Karel Havlíček není jen trenérem ligového mančaftu, ale také stoperem špičkového týmu Votrok krajského přeboru. Kope dál, i když mu je už sedmačtyřicet let.

„Obrovsky mě to nabíjí, je to pro mě úleva ze stresu a napětí," vysvětluje, proč stále neuzavřel aktivní kariéru. „Fyzicky se zničím a pak se nemůžu do středy hýbat," směje se. „Je to náročné, ale při kvalitě a kvantitě mého běhu, tedy spíš chůze, se to dá vydržet," vykládá.

V soutěži má obránce, jenž hrál první ligu v Hradci i Jablonci, velké renomé. Proto může promluvit o kvalitě přeboru. Ta je podle zainteresovaných rok od roku nižší. Důvody jsou nasnadě, týmy čím dál méně trénují.

„Když vezmu Červený Kostelec, tak je ve středu na tréninku pět lidí a v pátek patnáct. Každý mi dává za pravdu, že je to tak také v ostatních klubech. Trénovanost šla dolů, ale zase na druhou stranu čím víc to říkáme, tak je to pro kluky alibi. Musíme je dostat na hřiště, aby šla úroveň nahoru a nestávalo se, abych já mohl hrát přebor i skoro v osmačtyřiceti," říká.

Uvadající kvalita se projevuje i na faktu, že se lídři přeboru nehrnou o patro výš, do divize. To se týká i Červeného Kostelce, jenž je na třetím místě tabulky, ale má stejný počet bodů jako vedoucí novobydžovská Cidlina.

„Nedivím se tomu, všichni se toho bojí z pohledu kvality tréninkového procesu. Podstatná věc je i ekonomika. Nemáme na to, abychom koupili hráče, kteří by nám chodili minimálně třikrát v týdnu trénovat," vyjmenovává důvody, proč je mezi přeborem a divizí diametrální rozdíl. Říká se dokonce, že jde o největší skok v celé hierarchii soutěží.

Přesto jeho tým netají ambici: „Postup ne, ale rozhodně chceme skončit úplně nejvýš.