Při mistrovském utkání sedmnáctého kola fotbalového Hradecký Votrok okresního přeboru dospělých v Myštěvsi došlo ke kuriózní situaci. Hostující Skřivany z důvodu zranění přijely bez brankáře, a tak se mezi tři tyče postavil kouč Jiří Ludvík, který si tak odbyl premiéru na tomto postu.

Celek Myštěvsi ve svém posledním domácím utkání nastřílel dvanáct branek do sítě Nového Hradce Králové B, takže výkon skřivanského trenéra lze pokládat téměř hrdinský čin. Nadšeně bojující hráči Skřivan nakonec totiž vybojovali remízu 3:3.

Okresní fotbalový svaz Hradec Ludvíka zvolil po zásluze borcem uplynulého kola.

Jiří Ludvík.Už jste se někdy ocitl mezi třemi tyčemi v mistrovském utkání? Jak k tomu došlo, že se z trenéra najednou stane brankář?
Ne, v mistrovském utkání jsem na postu brankáře ještě nenastoupil. Po zranění prvního brankáře a absenci druhého k tomu došlo velice rychle i překvapivě a to na rozkaz prezidenta klubu.

I přes tři inkasované branky jste výrazně přispěl k remíze Skřivan na hřišti v Myštěvsi. V jakém časovém sledu góly padly? Popište je.
Ve 33. minutě jsem inkasoval poprvé, když nás domácí přehráli v našem velkém vápně a já byl prakticky bez šance. Ve 48. minutě rychlý brejk Myštěvse, asi jsem trochu zaváhal při vyběhnutí, útočník tam byl dříve. V 58. minutě se hráč soupeře dostal až přede mne a trefil pravý horní kout branky, tady nešlo nic dělat.

Určitě jste zabránil dalším šancím, přibližte ty největší.
Párkrát se mi podařilo včas vyběhnout, ale jinak pracovaly naše zadní řady poměrně spolehlivě. Největší šanci jsem zlikvidoval v první půli za stavu 0:0 Vaškovi Brettovi, ve druhém poločase mě pak nastřelil v 90. minutě Pavel Brett.

Jaká atmosféra byla v hostující kabině po prvním poločase, kdy jste vedli 3:1?
Po naší dobré první půli byla atmosféra v kabině uvolněná. Cítili jsme se dobře, ale uspokojení bylo asi moc velké, protože druhý poločas už byl o poznání horší.

Domácí vám i přes vyloučení ve druhé půli zatápěli a podařilo se jim vyrovnat. Zkuste se ohlédnout za touto částí zápasu…
Domácí vyrovnali ještě v plném počtu. Vyloučení je ale „nakoplo" a chtěli zápas vyhrát i v deseti, šance na to rozhodně měli.

A co bylo po utkání?
Poděkoval jsem klukům, že mě v tom nenechali vykoupat.

Přibližte vaši kariéru hráče i trenéra.
Mé začátky jsou spojeny s klubem TJ Slavoj Skřivany. Jako dospělý jsem působil několik sezon v Prasku, abych se na závěr vrátil opět do Skřivan.

Jaké jsou vaše fotbalové cíle?
Už asi žádné, jen se dočkat pozvánky do staré gardy.

Kam byste čtenáře pozval na fotbal o víkendu?
Určitě do Skřivan, kde v sobotu přivítáme od 17 hodin v prvním jarním domácím střetnutí Dohalice.

Lubomír Douděra