Ještě před turnajem firemních fotbalových týmůz Královéhradecka jsme se ptali šéfů firem, lídrů a kapitánů, kteří dostali sportovně laděné otázky. Jak odpovídal PAVEL DVOŘÁK, obchodní ředitel Podniku pro výrobu vajec Kosičkách, s.r.o.?

Můj sportovní vzor?

Mým sportovním vzorem od dětství byl můj otec. Od malička jsem se zamiloval do jediného sportu a tím byl fotbal! Otec v té době byl aktivním členem fotbalového spolku u nás na vesnici v Kobylicích. Na všechny jeho tréninky a mistrovská utkání jsem poctivě docházel a v mých očích to byl právě on, ke komu jsem vzhlížel a z koho se pro mě stal můj vzor.

Jaký sport mě nejvíc bavil, když jsem byl dítě?

Vyrůstal jsem odmala na vesnici, takže pohyb mi nebyl cizí. Od rána do večera jsme byli s ostatními dětmi venku a hráli různé hry. Ale jako každý kluk jsem nejraději proháněl míč a hrál fotbal. Již od svých pěti let jsem zahořel láskou k fotbalu a to mi zůstalo až doteď.

Turnaj pro týmy z Královéhradeckého kraje se hraje v pondělí 6. září na stadionu Háječek v Hradci Králové.

Který sportovec vás v poslední době nejvíc potěšil či překvapil?

Nedávno skončila olympiáda v Tokiu a jako každý vlastenec jsem fandil našim sportovcům. Velice mě potěšily úspěchy naší výpravy a myslím si, že jsme pár cenných „kovů“ domů přivezli. O překvapení také nouze není. Jako sportovce a fotbalistu mě velice překvapila situace týkající se okolo Lionela Messiho. Pro španělský fotbal je to obrovská ztráta a na Camp Nou v Barceloně teď na dlouho zavládne smutek. Stejně jako k pravé patří levá, tak k Barceloně patří Messi. Uvidíme, zda se tam vrátí, až mu vyprší smlouva v Paris Saint-Germain. Na druhou stranu útočná trojice Messi, Neymar a Mbappé bude nejspíš noční můrou pro každou obranu ve Francii.

Jaký je můj sportovní cíl?

Já už hraji fotbal pro zábavu, že mě to baví a je to můj koníček. Jako mladší jsem měl cíle hrát za velkokluby a dostat se někam vysoko. Tato šance se mi naskytla, když jsem hrával za mládežnický klub v Kobylicích a projevil o mě zájem Hradec Králové. Bohužel jsme doma nedokázali skloubit školu a zaměstnání mých rodičů, abych se mohl čtyřikrát až pětkrát v týdnu dostávat do Hradce na tréninky a fotbaly. Teď, jak léta přibývají, je mým cílem se z každého zápasu vrátit domů celý a bez vážnějších zranění.

Na co se jen málokdy zapomenu dívat v televizi?

Na televizi koukám jen málo, moc času mi na ni nezbývá. Věnuji se dceři, s kterou chodíme na procházky do přírody, jezdíme spolu na kole a užíváme si jeden druhého. Jelikož jsem pro dceru táta na sto procent, tak si nenechám ujít koukat se s ní na její oblíbené pohádky.