Ve fotbalovém i v osobním životě zažívá šťastné období. Brankář Vilém Fendrich je oporou Hradce Králové ve FORTUNA:LIZE a doma ho vítá tříměsíční dcerka Julie. Třicetiletý gólman, který na východ Čech přišel v létě z Opavy, si teď nejvíc láme hlavu nad tím, aby Votroci sbírali body a zachránili ligu. Z úvodních pěti zápasů získali jen tři body. Naposledy dvakrát prohráli – na Slovácku (0:1) a na Spartě (0:4).

Ne vždy to však v kariéře rodáka z Jablonce bylo růžové. Jeho osud trochu připomíná cestu jiného hradeckého brankáře Radima Ottmara, jenž také na první ligový start čekal dlouho a byly chvíle, kdy se ocitl dole. Ale nevzdal se.

„Naše osudy jsou podobné, ale my gólmani to máme nastavené jinak. Máme větší vůli to nezabalit a něco dokázat,“ říká Vilém Fendrich, který v neděli bude čelit střelcům Viktorie Plzeň v dalším ligovém utkání.

Brankář Vilém Fendrich.Brankář Vilém Fendrich.Zdroj: www.fchk.czJak hodnotíte prvních pět zápasů? Zatímco vy jste podával výborné výkony, byl jste chválen, tak tým vytěžil jen tři body…

Za šanci v Hradci jsem vděčný a snažím se týmu pomoci, jak jen budu moct. Všichni jsme čekali, že po pěti kolech budeme mít víc bodů. A rozhodně jsme na to měli. Hlavně z prvních tří zápasů jsme měli vytěžit víc než jen tři body. Teď jsme měli dva těžké soupeře. Říkali jsme si, že je v našich silách uhrát nějaký ten bod, ale musíme si přiznat, že Slovácko i Sparta byly ve druhé půli lepší. Ale teď už zase musíme koukat dopředu, už to nevrátíme. Věřím, že body začneme sbírat a bude se nám lépe dýchat.

Ale určitě vás těší, že se vám daří a při zranění Michala Reichla jste jedničkou?

Jak už jsem řekl. Rád bych co nejvíc pomohl týmu. Mám smlouvu na rok, a co bude potom, to neřeším. Teď chci v každém zápase odvést maximum pro tým, aby se nám dařilo a podávali jsme dobré výkony.

Změnil se i váš osobní život. Narodila se vám dcerka Julie. Řada sportovců říká, že jim to pomůže i v kariéře. Jak si roli otce užíváte vy?

Život se narozením dcerky změní, teď jsou jí tři měsíce. Člověk zažívá pocity, jaké do té doby nezažil, například na porodním sále. To se s fotbalem vůbec nedá srovnat. Teď se vždycky těším domů, až vezmu dcerku do ruky, až se na mě usměje… Je to krásný. Samozřejmě to má vliv i na moji pohodu na hřišti.

Na východ Čech jste přišel v létě z Opavy, která sestoupila z ligy. Věřil jste, že to nebude pád i pro vás a v nejvyšší soutěži zůstanete?

Mojí prioritou bylo – zůstat v lize, protože si myslím, že jsem v Opavě nepodával špatné výkony. V létě už to vypadalo, že půjdu do zahraničí, ale vzhledem k tomu, že si mi narodila dcerka, tak jsem chtěl zůstat v Čechách. A jsem rád, že dopadl Hradec. Malou můžu vidět každý den, být s ní i s celou rodinou pohromadě a nemusím být někde daleko. Co se týká fotbalu, tak každý rok v lize je pro mě svátek, protože tady v Čechách je to nejvíc, co můžete hrát. Druhá liga už je někde jinde. O to víc si člověk nejvyšší soutěž užívá.

OPORA. Hradecký fotbalista Jakub Rada dokazuje, že na ligu pořád stačí.
Na ligu už nemáš, slyšel ze všech stran. Teď se Rada vrací na Spartu

Na první ligu jste čekal poměrně dlouho. V Jablonci si vás tehdejší trenér Václav Kotal vytáhl do áčka už jako devatenáctiletého, ale první ligový zápas jste odchytal až v sedmadvaceti v Opavě. Proč až tak pozdě?

Byla tam chvíle, kdy jsem to chtěl zabalit z důvodu zranění. Měl jsem patálie s kolenem, což mě v kariéře dost zabrzdilo. Vinou zranění jsem o dva tři roky přišel. Jinak v Jablonci byla pozice těžká. Za tu dobu se tam vystřídalo strašně moc gólmanů. Potom jsem chodil po hostováních. A po těch všech zraněních jsem byl vděčný za šanci v Opavě, která mi pomohla kariéru znovu nastartovat. Jelikož mi zdraví drží, tak jsem rád, že můžu pokračovat tady v Hradci. A doufám, že budu chytat ještě dlouho.

Které období bylo pro vás nejtěžší. To v roce 2016, kdy jste se po třetí operaci kolena ocitl až ve třetí lize v Jirnech?

Tohle bylo určitě nejhorší období. Nevěděl jsem, v jakém stavu bude koleno a jak tělo bude reagovat na zátěž. Tehdy po mém zranění jsme v Jablonci na poslední chvíli hledali hostování, kde bych mohl mít zápasovou praxi. Nakonec dopadly Jirny. Na jednu stranu jsem si říkal, je to třetí liga, byl jsem z toho na prášky, ale na druhou stranu jsem byl rád, že zase můžu chytat a ověřit si, jak na tom jsem zdravotně. A to pro mě bylo důležité. Po půl sezoně v Jirnech jsem se ujistil, že se můžu na své zdraví spolehnout a že jsem stoprocentně připravený do další kariéry.

Váš osud trochu kopíruje kariéru Radima Ottmara, bývalého brankáře Hradce, který na ligový start čekal až do třiceti, ale nevzdal se. Byly vůle a víra těmi faktory, které vás dovedly do ligy?

Určitě to máme podobné. Hodně gólmanů má fotbal spojený s tvrdou prací. My brankáři jsme nastavení trochu jinak. Máme větší vůli to nezabalit a něco dokázat. Já tak nastavený byl, měl jsem tu vůli. A věřil jsem, že nějaký potenciál ve mně je a že to v sobě ještě probudím a někam se dostanu. Jsem rád, že se mi to povedlo.

Vilém Fendrich
Narozen: 21. ledna 1991.
Pozice: Fotbalový brankář.
Klub: FC Hradec Králové.
Předchozí působiště: 2010-2017: Jablonec, 2011-2012: Ústí nad Labem, 2013-2014: Varnsdorf, 2014-2015: Vlašim, 2016: Jirny, 2016-2020: Opava.
Úspěchy: Postup do první ligy s Ústím nad Labem a s Opavou. Vítězství v ČFL s týmem Viktorie Jirny.

Jak už bylo řečeno. V Jablonci jste byl dlouho, ale ligu za áčko jste si nezachytal. Jsou pro vás zápasy proti mateřskému klubu stále prestižní? S Hradcem se s ním utkáte zkraje října.

V Jablonci jsem prošel všemi týmy – od přípravky až po A-mužstvo dospělých, kde jsem byl dlouho, ale nanejvýš jsem se dostal na pozici dvojky. Do branky jsem se nikdy neprotlačil. Zápasy proti Jablonci jsou pro mě specifické, ale spíš už z pohledu vzpomínek, že jsem v klubu a na tom stadionu strávil spoustu let. Postupem času, jak člověk stárne, už ty zápasy nebere tak prestižně, ale samozřejmě bych chtěl Jablonec s Hradcem porazit (úsměv).

V neděli v Mladé Boleslavi vyzvete Plzeň, po Spartě dalšího těžkého protivníka. Jak uspět proti Viktorii, která bez ztráty bodu vede tabulku?

Věřím, že trenér Koubek zase něco vymyslí. Už teď na Spartě bylo vidět, že zvolená taktika fungovala a neodehráli jsme špatnou první půli. Jen v té tvrdé práci musíme vydržet celý zápas. Na Letné jsme po prvním inkasovaném gólu herně trochu odpadli a naše taktika šla stranou. I když Plzeň má formu a je první, tak zápas začíná nula nula, Věřím, že i s Plzní můžeme něco uhrát.

Po předchozích utkáních hráči hodně zmiňovali špatnou koncovku. Tak to by trenér Koubek mohl soupeře zaskočit tím, že vás dá do útoku. Jste totiž jedním z těch šťastných gólmanů, který dal gól ze hry…

Už to je pár let zpátky, kdy jsem dal gól, ale doufám, že tuhle myšlenku trenér Koubek mít nebude… (směje se)

GÓL. Hradecký útočník Pavel Dvořák slaví svoji trefu v Karviné.
Dvořák si užívá ligu v Hradci: Snové angažmá v pražských „S“ už nebude, říká

Bylo to, tuším, v juniorské lize, kdy jste v nastavení skóroval proti Dukle Praha…

Bylo to po rohovém kopu, kdy ke mně na zadní tyči propadl prodloužený balón a gól jsem dával ve skluzu. Bylo by hezké si to zase zopakovat, ale byl bych radši, kdybychom zápas rozhodli už v normální hrací době a já v nastavení už nikam běžet nemusel. (úsměv)

Ne, teď vážně. Co vy jako gólman říkáte na trable spoluhráčů v koncovce? Šancí jste si vytvořili dost.

Zatím jsme dali tři góly, a to je málo. V týmu se o tom bavíme. I hráči v útoku nad tím bádají, jednotlivé situace vyhodnocují. Teď po Spartě jsem se bavil třeba s Fílou Kubalou, který měl na Letné šanci. Říkal jsem mu, že gólmana Nitu stačilo jen přehodit… Samozřejmě tohle je už o individuální kvalitě a volbě samotného řešení v koncovce. Kolikrát tam je o dotek dva navíc a v lize už není tolik času na nějaké vymýšlení. Je třeba situace řešit rychleji a také jde o větší klid útočících hráčů. Věřím ale, že postupem času góly začneme dávat.