Osobnost Deníku
Přečíst článek >

S těžkou rolí po odchodu oblíbeného a úspěšného kouče Václava Kotala se vypořádal skvěle.

Jiří Plíšek „votrokům" ordinoval pohledný fotbal, přivedl tři hráče z Bosny, kteří se ihned prosadili a fanoušci to náležitě ocenili. Vzali ho za svého.

„Jsou velmi pozitivní, což je u nás nevídaná a nesmírně cenná věc. Zároveň to zavazuje, abychom fotbal hráli především pro ně," uvažuje čtyřicetiletý trenér fotbalistů FC Hradec Králové, třináctého mužstva Gambrinus ligy po podzimní části.

Máte za sebou půlrok na lavičce Hradce Králové. Převládají ve vás pozitivní pocity?
Určitě. Na druhou stranu  jsou i pohledy, které jsou za očekáváním.

Můžete být konkrétnější?
Je potřeba říct, že v létě došlo k velkým změnám, jak v realizačním týmu, tak v hráčském kádru. Rozhodli jsme se změnit způsob hry a to se nedělá přes noc. Vedle toho mužstvo ukazovalo určitý zajímavý potenciál, i když to nebylo zvýrazněno bodově. A jsme u toho, co mi chybí. Že v několika zápasech jsme body odevzdali úplně zbytečně. V případě, že bychom měli o pět šest bodů víc, byl by podzim až nad očekávání. Každopádně v závěru bylo znát, že si mužstvo sedá, že hráči, kteří dostali nové role, se s nimi sžili a celkově jsme kromě úvodního zápasu v Plzni nikde nepropadli. Třeba v Jablonci jsme sahali po vítězství. Těžko říct, jak by to dopadlo, kdybychom hráli v plném počtu.

Velký rozdíl mezi výkony i výsledky byl v utkáních doma a venku. Čím si vysvětlujete, že mužstvo mělo dvě tváře?
Je to otázka pro Hradec jako takový. Do hráčů je třeba dostat, že jim nesmí stačit hrát na hraně bytí a nebytí, ale že mají na to, a taky si to zaslouží, aby hráli o vyšší mety. Je to samozřejmě v hlavě. Přesvědčit je, že i venku můžeme hrát stejným způsobem jako doma. Naším úkolem je, abychom to do nich dostali. Cesta k úspěchu jednoznačně vede přes schopnost získávat body nejenom doma, ale i venku.

Čeká vás velmi složité jaro. V čem by se ještě měl tým výrazně zlepšit?
Ve všem. (usměje se) Nikdy to není tak, že všechno znáte a umíte. Musíme se posouvat ve všech segmentech hry. Nyní jsme udělali první krok v obměně kádru, druhým krokem bude jeho stabilizace, což bude pro Hradec důležité do budoucna.

V létě jste přivedl z Bosny a Hercegoviny dva hráče – Harise Harbu a Asima Zece, v září ještě Emira Haliloviče. Uvědomoval jste si, že pokládáte hlavu na špalek, kdyby se tito fotbalisté neprosadili?
Jednoznačně. Tak to je přece vždycky. Když se něco nepovede, tak první na řadě je trenér. Přijde mi logické, že největší zodpovědnost jsem vzal na sebe. O to větší radost mám, že všichni tři jsou vnímaní tak, že do týmu přinesli něco pozitivního a určitou nadstavbu.

Harba hrál od začátku v základní sestavě, Halilovič nastřílel tři branky, Zec od první chvíle sázel góly v juniorce. Čekal jste, že budou hrát až tak dobře?
Je hrozně jednoduché říct, že jsme to všichni věděli a očekávali. Vrátím se k tomu, co jsem říkal před jejich příchodem. Tedy, že do Hradce přicházejí hráči se zajímavým potenciálem, kteří mohou být pro klub velmi prospěšní a důležití. Což se prokázalo i u Haliloviče, který přišel zraněný a ještě bez absolvování letní přípravy. Vstup se mu vůbec nevydařil. Tam jsem na sebe vzal ještě  větší riziko. Na druhou stranu jsem vždy říkal, že těm hráčům věřím. Oni mají  na víc a je jen nás všech, abychom to z nich dostali. Na jaře to budeme potřebovat.

Čekáte tedy od nich, že by měli přijmout ještě zásadnější roli?
Podle všech předpokladů by to tak mělo být. Mají za sebou velmi složitý proces adaptace. Vezměte si, že Haris Harba od chvíle, co se tady objevil, nebyl doma. Šest měsíců neviděl rodinu, přišel o všechny známé. Navíc se musel  vyrovnávat příchodem   do nového prostředí,  zvykal si na nové spoluhráče a odlišný tréninkový proces. To jsou věci, které si málokdo dokáže představit nebo o nich vůbec nepřemýšlí.

Před dvěma měsíci jste jim nařídil, že v kabině budou hovořit jenom česky. Byl jste na ně přísný? Potřebovali nad sebou bič?
To není bič. Oni nemají problém s tréninkovou morálkou, protože mají obrovskou motivaci se dostat ještě někam výš. Někdy si musí každý z nás zvyknout na jiný režim, jinou náročnost a jiná pravidla hry. S tím nemají žádný problém.

Zastavím se ještě u Asima Zece, který se stal nejlepším střelcem Juniorské ligy. Čelil jste velkým tlakům, abyste mu dal v lize mnohem větší prostor?
Takovým věcem moc nepodléhám. Všechno je třeba si rozumně vysvětlit. Když Asim přicházel, tak jsem slýchával, že takových hráčů je tady mraky. A ti samí lidé pak vytvářejí tlaky na to, aby hrál. Pořád platí to, co jsem řekl na začátku: Asim má zajímavý potenciál, ale nesmíme zapomínat na to, že věkem je pořád dorostenec, že je to svým způsobem ještě dítě. Je pro něj těžké vstřebat takovou spoustu změn. Každopádně udělal velký posun. Prosadil se v Juniorské lize, na minuty naskakoval do ligy nebo nasával atmosféru soutěže jako náhradník. Čeká ho ještě velký kus práce. A věřte mi, že dokážu odhadnout správný okamžik, kdy by měl dostat příležitost. A nemyslím tu populistickou, ale smysluplnou.

Může dostat, jak vy říkáte,  smysluplnou příležitost už na jaře?
Vůbec bych se tomu nebránil. Je to mladý hráč, jeho růst může být rychlejší než u jiných.

Během podzimní části jste se potýkali s množstvím zraněných hráčů, dost z nich nestihne začátek přípravy. Třeba Pavel Dvořák nebude k dispozici ani pro jaro. Jistě se shodneme, že potřebujete posily. Jaké řady chcete vyztužit?
V první řadě bych chtěl říct, že si cením toho, jak se s tím ostatní kluci porvali. To je další z pozitivních pohledů na věc. Nepoložili se a dokázali  i ve velmi oslabeném stavu dělat velmi dobré výsledky. To svědčí o tom, že jádro je zdravé. Jiné týmy omlouvají svoje výsledkové propady absencí jednoho hráče, z naší strany se takové nářky nikdy neozvaly.

A ty posily?
Vychází nám z toho pozice útočníka a dalšího hráče do ofenzivy. To jsou posty, které mě zajímají v první řadě.

Nastupoval jste po úspěšném Václavu Kotalovi a vaše pozice nebyla jednoduchá. Poznal jste, jak vás fanoušci během půlroku přijali za svého?
Fanoušci jsou v Hradci fantastičtí a je velmi příjemné cítit jejich podporu. Nejenom mé osoby, ale především celého mužstva. Jezdí za námi ve velkém počtu a jsou velmi pozitivní, což je věc u nás nevídaná a nesmírně cenná. Zároveň to zavazuje, abychom fotbal hráli především pro ně.

Uprostřed týdne jste pobýval v Záhřebu. Odjel jste do Chorvatska relaxovat, nebo pracovat?
Jedno i druhé. Využil jsem pozvání na utkání Champions League mezi Záhřebem a Kyjevem. Pak jsem měl ještě cestovat do Mariboru, kde hraje Lazio Řím, ale to jsem vynechal, protože jsem se chtěl vrátit ke svému mužstvu. Potkal jsem se tam s řadou známých lidi, které léta znám, jsou pro mě důležití a díky nim se cítím na Balkáně velmi dobře.

Okukoval jste i hráče pro Hradec?
Ne. Tři jižanští fotbalisté jsou dostatečný počet. Chceme se soustředit na hráče z Čech, potažmo Slovenska. Jen v opravdové nouzi bychom přemýšleli, zda zaměřit pozornost někam dál do zahraničí.

Stihnete v období volna navštívit v Anglii Edina Džeka?
Hrozně rád bych tam jel, dokonce mám od Edina i pozvání. Bohužel to nevyjde, protože času je tak málo, že budu rád, když si o Vánocích chvilku sednu doma.