V neděli si navlékne dres s jedničkou a směle si to pomašíruje do branky. Poprvé v sezoně před vlastními fanoušky v bitvě o druholigové body. Zkušeného gólmana DAVIDA ŠIMONA však tato skutečnost rozhodit nemůže. Brzy mu bude pětatřicet, ve své kariéře toho prožil strašně moc. Na svém kontě má i několik startů v nejvyšší soutěži, rovněž se může pyšnit mistrovským titulem na Maltě s týmem Birkirkara.

„Samozřejmě se moc těším. Na podzim jsem chytal pouze v pohárových utkáních. Každopádně věřím, že to proti Sokolovu zvládnu já i celé mužstvo,“ říká bez váhání.

Celý podzim jste kryl záda Jiřímu Lindrovi. Je to pro brankáře těžký úděl?
S postem druhého gólmana se smiřuju vlastně druhý rok. Začalo to při angažmá v Bohemians. Měl jsem být jedničkou, ale po určitých rozepřích s trenérem spíše seděl na lavičce, tribuně nebo nastupoval za rezervu. Chtěl jsem co nejdříve odejít a zase někde pořádně chytat. V létě jsem byl už dohodnutý s Příbramí, nakonec z toho ale sešlo. Do Hradce jsem přišel týden před začátkem soutěže, takže jsem ani nemohl očekávat, že bych vlezl hned do brány. To, že se daří mužstvu a Jirkovi, je určitě dobře. Když to šlape, nemá cenu do týmu zasahovat. To je jasné.

Vaše chvíle přišla v minulém kole ve Vítkovicích. Na hřiště jste vběhl v 54. minutě, tedy v době, kdy byl Lindr vyloučen za hraní rukou mimo pokutové území. Jak složité je pro brankáře naskočit do hry v průběhu rozehraného zápasu?
Byla to moje první zkušenost, to je fakt. Ale nic jiného se nedalo dělat. Zenga (přezdívka trenéra brankářů Karla Podhajského – pozn. red.) mi popřál hodně štěstí a šel jsem na to.
V té době jste prohrávali 1:0 a soupeř zahrával trestný kop z nebezpečné vzdálenosti. Nebleskla vám v hlavě myšlenka typu: „Teď tam půjdu, dostanu gól a budu tady za Lojzu“?
(směje se) To víte, že jsem měl trochu obavu, aby se to nestalo. Hlavně jsem si hlídal svoji stranu. Míč jsem chytil, bylo to dobré znamení. Nakonec jsme otočili celý zápas a byl důvod k radosti.

V neděli hostíte Sokolov, kde jste strávil po nuceném přemístění pardubického klubu půlroční epizodu. Jak na tuto kapitolu vzpomínáte?
Tenkrát jsem se vrátil ze zahraničí. Patřil jsem sice Pardubicím, ale chtěl jít jinam. Trenér Pulpit mě tehdy přesvědčoval, abych do Sokolova šel. Bohužel jsem to udělal, přestože jsem s ním měl už jednu špatnou zkušenost, v Pardubicích. Nerozešli jsme se ve zlém, ale neměli na sebe dobré vzpomínky. Hodně lidí mě od toho odrazovalo, ale já na ně nedal. Po měsíci se ukázalo, že měli pravdu. Znovu ze mě udělal obětního beránka. Kryl jsem záda Kubáskovi a na chvíli byl přeřazen také do béčka. Na ten půlrok nevzpomínám zkrátka v dobrém.

Sokolov sice ve středu podlehl v dohrávce Třinci, přesto jeho čtvrtá příčka asi náhodn
á není…
Zajímá nás vždy až nejbližší zápas. Asistent Pavel Matějka je sledoval. Určitě budeme mít dobré informace.

Odbočme od tohoto utkání. S jakým ohlasem se v kabině setkalo rozhodnutí ligového shromáždění o nutnosti míti v první lize vyhřívaný trávník?
Byl za námi generální ředitel klubu Richard Jukl, který nám jasně řekl, ať se staráme o svoji práci a uděláme všechno pro postup do první ligy a vedení, že se postará o to zbývající.