Když je na hřišti, soupeři musí vyhlásit stav pohotovosti. S jeho pobytem totiž zpravidla přicházejí šance a góly. Přesto musí bývalý fotbalista Pardubic a Hradce Králové Radim Holub (nar. 12. listopadu 1975) o místo v mladoboleslavské sestavě tvrdě bojovat a většinou se na trávníku objeví až v průběhu utkání.
Jaká panuje v Mladé Boleslavi atmosféra po dosti zvláštním podzimu?
Jsou to takové rozporuplné pocity. V lize nám to moc nešlo, jsme až desátí. V Poháru UEFA jsme ale dokázali vyřadit Palermo a postoupit do základní skupiny. Z Poháru Českomoravského fotbalového svazu jsme naopak vypadli, takže je opravdu těžké hledat vhodné slovo pro hodnocení podzimní části.
Podepsala se na nestabilitě výkonů i trenérská výměna, kdy Luďka Zajíce nahradil Zdeněk Ščasný?
Asi ano. Oba mají poněkud rozdílné tréninkové metody a chvíli trvá, než si mužstvo zvykne. Navíc v létě odešli Abrahám a Pecka, tedy dva klíčoví hráči. Kádr byl sice doplněn, ale chce to vždycky nějaký čas, aby se posily uplatnily.
Na podzim jste většinou střídal. Podobné to bylo už vloni. Je těžké pro hráče vašeho kalibru si zvyknout na roli náhradníka?
U mě je to trochu specifické. Někdy odehraju celý zápas, jindy střídám a třeba dám hned gól. V Boleslavi mě berou už spíše jako žolíka. Místo toho, aby mi góly pomohly do sestavy, je tomu spíše naopak. Raději bych samozřejmě hrál od začátku, ale bohužel s tím nic nenadělám. Konkurence v útoku je navíc veliká.
 
Ale když jste na hřišti vy, bývá před brankou soupeře pořádně horko. Proč tedy trenér upřednostňuje jiné typy? Jak vůbec vycházíte s panem Ščasným?
Když přišel, tak mně řekl, že mě bere jako dobrého hráče, ale místo v základní sestavě mi zaručit nemůže. Jinak máme korektní vztahy.
Proč ale dostávají příležitost dynamičtější a rychlejší hráči než jste vy, přestože zpravidla nejsou ve vápně tolik nebezpeční?
Už se mi to stávalo ve Spartě za trenéra Hřebíka, který upřednostňoval třeba rychlého Hartiga. Nejsem sice tak rychlej, ale nějakou tu orientaci ve vápně mám. Trenéři zkrátka mají radši asi živější hráče než jsem já. (směje se)
Jezdíte po zápase domů hodně naštvaný? Mám na mysli když nastoupíte třeba v 75. minutě. To se člověk ani nemůže pořádně zapotit…
Dřív, když jsem byl mladší, mě to štvalo hodně. Teď je to trochu jiné. Samozřejmě bych chtěl hrát víc. Na druhou stranu jsem v ambiciózním klubu, mám tu ještě rok a půl smlouvu, takže to vždycky nějak překousnu. Je mi dvaatřicet let a více příležitostí holt dostávají mladší. Je to věc trenéra.
Zimní přestávku jste vzhledem k účasti v Poháru UEFA měli dosti krátkou. Hráli jste ještě 20. prosince. Je těžké se soustředit tak dlouho jenom na fotbal?
Nalosovali nám to dost blbě, ale s tím se nedalo nic dělat. Jsme profesionálové, navíc jsme hráli ve Florencii, takže to byl docela pěkný výlet, přestože jsme 2:1 prohráli.
V Itálii jste ale přesto udělali díru do světa, když jste v boji o postup do základní skupiny Poháru UEFA vyřadili Palermo. Musel to být vskutku slastný pocit…
Jo, jo, byla to paráda. Moc lidí nám v odvetě po prohraném domácím zápase nevěřilo. V Palermu jsme však soupeře zaskočili a na penalty postoupili.
V základní skupině jste pak třeba narazili na španělský Villareal. To byl o mnoho silnější soupeř než Palermo, souhlasíte?
Bezesporu. Mohli jsme klidně prohrát 4:0. Na rozdíl od Italů jsou Španělové individuálně mnohem šikovnější. Obejít protihráče jim nečiní vůbec žádný problém. Byla škoda, že nám rozhodčí v nastavení neuznal gól na 2:2. Byl by to cenný výsledek.
Na podzim jste v lize odehrál 630 minut a vstřelil tři góly. Jak byste zhodnotil výkony Radima Holuba?
Když tolik nehrajete, hodnotí se to vždycky těžko.
Kdyby přišla nabídka z jiného prvoligové klubu, kývl byste?
Oni by mě nepustili. Prezident klubu mi říkal, že to nepřichází v úvahu, že těch dvacet minut můžu hrát klidně dalších pět let. (směje se)
Na svém kontě máte 74 prvoligových branek. Myslíte, že se vám povede dosáhnout kýžené stovky a tím si vydobít místo v renomovaném Klubu ligových kanonýrů?
To bych musel hrát pravidelně.. Kdybych dva roky nepauzíroval se zraněním a jednu sezonu nestrávil ve druhé lize, možná bych byl už blízko. Takhle je to cíl dost vzdálený.