Možná i proto se ve svých třiadvaceti letech rozhodl zkusit štěstí v zahraničí. Volba padla na druholigový Hradec Králové, kde bude v příštích několika dnech testován.

S mužstvem jste se začal připravovat v pondělí. Jaké jsou vaše první dojmy?
Musím přiznat, že jsem měl obavy, jak mě kluci přijmou. Když jsem ale poprvé vstoupil do kabiny, všechno ze mě rázem spadlo. Parta se zdá být výborná, cítím se tu velmi dobře.

Měl jste nastoupit už od začátku zimní přípravy, tedy 7. ledna. Proč to týdenní zpoždění?
Trápilo mě koleno. Měl jsem mírně natažené vazy a klubový lékař Trnavy mi doporučil ještě klidový režim.

Nyní jste už v úplném pořádku?
Lepší se to rychle. Trochu to sice ještě bolí, ale snad to brzy bude dobré.

Na podzim jste toho za prvoligový A tým mnoho nenahrál. Proč?
Po letní přípravě jsem byl stabilním členem kádru. Jenže vedení Spartaku krátce před začátkem první ligy angažovalo záložníky Martina Hrušku a Rastislava Michalíka. Prosadit se do sestavy bylo rázem mnohem složitější. Odchovanci to mívají vždycky těžší, byl to i můj případ.

Zmínil jste Martina Hrušku, jenž je fotbalovým odchovancem nedalekého Dvora Králové a do Trnavy přestoupil v létě z Teplic. Jak jste spolu coby konkurenti v záložní řadě vycházeli?
Martin je perfektní chlapík. (směje se) Vycházeli jsme spolu velmi dobře. Když jsem se přišel podívat na první lednový trénink a zmínil se, že půjdu na zkoušku do Hradce, utahoval si ze mě, že to budu mít dál než on. Jinak mi ale popřál hodně štěstí.

Dnes vás čeká zápasová premiéra s Jabloncem. Těšíte se?
Byl bych rád, kdybych mohl odehrát alespoň poločas. Koleno snad vydrží. Samozřejmě si přeji, aby to dopadlo co nejlépe.

Bude těžké přesvědčit trenéra Maluru o vašich kvalitách?
Jsem odpočinutý, pojedu nadoraz. Je to proměohromná výzva. Chtěl bych tu uspět a doufám, že to vyjde.