Na Letné strávil Milan Fukal jednu z nejlepších sezon kariéry. Z pozice obránce střílel branky, zahrál si Ligu mistrů, stal se mistrem české ligy.

V neděli se v sedmatřiceti letech na osudové místo  vrací. Jako hráč možná naposledy.

„Moc se těším. Pro mě osobně to bude možná poslední zápas na Letné," uvažuje kapitán fotbalistů FC Hradec Králové.

Opravdu to bude vaše soukromé loučení se Spartou?
Možné to je. Je mi sedmatřicet. Nikdo neví, co bude příští rok v létě.

Je pro vás zápas na Letné pořád zvláštní?
Určitě. Těším se na to. Mě i celý tým čeká velký zážitek. Nastoupíme na jednom z nejhezčích stadionů v republice. Přeju si, aby Sparta postoupila přes Feyenoord a na naše utkání přišlo hodně lidí. Na Spartu se nám docela daří. Doma jsme ji dvakrát porazili, na Letné prohráli 0:1 a 1:2. Doufám, že na to navážeme. V naší situaci („votroci" mají čtyři body za remízy – pozn. aut.) potřebujeme bodovat.

To je docela odvážný plán.
Jsem si toho vědom, ale bod by nám pomohl. Budeme se snažit na něj hrát.

Jaká k němu povede cesta?
Spartě se musíme postavit s určitým sebevědomím. Na druhou stranu hrát nahoru  dolů by bylo vraždou. Sparta bude chtít vzhledem k těžkému týdnu rozhodnout hned zkraje, na což musíme být připraveni. A pak být odvážnější a odvážnější…

Je to dvanáct let, co jste ze Sparty odešel. Docela to uteklo, že?
(směje se) To máte pravdu. Našim klukům často říkám, ať si užívají každý den fotbalové kariéry. Naposledy Tomáši Holešovi, který se poprvé dostal do nominace reprezentační jednadvacítky. Také jsem byl v jeho věku, nejmladší v týmu a najednou jsem z odstupem nejstarší.

Vybavíte si ten „sparťanský" rok? Nebylo to zbytečně krátké angažmá?
Přišel jsem tam v srpnu 1999 z Jablonce a bohužel za třináct měsíců odcházel. Pěti zápasy jsem se podílel ještě na dalším titulu, ale pak mě prodali. Bylo to hrozně krásné období, ale příliš krátké.

Šlo tehdy nabídce z Hamburku odolat?
Z mé strany jo. Ve Spartě jsem chtěl zůstat. Narodila se mi dcera a i pro svůj fotbalový růst jsem považoval za dobré zůstat ve Spartě. Jenže klub včetně trenéra Ivana Haška a majitele Košťála se rozhodl jinak. Sto milionů, které Hamburk nabízel, byla za obránce hodně velká suma. A prodali mě.

Trošku jste si za to mohl sám. Hrál jste skvěle a na beka byl nesmírně produktivní. Vždyť jste v lize vstřelil sedm branek.
Dokonce devět. Ještě před příchodem do Sparty jsem se dvakrát trefil za Jablonec. Plus nějaké branky v Lize mistrů a v reprezentaci. Tenkrát uměl dát ve Spartě gól snad každý. Bylo těžké nás bránit. Soupeř se nemohl zaměřit na jednoho nebo dva střelce. Navíc jsme měli v týmu kluky, kteří uměli skvěle zahrávat standardky – Rosický, Zdeněk Svoboda, Vlado Labant. Devět z deseti centrů mi přišlo na hlavu.

Připomenete si to, až přijdete do útrob stadionu?
Rozhodně. Asi každý hráč, který Spartou prošel, si vzpomene. Sám nebudu výjimkou.

Co přesně? Nádhernou atmosféru na Letné?
Třeba. Měl jsem kliku, že jsem zažil časy, kdy Sparta hrála opravdu dobrý fotbal a lidi byli vděční. Na zápasy jich chodilo spousta, stáli za námi. Bylo krásné na Letné hrát.

Fukal ve Spartě

Do Sparty přišel v létě 1999 z Jablonce. Ihned se prosadil do základní sestavy týmu, v kterém tehdy začínal zářit Tomáš Rosický. Pod mistrovský titul se podepsalo i jeho sedm branek. Na obránce nezvyklé množství. Měl patent na góly v posledních minutách. Spartě brankami pomohl i ze základní skupiny Ligy mistrů, natrvalo se usadil v reprezentaci. V březnu poprvé skóroval v přátelském utkání proti Austrálii. Po  Euru 2000, které neskončilo úspěchem, začal ve Spartě další ročník, ale v něm odehrál jen pět zápasů. Pak ho vedení proti jeho vůli prodalo do bundesligového Hamburku.