Spletité jsou cesty osudu. Trenérská dráha musela být Jiřímu Plíškovi předurčena. Za více než dvacet let na lavičce už toho stihl opravdu mnoho. A to mu je devětatřicet. Navíc objevil obávaného bosenského kanonýra Edina Džeka, který momentálně válí v Manchesteru City. A jak ve stručnosti vypadaly kariérové mezníky současného kouče ,,votroků"?

Inspirací pohled z Malajsie

Potíže s kolenem. Ty byly příčinou, proč Jiří Plíšek pověsil už v devatenácti letech hráčskou kariéru na hřebík. ,,Už před tím jsem ale souběžně s hraním trénoval. To byla věc, která mi umožnila, abych u fotbalu mohl zůstat dál bez nějakého přerušení," prozrazuje.

Ve čtyřiadvaceti měl nejvyšší licenci a díky nabídce Mladé Boleslavi mohl začít trénovat profesionálně. ,,To byl hrozně důležitý okamžik." Plíšek si šel svou cestou, přesto nezapírá, že jistou inspiraci měl už v raném mládí.

,,Pocházím z Aše, odkud je také pan Bokša (bývalý prvoligový kouč – pozn. red.). Jako student jsem o prázdninách roznášel poštu a zrovna jsem nesl nějaký pohled z Malajsie od pana Bokši jeho rodičům. Byl jsem unešený. Jako kluka vás to osloví a motivuje. Řekl jsem si, že by bylo skvělé, kdybych to jednou dotáhl někam jako on."

Žádný vyhraněný trenérský vzor neměl. ,,Potkal jsem se se spoustou zajímavých lidí, vždycky jsem se od nich snažil vzít to dobré. Spíš jsem se ale protloukal sám. I proto, že jsem se poměrně brzy stal hlavním trenérem, tak jsem si všechny ty facky a překážky okusil na vlastní kůži. Na jednu stranu to bylo v určitou chvíli nepříjemné, na druhou se jednalo o dobrou zkušenost, která vás může posunout dál."

První úspěchy

Úvodní se dostavil už v Mladé Boleslavi. S mladším dorostem Plíšek vyhrál mistra republiky. Zanedlouho se stěhoval do pražské Slavie. Tím se mu otevřela cesta k mládežnickým reprezentačním výběrům (16, 18, 19), v nichž vedl například Kadlece, Hubníka, Varadiho, Papadopulose či Latku. ,,Těch hráčů byla celkem slušná řádka," přitakává. ,,A je dobře, že se jich spousta prosadila v nejvyšší soutěži." V roce 2002 byl vyhlášen nejlepším mládežnickým trenérem.

,,Měl jsem tehdy opravdu pocit, že se ocenil výsledek nějaké práce. S devatenáctkou jsme skončili třetí na mistrovství Evropy. Dobré výsledky jsme měli i se Slavií. Všechno se to nasčítalo. Úspěch byl i díky lidem okolo mě. Člověk si uvědomil, že práce má smysl."

Vzhůru za Džekem!

A přišla první bosenská štace. Plíška si vyhlédl Željezničar Sarajevo, jeden z nejslavnějších klubů bývalé Jugoslávie. ,,Byla to nečekaná nabídka. Neměl jsem žádné kontakty s touto částí Evropy, dokonce jsem nebyl ani u moře," směje se. ,,Ale bylo to ohromné lákadlo. Když po vás touží zahraniční klub, je to potěšující. Ke všemu se tu hrál Pohár UEFA."

A co víc. Plíšek tu objevil budoucí fotbalový klenot – Edina Džeka. ,,Celý příběh s ním je specifický v tom, že v něj nikdo moc nevěřil. Neměl potřebné návyky pro vrcholový fotbal. Naše první intenzivnější zkušenost byla postavená na tom, že jsem ho nevzal na pohár a přeřadil do B týmu." A nastal zlom. Džeko se zcela změnil. ,,Brzy to pochopil. Jeho přístup k tréninkům byl úplně jiný. Prospěl tomu i pohovor s jeho rodiči."  Željezničar šlapal, vedl tabulku. Přesto přišel rychlý konec. ,,V klubu se začaly tvořit dva politické směry a vznikalo tam napětí. Spory se týkaly i rodinného života. Tak jsem se rozhodl odejít a vrátit se do Čech," vzpomíná kouč. Džeko putoval s ním.

Na zkušené ve Spartě

Plíšek si to namířil do druholigového Ústí nad Labem a po nepovedené štaci ve Slovácku po něm sáhl šéf pražské Sparty Daniel Křetínský. Ambiciózní kouč se z ničeho nic stal sportovním manažerem. ,,Nevypadl jsem z toho. Měl jsem na starosti mužstva od juniorky dolů a byl i členem realizačního týmu A mužstva. V kompetenci jsem měl také skauting. Na jednu stranu to bylo těžké, protože člověk před tím žil jenom pro trénování. Nicméně se jednalo o období, které mi pomohlo odpoutat se od věcí, jež se staly na Slovácku, a trošku zapomenout. Šlo o zajímavou výzvu. Poznal jsem, jak funguje náš největší klub, setkal se se zajímavými lidmi a podíval se i po světě. Jsem za tuhle zkušenost strašně rád."

Triumf v Poháru ČMFS

Prozatím nejúspěšnější štací se pro devětatřicetiletého trenéra staly Teplice, s nimiž v sezoně 2008/09 vyhrál Pohár ČMFS.

,,Teplice pro mě vždycky zůstanou spojené s Ústím nad Labem. To byl takový předkrok. V Ústí jsem přicházel k týmu, který hrál o záchranu a příští rok už bojoval o postup do ligy. Vytvořil se tam základ mužstva, které do dneška funguje v Teplicích. Je to klub, na který budu vždycky vzpomínat. Samozřejmě i z hlediska dosažených výsledků."

Návrat do Sarajeva

V roce 2011 už Plíšek znovu vedl bosenský klub, tentokrát FK Sarajevo. A co čert nechtěl… S týmem přijel k utkání Evropské ligy na Letnou, kde vyfasoval pětibrankový příděl. ,,Sparta byla po sportovní stránce mnohem silnější. My jsme se navíc na pohárovou Evropu připravovali necelé tři týdny. Už proto byl zázrak, že jsme předtím vyřadili švédské Örebro," vzpomíná.

Ke všemu byli jeho svěřenci po příletu do Prahy jako v Jiříkově vidění. ,,Byl tam znát přehnaný respekt. Kluci vystoupili z letadla a už měli připravené foťáky. Byl to pro ně jiný svět. Výsledek na hřišti jsem ale považoval za krutý," přiznává.

Angažmá v Sarajevu Plíšek ukončil předčasně z rodinných důvodů a v květnu kývl na hozené laso z Hradce Králové. 

,,Tým potřebuje víru ve své síly a schopnosti"

Kouč Jiří Plíšek převzal ,,votroky" 17. června. Tým se pod jeho dohledem postupně krystalizoval. O jeho ambicích těsně před začátkem soutěže řekl: ,,Když jsem přicházel do Hradce, slyšel jsem ze všech stran, že už mužstvo dosáhlo svého maxima a že už se z něho všechno vymáčklo. Já věřím a chci se přesvědčit o tom, že v klukách je ještě něco víc. Je tu spousta mladíků, kteří se mohou zlepšovat a tvrdě na sobě pracují. Vidím to v tréninkovém procesu. Jsou tady samozřejmě i hráči, kteří mají něco odkopáno. Na nich záleží, jak tým bude  vnitřně silný. Jsem přesvědčený, že tohle mužstvo má potenciál, ale potřebuje víru ve své síly a schopnosti. Je na nás, abychom to společně zvládli."

Zázemí si nástupce Václava Kotala pochvaluje, přestože klub stále nedisponuje adekvátním stadionem. ,,Mám na to dva úhly pohledu. Divácký a trenérský. Hradec si samozřejmě zaslouží nový stadion, protože právě ten tvoří image klubu, vzbuzuje respekt soupeřů, zvyšuje hodnotu klubu a vlastně celého produktu. Je určitě potřeba. Z hlediska trenérského jsou tu zase výborné podmínky k přípravě. Je tu spousta vyhovujících ploch. Tedy kromě hřiště s umělou trávou. Kvalitní tréninkový proces je základem všeho."

V úterý 21. srpna oslaví Plíšek čtyřicáté narozeniny, Hradec bude mít za sebou čtyři ligová kola. ,,Hlavně bych se toho chtěl ve zdraví dožít," směje se. ,,Ten den bych si chtěl užít se svými blízkými. Je to ještě daleko. A z fotbalového hlediska? Když bychom se v tom týdnu přehoupli přes hranici deseti bodů, byl by to od hráčů hezký dárek," poznamenal.