Kouč Malura říkal, že hráči pod jeho vedením zřejmě nejtěžší přípravu své kariéry nezažijí. Můžete jeho slova po prvním týdnu potvrdit?
Dnes už jsou přípravy zaměřené jinak, než tomu bylo v minulosti. Dříve se v prvních týdnech většinou jenom běhalo, kdežto nyní se pravidelně dostáváme také na hřiště. Žádná sranda to ale není. Dopoledne na umělé trávě strávíme zpravidla hodinu a tři čtvrtě, a když se člověk vydá, mátoho dost. Odpoledne pak chodíme na výběhy a do posilovny. Celkově si myslím, že za sebou máme náročný týden.

Jak vaše tělo snáší tréninkovou zátěž? Říká se, že po třicítce člověka všechno bolí mnohem víc…
Říká se to, to je fakt. Zatím se cítím dobře, zdravotní problémy nemám, takže si nemůžu stěžovat. Tělo ale bolí vždycky. Obzvláště po prvním týdnu, kdy po vánoční pauze znovu najíždíte na pravidelnou tréninkovou zátěž.

Je vám pětatřicet. Musíte o sebe určitě dbát mnohem víc než ve dvaceti. Je pro vás kvalitní regenerace nezbytností, nebo se po tréninku hned sbalíte a uháníte domů za rodinou?
Bez regenerace by to nešlo. V klubu máme k dispozici saunu, vířivku, bazén, a kdo potřebuje, chodí na masáže. V tomto směru nám nic nechybí. Bylo by špatné, kdybychom toho nevyužívali. Člověk se hned cítí jinak.

Zimních příprav máte za sebou nepočítaně. Pod kterým trenérem byla nejtěžší?
Těžko říct. Dřív se zkrátka jelo podle zaběhnutých pravidel. První dávky byly většinou extrémní, takže člověk druhý den skoro nemohl vylézt z postele a z pomyšlení na další zátěž byl dost otrávený. Za tři dny jste se utavil a pak jste se z toho čtrnáct dní vzpamatovával.

Takže modernější metody, kdy se nabírá kondice především na hřišti, jsou vám bližší?
Každopádně to má něco do sebe a není to tak fádní. Byli jsme na testech, po nichž má každý z nás nastavené své výkonnostní hodnoty, které se během tréninku hlídají díky sporttestrům. Tělo tak dostává přesně tolik, kolik potřebuje.

Při výbězích si vás bere na starost trenér brankářů Luděk Jelínek. Stačí vám? Prý je ve svých devětačtyřiceti letech stále ve výborné kondici?
Luďa má skvělou fyzičku, stále běhá na špici. Klobouk dolů před jeho vytrvalostí.

Kromě tréninků na hřišti, výběhů a posilovny jste si vyzkoušeli také aerobik. Jak vám to šlo?
Zažil jsem to už v Ružomberoku a Budějovicích. Ze začátku jsme po sobě jenom tak koukali, hodně jsme se nasmáli, ale po pravdě řečeno, žádná sranda to ve skutečnosti není. Když se to dělá pořádně, je to taky pěkná makačka.

Každý je na tom pohybově jinak. Určitě při tomto cvičení na sebe se spoluhráči pokukujete a zjišťujete, komu to jak jde…
Některé krokové variace nejsou vůbec jednoduché. Když to nezachytíte, šlapete vodu a rázem jste všem pro smích. Ale jinak je to příjemné zpestření.

V sobotu jste v prvním přípravném utkání porazili favorizovanou Mladou Boleslav. Překvapilo vás, že jste si poradili s tak silným protivníkem?
Svým způsobem ano. Boleslav je velmi ambiciózní klub, výhra je proto cenná. Pro nás to byl po delší době první zápas. Každý se chtěl navíc ukázat před novým trenérem a dokázat mu, že do mužstva patří. Na druhou stranu to byla jenom příprava, do další práce je to ale rozhodně povzbuzení.

Kádr je velmi široký. Boj o základní sestavu bude asi hodně tvrdý. Souhlasíte?
Pro každého to bude těžké. Nikdo nemá jistotu, každý ze sebe musí vymáčknout všechno. Pro trenéra je dobré, že má z čeho vybírat.