Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Že prvoligoví mladší dorostenci FC Hradec Králové budou po podzimní části až na 12. příčce, čekal asi málokdo. Přitom v kádru byli převážně hráči, kteří v loňské sezoně získali v České lize mladšího dorostu mistrovský titul. Potvrdilo se však, že rozdíl mezi oběma soutěžemi je markantní.

Svěřenci trenéra MILOŠE SAZIMY dokázali na podzim čtyřikrát zvítězit, dvakrát remizovat a dvakrát odešli poraženi při skóre 18:39. Navíc na svém kontě mají pouhých 14 bodů. Po třech a půl letech se hradecký kouč rozhodl u týmu skončit, a jak sám říká, chce si od trénování alespoň půl roku odpočinout. Přesto se ujal hodnocení uplynulé části sezony.

Tak mizerný podzim jste jako trenér asi nezažil?  

Máte pravdu a jsem z toho velice zklamán, protože tři a půl roku jsme s asistentem Alešem Šubrtem pracovali na tom, abychom byli schopni výsledkově zvednout dorostenecký fotbal v Hradci, ale bohužel se nám podzimní část hrubě nevydařila.

Přitom do týmu přišli hráči, kteří v minulé sezoně vybojovali titul v České lize mladšího dorostu?  

Je potřeba si uvědomit, že rozdíl mezi druhou a první ligou je v mládežnických soutěžích čím dál tím větší, řekl bych dokonce, že až extrémní. Hráči ročníku 1991 jsou určitě talentovaní, ale bohužel návyky, které měli zažité v první lize, absolutně nestačí na nejvyšší soutěž. První liga byla pro kluky něčím novým, těžko a poměrně dlouho se na ni adaptovali, což se zákonitě promítlo i do výsledků.

V zápasech jste často míchal se sestavou. Nebyla to někdy chyba?  

Myslím si, že ne. Na podzim se v mistrovských zápasech vystřídalo kolem pětadvaceti hráčů a všichni dostali stejnou šanci, aby ukázali, co v sobě mají. Pokud nebyli zranění, odehráli časově stejné úseky a dovolím si tvrdit, že pro některé z nich byl výkonnostní strop právě v České lize mladšího dorostu.

Někdy to vypadalo, že hráči po neproměněných šancích a inkasované brance až příliš brzy rezignovali…  

Je to tak. Je třeba si uvědomit, že pět nebo šest hráčů, kteří se vloni podíleli na již zmíněném úspěchu, do sestavy v první lize vůbec nezasáhlo. Byli posunuti do vyšších dorosteneckých kategorií a hráči, na které jsme s asistentem Šubrtem spoléhali, se pro změnu nepotkali s dobrou formou. Navíc chyběly minimálně dvě vůdčí osobnosti, které by dokázaly strhnout ostatní spoluhráče k maximálním výkonům.

Přitom úvod soutěže nebyl vůbec špatný.  

To určitě ne, jenomže jsme hráli v optimální sestavě, což v průběhu podzimu bohužel nebylo. Řada hráčů laborovala se zraněním nebo nemocemi, takže jsem mnohdy lepil sestavu jak se říká za pochodu. I proto je podzimní umístění takové, jaké je.

Přesto byste nějaká pozitiva našel?  

Ale ano. V létě k nám přišli hráči z regionu, kteří hráli dorosteneckou divizi, případně krajský přebor. První liga pro ně byla novinkou, měli vlastně půl roku na adaptaci. Musím říci, že nezklamali a nyní by již měli dokázat, že přišli do Hradce oprávněně a jejich výkonnost ještě poroste.

Na koho jste se mohl v podzimní části alespoň trochu spolehnout?  

Stabilní výkony podával kapitán Josef Vlček a v závěru podzimu se snažil svojí bojovností strhnout spoluhráče k dobrým výkonům Pavel Krahulec. U ostatních hráčů byla výkonnost hodně nevyrovnaná.

Podzim tedy nedopadl podle vašich představ. Jak z této situace ven?  

Určitě by se měly stabilizovat hráčské kádry v dorostenecké základně Hradce. Zatím tomu tak bohužel není, a to je také jedna z příčin, proč se tady fotbal nachází v současné době ve spodních patrech tabulky. Podle mého názoru jsou obrovské posuny abolutně nepřipravených hráčů do vyšších dorosteneckých soutěží, a ti kluci to prostě nemohou zvládnout.

Povedete mužstvo i na jaře?  

Určitě ne. Po zmíněných třech a půl letech jsem se rozhodl, že v Hradci skončím. Je to z mnoha důvodů, ale převažuje sportovní stránka.

Můžete být konkrétnější?  

Nejsem přesvědčen o tom, že posuny mnohdy nepřipravených hráčů do vyšších kategorií je v současné době klub schopen zastavit. Mrzí mě především to, že jsem po celou dobu mého působení v Hradci nemohl pracovat koncepčně. Až na ročník 1989, se kterým jsme pracovali jeden a půl roku, takže se podařilo již v tuto chvíli vychovat dva špičkové hráče v celorepublikovém měřítku. Jmenovitě Hableho a Dvořáka. Tedy abych měl kádr pohromadě celý rok, abychom si na sebe navzájem zvykli a předváděli fotbal podle mých představ. O tom, kdo bude mým nástupcem, rozhodne v nejbližší době vedení klubu.

Nyní tedy budete bez fotbalu?  

Půl roku teď nechci trénovat a pak se uvidí. Každopádně se na zápasy dorostu přijdu podívat a věřím, že se klukům bude na jaře dařit.

Vaše slovo závěrem?  

Chtěl bych poděkovat svému asistentovi Aleši Šubrtovi za výbornou spolupráci a také všem hráčům, kteří prošli za tu dobu mýma rukama, přeji hodně úspěchů ve sportu i v osobním životě.