Kubo, podle výsledku to byl jasný zápas?
Ano, podle výsledku to byl jasný zápas, přesně tak. Měli jsme z toho trošičku obavy, protože jsme slyšeli, že se na nás připravují, nebo že trénují rozhodně víc než my (usměje se). Ale vyšlo nám to krásně. Hned v první minutě jsme dali gól a vlastně po půl hodině bylo po zápase. V té době to bylo 5:0, takže pak už se to jenom dohrávalo.
To jste asi nemohli úplně čekat. Přece jen se potkal první s druhým a byl mezi vámi pouze tříbodový rozdíl. A že bude poločas 5:0, to se už vůbec nedalo předpokládat, ne?
Vůbec ne, to jsme nepředpokládali. Navíc jsme hráli tam, tak jsme čekali, že bude hodně lidí a bude to takové vyblázněné. Říkali jsme si, že když náhodou dostaneme gól, tak se z toho nesmíme podělat. Ale tím, že jsme dali v první minutě gól, tak to potom bylo už docela v pohodě. Měli jsme dokonce spočítáno, že můžeme prohrát o jeden gól, neboť doma jsme s nimi vyhráli. Takže jsme věděli, do čeho jdeme. A docela jsme se i sešli sestavou. To je u nás takový největší problém – vždycky se sejít, abychom byli komplet. K tomuto důležitému zápasu jsme se tedy upnuli, abychom se sešli, kousli se a zvládli ho.
close
info
Zdroj: Lubomír Douděra
zoom_in
Jakub Lán během utkání ve Smiřicích.
Gól v první minutě naznačil, jak se utkání bude vyvíjet?
Jo jo, přesně tak. Najednou jsme věděli, že oni už by museli dát tři góly, aby to bylo v náš neprospěch, co se týče potom nějakého postupu či celkového umístění na prvním místě. Takže ten gól to určitě odšpuntoval. Pak jsme dali dokonce i rychlý druhý gól, ale ten nebyl uznaný, tak jsme byli chvilku takoví podráždění. Ale pak jsme skórovali v 15. minutě, to jsem se trefil já, a potom už to tam docela napadalo. Dá se říct, že nám tam spadlo vcelku všechno, do čeho jsme kopli.
Vy jste se trefil hned třikrát a v sezoně máte už dvacet branek.
Teď se mi podařilo dát za dva zápasy pět gólů, po podzimu jsem jich měl patnáct.
Dá se říct, že ve zkušenějších letech jste se rozstřílel a je z vás kanonýr?
Ne, velký kanonýr jsem nikdy nebyl, ale nějaké góly jsem vždycky docela dával, třeba deset za sezonu. Samozřejmě tahle soutěž, to je trošku nižší úroveň, takže gólů dáváme dost.
Občas se říká, že člověk začne proměňovat šance až s přibývajícím věkem. To asi u vás neplatí, co?
(zasměje se) No, ani bych neřekl. Teď jsem dával úplně jednoduché góly, kluci mi to připravili dvakrát skoro do prázdné brány a to se nedalo nedat.
Soutěž máte skvěle rozehranou. Mluvil jste o postupu. Je tam i motivace dohrát sezonu bez ztráty kytičky jako třeba loni Olympia?
Stoprocentně. Myslím si, že teď už by asi byla škoda to nedat. Máme za sebou už i Stěžery, což je soupeř, se kterým jsme měli na podzim trochu problém, nebo jsme ho podcenili, že to jsou mladí kluci. Další těžší soupeře máme podle mě doma, tak si myslím, že bychom to měli zvládnout bez ztráty kytičky. Nebo se aspoň o to budeme snažit. Budeme chtít dát i co nejvíc gólů, což je nám někdy vyčítáno. My tu soutěž i soupeře nechceme nějak znevažovat, ale samozřejmě chceme dávat hodně gólů. Na podzim jsme měli cíl dát stovku vstřelených branek, což se nám posledním zápasem přesně na gól podařilo.
close
info
Zdroj: Lubomír Douděra
zoom_in
Jakub Lán během utkání ve Smiřicích.
Zažil jste éru Slavie, kdy se postupovalo z okresního až do krajského přeboru. Připomíná vám to tahle jízda? Vybavují se vám vzpomínky?
Ne, to bych asi ani nepřipomínal, nebo mně osobně to nepřipomíná. Rozhodně na to vzpomínáme rádi, hlavně na Přepychy, to byl pro nás asi nejlepší zápas. Tehdy se hrála baráž z A třídy do kraje. Na to si vzpomeneme, ale nějak do kontextu bych to úplně nedával.
Většina vašich spoluhráčů je ve Slavii rovněž dlouhé roky, přes áčko a béčko jste zakotvili až v céčku, které jste loni založili. Jak k tomu došlo?
Byli jsme domluveni, že když vyhrajeme B třídu a postoupíme do A třídy, tak ne že to bude na nás už moc, ale jsou tu šikovní dorostenci a potřebují dostávat prostor. Řekli jsme tedy, že jim to uvolníme. Aami jsme přemýšleli, co dál, protože končit s fotbalem jsme úplně nechtěli a rozejít se do různých klubů jsme taky nechtěli. Chtěli jsme mít partu pospolu, tak jsme se s vedením domluvili, že bychom založili céčko, jestli s tím nemají problém. Oni nám to umožnili s tím, že moc netrénujeme, protože tady už na to plochy moc nejsou. Jsme tedy tak nějak společně s béčkem, co se týká tréninků.
play_fill
Hlavní je tedy mít partu, scházet se v dostatečném počtu a zahrát si?
Asi tak. Zkrátka chceme být pořád pospolu.
Vedle hraní ještě trénujete mládež. Jakou kategorii a jak jste se k tomu dostal?
U nás na Slavii mám ty nejmenší – Kids. To je vlastně kategorie U5, ale jsou tam i mladší děcka, třeba tříleťáci. Není to ještě úplně tolik o fotbale jako spíš o pohybu či začínajících dovednostech. Dostal jsem se k tomu tak, že jsem tam přivedl svého druhého syna, toho mladšího. Říkal jsem, že s trénováním klukům můžu případně pomoct, neboť dětí je tam opravdu docela dost. Nachomýtl jsem se k tomu tedy přes rodičovství, dá se říct.
A baví vás to?
Jo, užívám si ty malé děti. Tím, že jsem učitel a mám spíš puberťáky, z nich někteří se ke sportu staví negativně, tak tyhle malé děti jsou vděčné za každý pohyb, který mají. Občas mě to nabíjí energií, což potřebuju.
Načítám tabulku ...
