Osobnost Deníku
Přečíst článek >
Byla to zvláštní sezona. Přesto fotbalisté TJ Sokol Roudnice mohou být s umístěním v uplynulém ročníku I. A třídy na Královéhradecku spokojeni. Obsadili šestou příčku.

Sokol však poutal „pozornost“ také debakly, a to zejména v závěru soutěže. Ten nejvyšší – 0:11 v Lázních Bělohrad - ovšem přišel již na podzim a tehdy stál místo kouče Javůrka. Na trenérskou lavičku usedl MILOŠ KOBLÍŽEK, jenž však rovněž doplatil na kolísavé výkony mužstva ve finále sezony. Pouhý jeden zápas před jejím koncem si „balil kufry“ také.

Je šestá příčka odpovídající výkonům mužstva v uplynulém ročníku?
Konečné umístění je dle mého názoru odpovídající možnostem mužstva, i když se nám závěr sezony nepovedl. Od lepšího umístění nás dělily dvě výhry, což je škoda.

Podzimní část jste měli rozehranou solidně, ovšem na jaře přišly poměrně kolísavé výkony, souhlasíte?
Mužstvo jsem přebíral po osmém kole při skóre 15:20 a zisku deseti bodů. V závěrečných pěti kolech jsme uhráli deset bodů při skóre 19:6, což považuji za málo očekávané. Po zimní přípravě, která proběhla v rámci možností klubu celkem slušně, jsme měli i dobrý vstup do jarních odvet a poměrně brzy jsme získali potřebné body.

Zdálo se, že mužstvo nebylo koncem soutěže konkurenceschopné na hřištích soupeřů. Čím si vysvětlujete debakly, které jste tou dobou museli vytrpět?
Konkurenceschopný nebyl tým v závěru sezony ani doma. V Třebechovicích se zranil Hůlka a tento okamžik měl na mužstvo až nečekaně záporný vliv. Přidala se další zranění klíčových hráčů a najednou jsme měli obrovské potíže s organizací hry. Dá se říci, že vyjma domácích vítězných zápasů s Chlumcem a Vrchlabím, ve kterých při nás stálo i potřebné štístko, mužstvo propadalo psychicky a výsledkem byly až neuvěřitelné debakly. V těch fázích soutěže to byly krušné chvíle.

Na cizích trávnících jste ostatně byli druhým nejhorším celkem soutěže, zatímco v domácím prostředí jste pouze dvakrát vyšli bodově naprázdno. To je velký rozdíl, viďte?
Závěr podzimní a začátek jarní části soutěže jsme hráli dobrý fotbal i venku. Postupem času se díky již zmiňovaným faktům náš herní projev venku horšil. Působili jsme ustrašeně a někdy až odevzdaně. Po obdržené brance bylo skoro vždy zle, mužstvu chyběl jakýsi správný „blázen srdcař“, který by to, jak se říká, nakopl. Doma byly naše výkony lepší. Proměňovali jsme šance, méně jsme chybovali a na rozdíl od venkovních zápasů mužstvo mělo touhu vítězit. Doma prohrálo jen s Bělohradem a Libčany.

Vaším přáním bylo stabilizovat kádr a dát šanci nadějným mladým odchovancům klubu. Dařilo se v tomto ohledu?
Kádr sice byl po podzimních odchodech brankáře Menšla a stopera Pavlase doplněn, ovšem ukázalo se, že oba hráči citelně chyběli. Tímto se nechci nikoho z ostatních dotknout, ale tento fakt byl podstatný. Zapracovávali jsme mladé hráče se střídavými úspěchy. Co se týče odchovanců, rozhodně šanci dostali a v řadě zápasů odehráli slušné partie. Mladí hráči potřebují důvěru, trpělivost a čas, ale na druhou stranu ne všichni dali fotbalu to, co by bylo potřeba. V tomto směru zaslouží pochvalu Ondra Kmoníček, jenž šel hodně nahoru.

Špatné výsledky mužstva ke konci soutěže vás stály funkci trenéra. Překvapilo vás odvolání pouhý jeden zápas před koncem ročníku?
Po třech debaklech byla situace špatná. Očekával jsem nějaký tlak od vedení na svoji osobu. Namísto toho jsem byl od mužstva telefonicky odvolán bez jakékoliv šance na nápravu dané situace. Nečekal jsem to, co se stalo, ale zřejmě za tím nebyly jen moje neúspěchy koncem soutěže. Dále to nekomentuji. Na tuto skutečnost reagoval vedoucí mužstva Jiří Špaček, jenž odstoupil ze své funkce. Za jeho dobrou spolupráci mu děkuji.

V Roudnici během necelého roku nastoupí již třetí kouč. To obecně není pro tým příliš dobré, nemyslíte? Už je alespoň známé jméno vašeho nástupce?
Tato otázka by více slušela lidem, kteří roudnický klub řídí. Pro mužstvo i klub je vždy dobré, když je situace stabilizovaná. Tyto kroky škodí hlavně mužstvu. Podívejte - můj předchůdce Aleš Javůrek vydržel na lavičce osm kol, já sedmnáct. Mužstvo skončilo na šestém místě, takže nevím… K mužstvu se vrací trenér Koudelka.

Údajně máte namířeno do Libčan. Je to pravda? Co od nového angažmá očekáváte?
Ano, s Honzou Schejbalem jsme se dohodli na spolupráci. V Libčanech jsem v minulosti působil jako hráč. Mým asistentem bude Milan Šimek, rovněž bývalý hráč A mužstva tohoto klubu. A co očekávám? Kvalitní a poctivý přístup všech hráčů, dobrou spolupráci s výborem a vzájemnou úctu a toleranci s náročnými fanoušky.