Je jí dvacet let, hraje za ženský tým stejnojmenného klubu.

Slečna předurčená…

K fotbalu byla předurčená. Splněný sen aneb zrozená pro trénování. První zkušenost zažila dokonce už v sedmnácti, kdy trénovala dívčí přípravky. Ona šla ale ještě dál a stává se vcelku zvláštním úkazem. Rok má na povel sedmileté kluky v FK Pardubice. Tedy kategorii, která jako první přičichává k ostrým zápasům. Často slýchává, že je nezvyklé, když trénuje a hraje fotbal. S hraním ale začala už v předškolním věku, v době, kdy se její vrstevnice hrály s panenkami. K fotbalu ji přivedl starší bratr s tátou.

"Brácha od malička hraje fotbal a taťka ho trénoval takže, jsem často jezdila na zápasy a tréninky a nějak mě to chytlo. Hned ve čtyřech letech jsem začala pravidelně docházet na své tréninky a vydrželo mi to do teď," zasměje se Prokůpková.

A pozor trénovat si přála od deseti let! Svým malým svěřencům má co předat. Devět let totiž působila v pražské Spartě, která je v ženském fotbale pojem. A slečna trenérka se ani nezdráhá poradit jak vychovat nového Nedvěda. „Ať je doba, jaká chce, vždy bude potřeba talent, píle a jak vím z vlastní zkušenosti, tak podpora rodičů. Je opravdu důležitá a každé dítě je za ni rádo,“ míní Tereza Prokůpková. A že to myslí s trénováním fotbalu smrtelně vážně podtrhuje také fakt, že v současné době studuje obor Trenérství fotbalu na Fakultě sportovních studií na Masarykově univerzitě v Brně.

Od dívek k hochům

Vždy, když se trénuje opačné pohlaví, je to nezvyklé. Spíše jsou známy případy, kdy muži trénují dívčí týmy.

Kromě svojí činnosti v libchavském klubu můžete Zdeňka Kocmana potkat rovněž na různých kempech a náborových akcích pro děti. Tak jako na podzim na litomyšlském stadionu.
Fotbalový trenér Kocman: Děti musíme zjančit, aby chodily s balonem i spát

„Slýchám to často. Někdy v sedmnácti letech jsem téměř půl sezony trénovala přípravku v SK DFO Pardubice. Okusila jsem tak trénování dívek a teď jsem chtěla zkusit, jaké to je trénovat kluky,“ vysvětluje své pohnutky Tereza Prokůpková.

Mladé slečny spíše chodí s kluky a ne dochází za kluky…

„Naštěstí stíhám oboje, svého přítele nezanedbávám. I když občas je to oříšek. K tomu mám ještě svůj fotbal,“ přiznává a dodává:

„U kluků, ročníku 2013, jsem začala letos v lednu. Trenérkou jsem ale chtěla být už od svých deseti let.“

Na prvních trenérech záleží, jaký si dítě vybuduje vztah k danému sportu.

Ilustrační fotografie.
Každá kategorie je specifická a má své kouzlo, říká trenér Daněk

„Tréninky jsou spíše herní. Kluci se nachází ve věku, kdy jim vytvoříme kladný vztah k fotbalu. Je důležité, aby na tréninky a zápasy chodili s radostí a vědomím, že se naučí novým věcem,“ soudí.

Spíše kluky chválím

Tereza Prokůpková chtěla být trenérkou od deseti let.Zdroj: archiv klubu„Tréninkové metody se snažím studovat sama, a nebo ve škole, protože spousta předmětů mi s trenéřinou souvisí. Zejména si pak nechávám radit od starších kolegů.“

Jedna věc je být dobrotivá a druhá udržet disciplínu.

„Často jsem taková, že se s kluky zasmějeme a dokážeme si ze sebe udělat legraci, ale občas musím být trochu přísná, aby kluci měli nějaký respekt,“ má jasno.

Role trenéra je často spojena s úlohou psychologa.

Michal Špánik (na snímku) má před sebou jistě zajímavou fotbalovou budoucnost. Ale v jaké roli?
Chrudimský Michal Špánik v 15 letech? Hráč i trenér zároveň

„Roli psychologa si neuvědomuji, ale kluky se snažím spíše chválit, než abych jim vytýkala každou chybku. Pro mě je hlavní, aby je fotbal bavil,“ tvrdí Prokůpková.

Současné malé děti si s trochou nadsázky nechtějí nechat do ničeho mluvit. Spíše než příkazy slyší na slovo diskuze. V některých případech jsou odrzlé a zkouší co dospělý člověk vydrží…

"Musím říct, že kluky, které trénuji, jsou na tom s disciplínou skvěle. Nemůžu říct, že by byli nějak drzí nebo neslušní. Na moji adresu naštěstí nevysílají žádné nemístné poznámky. Přeci jen je jim teprve sedm (úsměv).

Prioritou je škola

Stále je aktivní fotbalistkou. Do toho to trénování, studium. Zřejmě patří k typu lidí, kteří toho stihnou za den strašně moc.

Teď už pouze hraji za béčko. Časové možnosti a mé priority mi nedovolují hrát za A-tým. Pro mě je hlavní prioritou škola a trenéřina. Když jsem si podávala přihlášku na trenérství, tak jsem věděla, že pokud se dostanu, tak si budu muset vybrat mezi hraním fotbalu a trenéřinou. Trénování pro mě byla jasná volba. Ale jsem ten typ člověka, který si nabije všech sedm dní v týdnu, abych stihl vše. (směje se)

Ilustrační foto
V šestnácti dává góly za U19. Školila ho akademie

Na závěr si přeje jednu věc. A sice to, aby ženský fotbal už nebyl tak přehlížený.

"Doufám, že se ženský fotbal v České republice v blízké době rozšíří a fakt, že ženy hrají fotbal bude úplně normální," dodává Tereza Prokůpková.