Schmidt se narodil 8. října 1943. Svoji bohatou fotbalovou kariéru začal jako žák v mužstvu Hronova.

V roce 1961 se objevil jako velký talent ve velice kvalitním týmu hradeckého Spartaku, kde v té době hráli borci, kteří v sezoně 1959/60 získali pro Hradec Králové mistrovský titul (např. Jindra, Paulus, Hledík, Pičman, Černý, Krejčí, Kvaček, Pokorný, Michálek a další). V době, kdy Eda Schmidt přestoupil do tohoto týmu, se tam setkal i se Šonkou, Zikánem, Tauchenem, Kománkem a dalšími v té době vynikajícími fotbalisty.

V sezoně 1962/63 odešel Schmidt na vojnu do Dukly Tachov a vrátil se do mužstva v ročníku 1964/65 a potom již hrál až do roku 1976 v barvách hradeckého Spartaku.

Samozřejmě o něho byl enormní zájem například Slavie Praha, ale Eda nakonec vždy zůstal věrný hradeckému týmu. Za mužstvo Hradce sehrál 257 mistrovských zápasů, z toho 46 v I. lize. V mistrovských zápasech vstřelil 61 gólů, 10 v I. lize.

Po skončení své kariéry v Hradci Králové odešel v letech 1976 – 80 do Týniště nad Orlicí a v dalších letech si zahrál ještě do roku 1984 v Sokolu Praskačka.

Vrcholem jeho kariéry byly v roce 1966 dva starty za reprezentační mužstvo. První zápas odehrál v Bělehradu proti Jugoslávii a jeho druhý zápas se konal ve Wembley proti novopečeným mistrům světa Angličanům. Naši reprezentanti s tímto vynikajícím týmem sehráli kvalitní zápas s výsledkem 0:0.

Za domácí tým odehráli zápas velice kvalitní fotbalisté jako například bratři Charltonové Bobby a Jackie, Moore, Stiles, Hunt, Banks, Hurst a další. Za naše mužstvo v té době hráli takový borci jako Viktor, Lála, Popluhár, Kvašňák, Adamec, F. Veselý, Jokl a další.

Další zápasy za národní mužstvo již nepřišly a zcela určitě jedním z důvodů byl fakt, že tento technický, gólový a výbušný fotbalista to měl do národního týmu z Hradce Králové trochu dál, než kdyby působil v některém z pražských ligových týmů.

Eda Schmidt byl na hřišti i v soukromí velký elegán a protože byl vždy slušný a skromný, byl a stále je oblíbeným.

Velice rádi na něho vzpomínají dnes již pamětníci, kteří v té době chodili na zápasy hradeckých fotbalistů. Tito diváci mají určitě stále v mysli jeho nenapodobitelnou kličku, kterou dosti často používal v souboji s obránci soupeře, kterým většinou unikal po pravé straně a vytvářel pak střelecké pozice pro své spoluhráče.

Rádi na něho vzpomínají i daleko mladší spoluhráči například Hůlka, Rolko, Hrůša, Mudruňka a společnou řečí říkají, že fotbalová spolupráce na hřišti s ním byla na úrovni.

Jeho přihrávky, tlumení míče a fotbalové myšlení bylo pro ostatní spoluhráče vždy vzorem a velice rádi sbírali jeho bohaté fotbalové zkušenosti.

Samozřejmě i samotný Eda ve svých vzpomínkách si určitě vybavuje, když v roce 1961 ještě v dorosteneckém věku přišel do mužstva, které v té době patřilo mezi elitu československého fotbalu.

K této době se vrací, když říká: „Bylo pro mě veliké štěstí hrát v takovém mužstvu a s takovými fotbalisty, se kterými jsem se po mém příchodu do Hradce Králové sešel a od každého z nich jsem se něco naučil. Vždyť třeba Hledík, Pičman nebo Jindra byli v československém fotbalu velice uznávanými fotbalisty."

Svoji bohatou fotbalovou kariéru v Hradci Králové ukončil Schmidt vzhledem k častým zraněním ve svých 33 letech.

K jeho nejlepším zážitkům v dresu hradeckého Spartaku patřil určitě zápas se Spartou, který se hrál 12. srpna 1972 před 36 000 diváky v Malšovicích. Domácí hráči tenkrát vyhráli nad velkým favoritem 3:2, když právě Eda Schmidt dával v tomto památném zápase třetí rozhodující branku.

Na toto utkání se v Hradci Králové dodnes vzpomíná a v hospodách se hradečtí fanouškové přou a sázejí, kolik bylo tenkrát na stadionu diváků.

Ještě v této době je tento bývalý fotbalista stále pracovně vytížen a z milovaného fotbalu přešel na rekreační tenis, který hraje se svými kamarády pravidelně dvakrát týdně na kurtech vedle starého hřiště u nemocnice.

Správce těchto kurtů, bývalý známý hradecký hokejista Vašek Čergeť, o něm říká, že je jako víno a každý rok se neustále zlepšuje.

Edovi Schmidtovi přeje celá sportovní redakce vše nejlepší k jeho významnému jubileu a ať mu jeho oblíbený koníček tenis ještě co nejvíce roků vydrží.

Miroslav Trávníček