„Ale budou to mít hrozně těžké. Mým přáním je finále Brazílie – Argentina," říká účastník „Mundialu" v roce 1990, sedminásobný mistr československé ligy se Spartou Praha a také bývalý hráč Hradce Králové.

Jaký je vůbec váš vztah k Brazílii?
Vřelý. Sedmnáct let tam mám z dob mé agentské činnosti navázanou spolupráci. Znám tamní fotbalová teritoria, v „Latin Americe" to není jako Evropě. Musíte vědět, jak s místními komunikovat. První rok byl těžký, prodělávali jsme, ale postupně jsme získali partnery. Oni si totiž zpočátku mysleli, že přijel agent z Realu Madrid. Hned viděli obrovské peníze. Chvíli trvalo, než jsme jim vysvětlili, že touhle cestou není možné fotbal dělat. Hráče jsme umísťovali do klubů v Chorvatsku, nebo v Maďarsku. Chtěli jsme i do Čech, jenže u nás chyběla trpělivost. Každý si myslel, že jeden den přijde Brazilec a druhý den ho prodá za obrovské peníze do zahraničí.

Nemáte strach, že krásu turnaje  přebijí různé stávky a demonstrace, které jsou nyní v Brazílii na každodenním pořádku?
Ne! Turnaj bude nádherný. Brazilci jsou do fotbalu neskutečně zapálení, je to jejich život. Měl jsem možnost to poznat a pochopit.  Oni si šampionát zkazit nenechají.

Převáží tedy vášeň Brazilců pro fotbal a pro příští měsíc zapomenou na všední starosti?
To je stoprocentní. Když hraje národní mužstvo, žije tím celý národ. Takhle zapálenou zemi pro fotbal nikde jinde na světě nenajdete.

Přál byste jim titul?
Jistě, přál. Mám tam spoustu přátel, obchodních partnerů, je to fajn země… Ale budou to mít těžké. Brazilský divák nebere nic jiného než titul.

Dovedete si představit, jakému tlaku bude tým vystaven? Domácí finálový krach s Uruguayí z roku 1950, tzv. Šok na Maracaná, mají stále v paměti…
Sám jsem trénoval, ale tohle bych nikdy nechtěl zažít. Nezávidím hlavně Felipe Scolarimu (trenér Brazílie – pozn. aut.). On to bude mít nejtěžší.

Koho kromě Brazílie řadíte mezi další favority?
Černým koněm je rozhodně Belgie. Má konsolidované kvalitní mužstvo, mohla by jít daleko. O Němcích se bavit nemusíme, delší dobu mají stabilizovaný mančaft. Tím, že se hraje na jihoamerické půdě, je velkým adeptem na zlato Argentina. Přál bych si její finále s Brazílií. Mezi nimi je  obrovská rivalita, bylo by to skvělé vyvrcholení.

Je pro jihoamerické celky podnebí velkou výhodou?
Bezpochyby. V Brazílii je sice teprve jaro, ale přesto týmům, které budou hrát od Sao Paula a Ria výše, nezávidím. Panují tam tropy,  obrovská vlhkost. V létě teploty stoupají až ke 40 stupňům. V Manausu, ve Fortalezu nebo v Recife to budou mít evropské celky velmi složité.

Nezmiňujete Španěly. Jsou už za zenitem?
Ne, jsou pořád na vrcholu, ale na Poháru FIFA se ukázalo, že i jejich kritici mají v lecčems pravdu (Španělé prohráli s Brazílií 0:3 – pozn. aut.).

Kvůli jakému hráči budete turnaj sledovat?
Kvůli Neymarovi. On není typický vůdce, ale hráč, který se potřebuje s míčem pomazlit a jít do finální fáze. Jsem zvědavý, jak to celé ustojí. A pak mě bude zajímat Benzem. Zda se v národním týmu konečně probudí.

V dresu tehdejšího Československa jste se zúčastnil mistrovství světa v roce 1990 v Itálii. By to vrchol vaší kariéry?
Rozhodně. Mám na to jen fantastické vzpomínky, ale zároveň si neodpustím, že se na náš úspěch trochu pozapomnělo. Vždyť jsme skončili na 5. místě, a nebýt sporné penalty ve čtvrtfinále s Německem, možná jsme šli dál!

V paměti mám šanci Václava Němečka, který s Němci mohl vyrovnat na 1:1. Co z toho zápasu utkvělo v paměti vám?
(směje se) Nejen Vašek Němeček, ale i Stanislav Griga měl na konci dobrou střelu. Ten zápas jsem proseděl na střídačce. Chodily mi nohy, hrál jsem s klukama na hřišti. Ale ten turnaj byl zážitkem na celý život.