Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Honzo, jak byste shrnul své dosavadní působení v italském velkoklubu?
Tak nevím, jak bych to mohl zhodnotit. (zamyslí se) Po úvodní společné přípravě s áčkem jsem hrál celý rok Primaveru (juniorská soutěž prvoligových klubů – pozn. aut.), kde jsme skončili třetí. Celkově mi to samozřejmě dalo hodně, a to i do osobního života. Především jsem posbíral zkušenosti. Začal jsem fotbal jako takový chápat trochu jinak. Zjistil jsem, že mu člověk musí ještě víc obětovat.

Budete chtít v příštím ročníku už i trochu pokukovat po A týmu?
Abych řekl pravdu, tak ještě přesně nevím, co má klub v plánu. Může se stát všechno. Áčko nyní vybojovalo účast v Lize mistrů, takže to bude těžké. Ale to by bylo, i kdyby se tam nedostalo.

Fiorentina měla letos kousek do finále Poháru UEFA. Možná byla šance ho dokonce i vyhrát. Nepanovalov oddíle zklamání z toho, že se to nepovedlo?
Trochu určitě. Ale ne snad, že by byl někdo naštvaný na hráče. Spíše se divili, jak to daleko dotáhli. Viděl jsem penaltové semifinále s Glasgow Rangers, náš tým měl prostě smůlu. Jinak byl celý zápas lepší. Z finále jsem sledoval jen kousek, ale Rangers byli prostě špatní.

Pojďme k „devatenáctkám“. Čeká vás domácí mistrovství Evropy. Od pondělka se připravujete společně s mužstvem v Jablonci. Co jste všechno stihli napilovat?
V úvodu jsme dávali ještě do kupy kondici, abychom byli všichni srovnaní, a pomalu jsme se začali připravovat na Anglii (první soupeř v pondělí – pozn. aut.). Máme k dispozici DVD s jejími zápasy. Nacvičujeme obranné a útočné standardní situace. Už se to hodně blíží k tomu zápasu. Prostě děláme všechno proto, abychom byli dobře připraveni.

Pravděpodobně to bude jeden z vrcholů dosavadní kariéry všech hráčů. Především i proto, že se hraje u nás. Bude to výhodou, či naopak můžete cítit tlak?
Na jednu stranu je to výhoda, hlavně co se týká našich fanoušků. Může se přijet podívat celá rodina a známí. Ovšem rozhodně si uvědomujeme, že budeme pod velkým tlakem. Diváci budou chtít, abychom něco ukázali.

Jaké si vůbec dáváte cíle?
Nerad je prozrazuji, ale určitě jsou vysoké. Každý zápas budeme chtít vyhrát.

Vy už máte stříbrnou medaili z ME „17“. Mohlo by se něco podobného podařit znovu?
Samozřejmě. Může se stát cokoliv. Hodně bude záležet, jak se nám povede první zápas. Především musíme všichni makat. Pak třeba může při nás stát i trochu toho štěstíčka a povede se to.

Kouč českého výběru Jakub Dovalil prohlásil, že bere jedině postup do semifinále. I v případě, že byste skončili ve skupině třetí, znamenalo by to postup na MS „20“ do Egypta. Sice by to bylo částečné uspokojení, ale určitě by spíše převažovalo z tohoto výsledku zklamání. Co říkáte?
To samozřejmě. Máme těžkou skupinu. Ale jak jsem již řekl, stát se může cokoliv. Třeba nám něco nevyjde, nebo naopak budeme mít štěstí a vyhrajeme skupinu. Podle mne bude nejvíce záležet na prvním utkání.

Ve skupině se postupně střetnete s již zmiňovanou Anglií, dále s Řeckem a Itálií. Koho z těchto soupeřů řadíte do kategorie nejtěžších?
Těžko říct. S Řeckem a Anglií jsme ještě nikdy nehráli. Střetli jsme se jen s Itálií, ale to bylo tenkrát ještě se šestnáctkou. Sice jsme dvakrát vyhráli, ale co jsem zaslechl, tak od té doby hodně změnili kádr a jsou lepší. Uvidíme, každý zápas bude těžký.

Ve všech třech státech ještě nezačaly letní přípravy na ligové soutěže. U nás už tomu tak je a někteří hráči už mají i nějaké duely v nohou. Mohla by to být výhoda, že budete více rozehraní?
Řekl bych, že oni zase měli dříve reprezentační srazy, takže už budou dobře natrénovaní. Na to bychom neměli spoléhat, i když by to případně mohla být výhoda.

Kdo je podle vás největším favoritem celého šampionátu? Budou to Španělé, kteří v posledních šesti letech čtyřikrát triumfovali, nebo někdo jiný?
Když to beru ještě z dřívější sedmnáctky, tak se mi tenkrát hrozně líbili Němci. Jinak se to těžko předpovídá. Každý může vyletět, nebo naopak vyhořet. Je to hodně o tom štěstí. Záležet bude především na momentální formě a jak budou jednotlivá mužstva připravena.

Vy jste ještě před srazem „devatenáctky“ trénoval více než týden s druholigovým Hradcem Králové. Dával vám nový kouč „votroků“ Oldřich Machala do těla stejně jako ostatním?
Především musím poděkovat hradeckému klubu, že jsem se s áčkem mohl připravovat. Sice jsem třeba kvůli lékařským prohlídkám neabsolvoval všechny tréninky, ale jinak jsem si nic neodpustil. Byl jsem potěšen, že i kluci z týmu mě mezi sebe dobře přijali. Rád jsem zase nakoukl do prostředí mužstva.

Hradci se v uplynulé sezoně nepodařilo postoupit do nejvyšší soutěže. Jaká panuje uvnitř týmu atmosféra po příchodu nového trenéra?
Trochu se to omladilo. Nevím však, jaké ještě přijdou posily. Nicméně nálada tam panuje dobrá jako vždycky. Kluky stále fotbal baví a mají chuť vyhrávat. Je jen otázka času, kdy se jim povede posunout se do ligy.

Vraťme se ještě zpět. Jak jste vyplnil pauzu po sezoně? Přece jenom bylo zapotřebí se udržovat…
Sezona mi skončila později než ostatním, bylo to 8. června, čili přestávka nebyla nějak dlouhá. Klasické volno jsem měl snad jenom devět dní. Snažil jsem se převážně rehabilitovat a odpočívat. Poté už jsem pomalu začínal sám běhat, abych pak nemusel dohánět fyzičku. Chodil jsem trénovat i s rodiči, kteří mi například pomáhali nahazovat míče. (usmál se) Také jsem si šel zahrát fotbálek s kamarády. Bylo to spíše pro zábavu, abych nabral novou chuť.

V české nominaci pro ME „19“ chybí váš parťák z Fiorentiny Ondřej Mazuch, jehož klub odmítl uvolnit. Měl to být základní pilíř nejen obrany, ale celého celku. Bude to citelná ztráta?
To určitě. Sice s námi dlouho nehrál, byl spíš v jednadvacítce, ale částečné oslabení to je. Na druhou stranu máme všechny stopery vynikající. Podle mne až tak velká ztráta by to asi nemusela být. V našem kádru jsou totiž dobří hráči.

Naopak v italském výběru jsou dva vaši oddíloví spoluhráči. Právě ve skupině se s nimi potkáte. Už jste se vzájemně stihli hecovat?
Právě že ani ne. Oni před takovýmito zápasy o tom neradi hovoří. Po utkání klidně, ale dříve ne. Ještě jsme si ani nepsali esemesku, takže se nejspíš uvidíme až pak v hotelu a tam něco prohodíme.

Takže před šampionátem jste se o tom ještě nebavili?
Ne, ne. Akorát jsme spolu mluvili, když jsme ještě měli v klubu soutěž. To už jsme věděli, jaká bude skupina. Hecovali jsme se jenom trošičku, ale nic velkého, žádné sázky neproběhly.

Italské angažmá okusí i váš kolega z „devatenáctky“ Libor Kozák, jenž odchází do římského Lazia. Přišel za vámi pro nějakou radu?
Ano. Ještě předtím, než do Lazia odcházel. Ale i teď jsme na rehabilitacích neustále spolu a bavíme se. Vyprávím mu, jak to tam probíhá. Ne snad, že bych mu radil, ale hlavně mu povídám o menších počátečních problémech, aby se poučil.