Je to jako kletba od nejvyššího fotbalového božstva. Dávným symbolem Hradce je nedostatek gólových útočníků. Klub vychovává skvělé gólmany, solidní beky a záložníky, ale s kanonýry je potíž.

Posledním mohykánem byl Pavel Černý starší. Hradcem se v 90. letech mihli ještě František Koubek a Petr Samec.

A pak? Už nic.

Kanonýři v černobílém dresu – to je bohužel druh před vymřením.

Proč tomu tak je?

Otázka, která má hned několik odpovědí.

„Vychovat střelce je obecně celosvětový problém. Kdyby na to byl recept, tak ho má každý," říká Bohuslav Pilný, mistr ligy s Libercem a dlouholetý ligový hráč Hradce Králové. „Výchově útočníků se lze věnovat v tréninku, ale nikdy není zaručený výsledek," uvažuje.

Hradecká mládež produkuje výborné fotbalisty, klub z toho těží. Jenže střelci? Nějak se nerodí.

V 90. letech se zničehonic zjevil vytáhlý Vratislav Lokvenc, jenže hradeckým fanouškům byl spíš pro smích. Tehdy nebyl vysoký forvard v módě. Vzbuzoval spíš rozpaky a úsměv na tváři. Lokvenc dal v Hradci osm branek a zamířil do Sparty, kde výtečnými výkony odstartoval svoji bohatou a úspěšnou kariéru.

Kdo dál?

Klub výraznějšího střelce nevypiplal, spíš ofenzivní záložníky –  Rudolfa Skácela a Karla Pitáka. I oni se však v Hradci neohřáli příliš dlouho a zmizeli v pražských „S".

„To je právě další důvod, proč provinční týmy nemají typické střelce. Když se v Hradci někdo šikovný objevil, dal v lize pár gólů, hned šel jinam. To se jen tak nezmění. Filozofie těchto klubů je vychovat a prodat," zamýšlí se Pilný.

Posledním případem byl Václav Pilař. V černobílém dresu začala jeho hvězdička blikat, ale naplno se rozzářila až v Plzni, která hrála v Lize mistrů a v Evropské lize. Odtud vedla cesta do reprezentace, na mistrovství Evropy a  do německého Wolfsburgu. „Typický příklad," přikyvuje Bohuslav Pilný.

A další příčina, rozhodně ne poslední v řadě – střelec musí být egoista. Bez této vlastnosti se neobejde.

„Měl by to být sobec, který chce za každou cenu dávat góly. U současných kluků mi to chybí. Další věcí je jeho vývoj, jak je v mužstvu vedený," dodává Bohuslav Pilný.

Přesto by se v budoucnu mohlo blýskat na lepší časy. „Votroci" v létě přivedly z Bosny osmnáctiletého drzouna Asima Zece, jenž září v zápasech juniorky. „Ukrutně je na něm vidět, že góly dávat chce. Nespekuluje a pálí," chválí Pilný bosenskou akvizici.

Poslední kanonýři v černobílém dresu

Pavel Černý (288 ligových zápasů, 83 branek):
Byl součástí výjimečné hradecké generace 80. let (Kubík, Frýda, Němeček). Fantastický ve vápně, uměl dát gól ze všech pozic. V pravé noze měl dynamit. V kabině toho moc nenamluvil, zato zářil na hřišti.

František Koubek (125 zápasů, 22 branek):
Pod „lízátky" prožil nejvydařenější ligovou štaci. V sezoně 1998/99 nastřílel jedenáct branek, hattrick do sítě Karviné. Když „kopl do vrtule", nikdo mu nestačil, předběhl každého beka. V Hradci ho milovali pro jeho častý úsměv a vstřícnou povahu.

Petr Samec (189 ligových zápasů, 49 branek):
V sezoně 1995/96 hrál Hradec Pohár vítězů pohárů a Samec, jenž přišel jako velká hvězda, v Evropě zářil. Lichtenštejnskému Vaduzu dal ve dvou utkáních sedm branek, další dvě přidal o kolo později do sítě FC Kodaň. V lize se mu tolik nedařilo.