myslím si, že to bylo právě utkání s Horními Měcholupy, ve kterém jsme hlavně v prvním poločase hráli velice špatně a hosté nás přehrávali. V momentě, kdy jsme se trošku nadechli a hru jsme srovnali, hosté nás tvrdě potrestali ze standardních situací. Co mě mrzí na podzimní části soutěže, je, že jsme toto utkání nezvládli.

Tým měl diametrálně odlišné výsledky doma a venku. Zatímco na vlastním hřišti jste byli dlouho suverénní, venku jste na podzim zvítězili pouze jednou. Čím to?
Souhlasím s vámi v tom, že doma byly výsledky dobré, zatímco venku to bylo o kapku horší. Myslím si, že v prvních zápasech jsme zaplatili určitou nováčkovskou daň. Poté se nám některá utkání povedla, ale celkově nám schází více důrazu, agresivity a v některých případech i víc odvahy. Na tom musíme během zimní přestávky zapracovat.

Co bylo základem podzimního úspěchu? Byla to pozorná defenziva, která je zatím čtvrtou nejlepší v divizi?
Je pravda, že defenziva nás v podzimní části zdobila. Celková obranná činnost v čele s brankářem Cejnarem pracovala velmi dobře. I když určitou kaňkou v této činnosti je fakt, že ze hry jsme dostali poměrně málo branek, zato jsme dostali několik zbytečných gólů ze standardních situací, na čemž je potřeba rovněž nějakým způsobem zapracovat. Myslím si, že hlavní vliv na náš podzimní výsledek měl vstup do soutěže. Zvládli jsme těžká domácí utkání, což bylo základem našeho úspěchu.

Na chyby v obranné činnosti jste žehral v předsezonní přípravě. Zdá se, že na tomto problému jste pořádně zapracovali…
Dá se říci, že ano, ale výsledek určitě není takový, jaký bychom si přáli. Myslím si, že právě to nás v některých utkáních sráželo. Mohli jsme dosáhnout ještě lepších výsledků.

Byl v kádru někdo, jenž vás svými výkony příjemně překvapil, nebo naopak zklamal?
K této otázce bych chtěl říci, že výsledky jsou dílem opravdu celého kolektivu. Musím říci, že jsem se za celou svoji trenérskou praxi nesetkal s tak dobrou partou, jaká je právě v Novém Bydžově. Myslím si, že právě to je základem našich výsledků. Chtěl bych zdůraznit, že v Bydžově se projevuje dlouholetá výborná práce s mládeží. Myslím si, že v těchto chvílích se sklízí pomyslné ovoce této činnosti.

Dle statistik jste byli jedním z nejvíce podporovaných mužstev soutěže. Byli podle vás i diváci jedním z „hnacích motorů“ týmu?
Přesně. Když už o tom padla zmínka, chtěl bych touto cestou ještě jednou poděkovat divákům, kteří byli opravdu fantastičtí. Nejenže nás podpořili v domácích utkáních, ale doprovázeli nás také při zápasech na hřištích soupeřů. Právě oni byli naším dvanáctým hráčem.

Pro jarní část zřejmě budou cíle mužstva trochu přehodnoceny s ohledem na současné postavení, nebo se mýlím?
Myslím, že cíle jsou pořád stejné. Sice bychom chtěli být v první polovině tabulky, ale hodně bude záležet na vstupu do jarní části soutěže. Bude stejně těžký jako vstup do podzimní části. Hlavně bychom se chtěli vyvarovat jakýchkoliv starostí se záchranou.

Jakým způsobem pojmete zimní přípravu?
Budeme trénovat čtyřikrát týdně, budeme využívat prostor na umělé trávě v Novém Bydžově. Příprava bude zpestřena zimním turnajem, který pořádáme, takže v ní bude i série těchto pohárových utkání. Myslím si, že mužstvo nemáme špatně poskládané. Je tu spousta mladých kluků, kteří hráli za naši rezervu. Určitě by chtělo dát jim ještě větší příležitost, ať už se jedná o Vaníčka, Podolníka, Václavka a další. Přál bych si, aby se nám podařilo sehnat do mužstva jednoho útočníka na místo Zdeňka Fejfara.

Chtěl byste ještě něco dodat?
Na závěr bych chtěl poděkovat celému hráčskému kolektivu, asistentovi Petru Vaníčkovi, vedení klubu v čele s pány Kebortem a Blažejem. Zapomenout nesmím ani na vedoucího Vláďu Žalmana a maséra Jiřího Vojtěcha.