Na vlastní kůži jsem se o tom přesvědčil.

Nou Camp znamená ve světě obrovský pojem. Spousta lidí jezdí do Barcelony jen kvůli tomu, aby si tento kolos se stotisícovou kapacitou prohlédla. Potkal jsem se tam s lidmi prakticky odevšad  (Guatemala, Alžírsko, Japonsko, Rusko, USA a další).

Převážně betonové monstrum vyrostlo před více než padesáti lety. Od té doby samozřejmě proběhlo několik „kosmetických" úprav. Přestože jde o stařičký stadion, své kouzlo bezpochyby má.

Navenek vám možná nepřijde nějak zvláštní, ale když vstoupíte dovnitř, probudí se ve vás neuvěřitelně krásné a nezapomenutelné pocity.

V první chvíli se možná trochu podivujete, přestože sami ani nevíte nad čím, ale pak si to opravdu užíváte.

Vedle stadionu najdete klubové muzeum, které je rozděleno do tří částí (1. historie, 2. úspěchy, 3. hodnoty – proč je FCB més que un club neboli víc než klub). Návštěvníci si v něm mimo jiné mohou prohlédnout interaktivní stěny či audiovizuální displeje.

Známá akademie La Masia je rovněž u Nou Campu. V srdci mládežnického systému FCB vyrostlo hned několik současných hvězd (Messi, Iniesta či Xavi). Domov zde v současnosti nachází šedesát vyvolených talentů. Pro veřejnost je tam vstup zakázán, což je však pochopitelné.

S fotbalovým stadionem sousedí také hala Palau Blaugrana, určená pro zápasy futsalu, basketbalu či házené.

Zapomenout nesmím ani na fanshop FCBotiga Megastore.

A tady dávám vykřičník!

Proč? Jako obyčejný klubový šopík mi to zrovna nepřipadalo. Ba naopak, dvoupatrový klenot bych přirovnal spíše k hypermarketu.

Stadionek Miniestadi s patnáctitisícovou kapacitou, určený pro utkání rezervních týmů, rovněž není daleko.

Totéž se už nedá říct o tréninkových prostorách Ciutat Esportiva (deset hřišť), které jsou od Nou Campu vzdálené čtyři a půl kilometru.

Chcete podpis hráče nebo fotku s ním? V den zápasu nemožné. Fotbalisté jsou tu pod dozorem, svá vozidla navíc parkují pod stadionem, kam zajíždějí přímo z hlavní silnice, takže nemáte šanci.

Messi se většinou nechává vozit, to třeba Iniesta si „pilotuje" své vozidlo sám.

Navštívil jsem duel posledního kola španělské ligy mezi Barcou a Málagou (4:1). Ve městě jsme byli zhruba pět hodin před výkopem a všude bylo poznat, že se v ten den zrovna nějaký mač hraje.

Brány Nou Campu se vždy otvírají hodinu a půl před začátkem zápasu.

Měli jsme místa až téměř nahoře naproti hlavní tribuně.

Tak si takhle ťapkám do schodů a jsem natěšen, až vkročím do onoho „chrámu".

Když už jsem téměř v padesátimetrové výšce, není mi zrovna nejlíp, neboť ven respektive dolů je místy vidět.

Pak už vstupuji dovnitř a najednou BÁC! Zastavil jsem se, možná jsem i kousek couvl. Čekal jsem toho hodně, ale takový sešup dolů, který jsem viděl, to tedy rozhodně ne. Chvilku mi trvalo, než jsem se s tím dokázal vyrovnat, ale podařilo se.

Samotný zápas mi ukázal obrovskou kvalitu hráčů (nejen Barcelony, ale i Málagy). To, co vidíte v televizi, je úplně něco jiného. To mi věřte. Až na vlastní kůži zjistíte, jak jsou fotbalisté technicky vybaveni.

Všechno bylo najednou jiné, než je člověk zvyklý z Čech. I diváci. Iniéééésta! Iniéééésta! Takhle například fanoušci vyvolávali jednoho z miláčků.

Husí kůže mi naskočila před utkáním i po něm, když celý stadion zpíval klubovou hymnu El Cant del Barca. To je tradice, kterou Barcelona zažívá na slavném Nou Campu pravidelně.

V ten den zrovna představovali novou posilu Neymara a barcelonský klub se naopak loučil s Abidalem. Obojí bylo bonusem k zápasu, který jsem si užil se vším všudy, přestože byl Nou Camp zaplněný „jen" ze dvou třetin.

Klub FC Barcelona je symbolem celého Katalánska. Na každém koutu a v každém městečku máte stánky s reklamními předměty. V Katalánsku to fotbalem žije. Barca! Tohle je tady asi nejčastěji skloňované slovo.

Nejen na okrajích Barcelony, ale i v dalších místech Katalánska je spousta fotbalových „klecí", kam si chodí děti po škole či dokonce po tréninku zahrát.

Chvilku jsem sledoval i zápas žáčků. Kromě řady technických kousků mě mile potěšila jedna věc. Co rodič, to trenér. Na to jsme možná zvyklí u nás, avšak tam to neplatí. Rodiče mají povoleno pouze povzbuzovat, neradí. Od toho je tam opravdový kouč.

Barcelonská návštěva mě zkrátka hodně obohatila. A to jsem popsal pouze to hlavní. Člověk rázem pozná něco, o čem neměl ani tušení a nebo si to vůbec nedokázal představit.