Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V té příští už jej čekají jiné povinnosti. Coby asistent vytvoří trenérský tandem s novým koučem druholigových „votroků“ Oldřichem Machalou.

Na kolik vás překvapilo, že jste dostal nabídku na post asistenta u A mužstva bez předcházející trenérské praxe?
Překvapení to bylo. Na druhou stranu jsem po ukončení hráčské kariéry u fotbalu zůstat chtěl a trénování mě lákalo vždycky. Samozřejmě jsem nevěděl, jestli začnu u dorostu, žáků nebo rovnou u dospělých. Musím ale říci, že u dospělých mě to lákalo nejvíc. Hrál jsem pod řadou trenérů a ve vrcholovém fotbale se neustále pohyboval. Doufám, že načerpané zkušenosti se mi podaří v Hradci uplatnit.

Bylo těžké pověsit kopačky na hřebík?
V poslední době jsem o tom dost přemýšlel. Věděl jsem, že to jednou přijde. Jednoduché rozhodování to rozhodně nebylo, ale tato nabídka mě nakopla, podobná šance by třeba dlouho přijít nemusela. Možná mi vytížení na hřišti bude trochu chybět, když to však okolnosti dovolí, tak si třeba ještě na Hradecku kopnu v nějaké nižší soutěži.

Už se tedy nemůže stát, že by Michal Šmarda v případě krize zaskočil na levém beku?
Nikdy neříkej nikdy, ale je to už nepravděpodobné. Nechám to už na těch mladších. (směje se)

Vytvoříte tandem s Oldřichem Machalou, s nimž jste kdysi působil v Sigmě Olomouc. On si vás na post asistenta vyžádal. Zaskočilo vás to?
Budu upřímný. Začalo to trochu jinak. Ríša Jukl (generální ředitel FC Hradec Králové – pozn. red.) mě oslovil s nabídkou, abych v Hradci působil jako sportovní ředitel a zároveň trénoval B dorost. Poté, co skončil trenér Malura, se řešil jeho nástupce. Bavili jsme se o různých kandidátech. Jednou z variant byl Olda Machala, který byl nakonec vybrán. Znám ho jako výborného člověka a kolují o něm zprávy i jako o velmi dobrém trenérovi. Má cit pro hráče a mužstvo by za ním mohlo jít.

Lze už nyní konkrétně hovořit o hradeckých ambicích v příští sezoně?
Záležitosti kolem letní přípravy a hráčského kádru teprve řešíme. Hlavně budeme chtít, aby kluky fotbal bavil a těšili se na každý trénink či zápas. Rozhodně k sobě musí být více nároční. Život fotbalisty je poměrně krátký a každý hráč by toho měl chtít dokázat co nejvíce. V poslední době se mi zdálo, že jsou někteří hráči spokojeni s tím, že hrají druhou ligu, že mají zajištěné živobytí, a to je trochu málo. Nemá cenu říkat, že chceme hrát o ligu, nebo cíle nějak konkretizovat. Když se v týmu vytvoří správná atmosféra, výsledky přijdou samy.

Před rokem jste z hradecké kabiny odcházel jako kapitán, nyní se do ní vracíte jako asistent trenéra. Bude to jistě zvláštní pocit…
Samozřejmě to bude trochu něco jiného. Jako hráč jsem tam vždycky seděl a čekal až přijdou trenéři a nastíní nám své představy. Teď budu stát na druhé straně. Sám jsem na to zvědav, ale moc se na novou práci těším. Jsem plný elánu a jak už jsem řekl, hlavně budeme chtít, aby to hráče bavilo a na hřišti hráli i za trenéry.

S převážnou většinou z nich se znáte osobně. Tykáte si. Nastane v tomto směru změna?
Nemá cenu na tom nic měnit. Pravidla v kabině jsou daná. Hlavní bude disciplína a je jedno jestli si s někým tykám nebo vykám. Doufám, že společně najdeme cestu, abychom chtěli v každém zápase vyhrát.

Kde podle vás momentálně Hradec tlačí bota nejvíce?
Posílit chceme především na pozici středního tvořivého záložníka, ten tady chybí nejvíce. Naše pozornost se bude upínat i na posty levé strany.

Prožil jste bohatou hráčskou kariéru. Se Spartou jste vyhrál titul, dvakrát se vám podařilo získat Pohár ČMFS a zahrál jste si také v evropských pohárech. Které období považujete za nejúspěšnější?
Krásných okamžiků byla spousta. Těžko je nyní nějak sesumírovat. Každopádně bych byl rád, abych nějaký podobný úspěch zažil i z pozice trenéra.