Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Pokud hradečtí fotbalisté zdárně zvládnou záchranářské práce, bude jim do zpěvu. Zákonitě přijde čas týmových bavičů. Třeba takový Marek Kulič. V návalu radosti se bývalý reprezentant klidně převtělí do kůže nesmrtelného krále popu Michaela Jacksona. Může se to stát. O jeho imitátorském mistrovství by bývalí spoluhráči mohli vyprávět. ,,Když bude důvod k oslavě, proč se nepobavit. Klukům se to vždycky líbilo. Třeba k tomu na nějaké dokopné po sezoně dojde," usmívá se největší zimní posila ,,votroků".

Zvládl byste například kreaci na hit Black or White?
(směje se) Snad bych to nějak dal. Už dlouho jsem ale takhle neblbnul.

Proč se stal právě Jackson vaším hudebním oblíbencem?
On je ikonou popu. Nadchl mě hned, jak jsem se začal více zajímat o muziku. Mám všechna jeho cédéčka. Musel jsem samozřejmě i do Prahy na jeho jediný koncert u nás. Byl to génius.

Musela to být v roce 1996 velkolepá show, že?
Přesně tak. Tehdy jsem se vracel k fotbalu a Sokol Malšovice hrál důležité utkání o postup do I. A třídy. Vedení jsem oznámil, že na zápas bohužel nemůžu. V Praze zpíval Jackson a přes to nejel vlak. Kluci to ale naštěstí zvládli. Majitel klubu mi pak ze srandy říkal, že doufá, že už k nám Jackson nikdy nepřijede. Do Prahy jsem vyrazil s kamarádem den předem, abychom si to užili.

Na Letné bylo tehdy pořádně narváno. Protlačil jste se k pódiu?
Čekali jsme dlouho, než pořadatelé tu obrovskou masu vypustili. Sprintem jsme uháněli k pódiu. Pamatuju si, že asi v sedm večer začal zpívat DJ Bobo a sto dvacet tisíc lidí ho vypískalo. No a pak už nastoupil Jackson. Stál jsem od něho asi šedesát metrů, ale tlakové vlny nás odsouvaly dál a dál. Byl to super zážitek, ale asi už bych nikdy na tak velký koncert nešel. Je to opravdu trápení v mačkajícím se davu.

Přesto vás asi zaplavila euforie, když jste Jacksona viděl naživo předstupovat před šílející dav…
Byl jsem ve velké extázi, to ano. Ale taky jsem pomáhal okolo. Spousta fanynek začala padat únavou a omdlévat. Nebyl to pěkný pohled. Museli jsme je postupně posouvat do bezpečnějších míst. V takovém davu to opravdu není žádná sranda. Kdo to zažil, ví, o čem mluvím.

Určitě vás tehdy nenapadlo, že právě na Letné později zažijete jedny z nejkrásnějších okamžiků fotbalové kariéry…
Je to zajímavé. Člověk se vlastně vybodnul na profesionální fotbal, byl se na Letné podívat na koncert Jacksona a za pár let tam mastí za Spartu a národní mužstvo. Jsou to cesty osudu.

Do Sparty jste přestoupil v jedenatřiceti letech. Získal jste s ní titul, vyhrál domácí pohár a zahrál si proti slavným klubům v evropských pohárech. Cítíte, že jste si tím vyplnil vlastní fotbalové touhy?
Když přijdete do Sparty, je to jiný svět. Strach jsem z toho nikdy neměl, i když třeba novináři po vás hnedka jdou. Když jste ve Spartě, jste zákonitě víc na očích. Smlouvu jsem tehdy podepsal na dva a půl roku a odehrál skoro všechny zápasy. Myslím, že jsem tohle angažmá ustál se ctí. Vzpomínám na to velmi rád.

Aby ne, vždyť jste si třeba kopnul proti Arsenalu…
To byl zážitek na celý život.

Jak to člověk vnímá, když vstupuje na trávník Emirates Stadium, kam se vejde 62 tisíc fanoušků?
Kolena se trochu rozklepou. Je to fotbalový chrám. Pak se pískne do píšťalky a jde se na věc. Člověk si to vnitřně užívá. Byla to nádhera, přestože jsme výsledově neuspěli.

Střídal jste po prvním poločase. Co se vám honilo hlavou?
Hrál jsem na Walcotta a byl z něho pěkně zamotanej (směje se). V jednu chvíli jsem si říkal, že jsem měl zkusit jinej sport než hlídat takovouhle ,,motorku".

Památkou na tento dvojzápas z předkola Ligy mistrů je jistě dres Tomáše Rosického, s nimž jste v tu dobu nastupoval také za reprezentaci. Je to nejvzácnější úlovek ve vaší sbírce?
Každopádně. Na sbírání dresů si moc nepotrpím, ale toho od Rosy si velmi cením. Lepšího fotbalistu jsem nezažil. Je to krásná památka. Byli jsme na tom domluvený už z nároďáku.

Považujete ho za geniálního hráče?
Je to nejen skvělej fotbalista, ale taky kluk. Na nic si nehraje. Je škoda, že ho často provázejí zranění. Nebýt toho, mohl v nejlepších letech zdatně konkurovat největším hvězdám v Evropě.

Je pravdivá historka, že se vám jednou omlouval, že vám měl přihrát o dvacet čísel jinam?
Jo, jo. Bylo to při zápasu s Welsem. Z velké dálky mi předložil krásný balon za obranu a pak přišel s tím, že se omlouvá, že mi to měl dát víc do běhu. Koukal jsem na něj jako na zjevení, protože ta přihrávka byla geniální.

Vaše reprezentační kariéra sice nebyla dlouhá, ale své jste si určitě užil…
Každý sní o tom prokousat se co nejvýš. Nároďák je nejvíc. Proto si vážím, že jsem tam mohl alespoň na pár zápasů nakouknout a blíže poznat naše tophráče. Člověk se podíval po světě, viděl krásná místa a stadiony. Splnil jsem si sen. Byl to dar i tátovi, který mě k fotbalu přivedl. Přál bych to zažít každému hráči.

Bylo těžké přijít ve třiceti na první reprezentační sraz a říct: Ahoj, já jsem Kulda…
Člověk byl samozřejmě trošku nervózní. Ale kluci byli absolutně v pohodě.

Uvědomujete si, že jste byl součástí skvělé reprezentační generace? Sedět v kabině vedle Nedvěda, Kollera, Rosického, Baroše či Ujfalušiho se jen tak někomu nepoštěstilo…
Nedávno jsem o tom přemýšlel. Když si člověk uvědomí, co tam bylo za velká jména (odmlčí se) A mezi nimi já. No, lhal bych, kdybych řekl, že na to nejsem hrdý.

Který zápas v národních dresu vám nejvíce utkvěl v paměti?
Nezapomenutelné je vítězství 3:0 v mnichovské Allianz Aréně v kvalifikaci o Euro nad domácím Německem. Byl to zápas Marka Matějovského. Jeden gól dal a na dva přihrál. Celý stadion postupem času ztichl a z kotle našich fanoušků bylo slyšet jenom ,,Kdo neskáče, není Čech". Velkou radost jsem měl také z výhry nad  Slováky 3:1, kde jsem dával gól na 2:0.

Nemrzelo tehdy, že vám unikla nominace na závěrečný turnaj v Rakousku a Švýcarsku?
Popravdě jsem ani nečekal, že bych tam mohl proklouznout. Ve Spartě jsem se postupem času přesunul z útočníka na pravou zálohu a výkony už nebyly takové. Navíc před Eurem přicházely různé tlaky. Věděl jsem, že do nominace budou hodně mluvit i manažeři. Tenkrát měl v Ostravě top formu Svěrkoš. Jel tam poprávu. Tak to prostě chodí. Byli jiní, byli lepší. Bral jsem to jako holý fakt.

Zpět do reality. S Hradcem vás čeká bitva o záchranu. Co vzkážete fanouškům před startem jarní části?
Že na jejich podporu velmi spoléháme a vážíme si jí. Doufám, že jim na hřišti budeme dělat radost  a společnými silami dotáhneme záchranu k úspěšnému konci.

Jak těžká to bude šichta?
Hrát o záchranu není nikdy sranda. Je potřeba chytit začátek jara a sbírat body od prvních zápasů.