Talent z Nového Města nad Metují se oklikou přes Řecko vrátil zpět do české ligy. Do Baníku Ostrava.

„Jsem šťastný, že jsem zase doma," upřímně říká Hable před sobotním utkáním s Hradcem Králové.

Bude to pro vás výjimečný duel?
Spíš ne. Bude jako každý druhý zápas. I když je pravda, že jsem si s některými hráči Hradce volal. Vzpomínky mám, vždyť jsem tam strávil kus fotbalového života.

Nemyslíte si, že v Hradci na vás vzpomínají víc, než vy na ně? Vydělal jste klubu odchodem do Florentiny přes 20 milionů.
(směje se) Těžko říct. Kontakty si neustále udržuji. Třeba s Pavlem Dvořákem si pravidelně voláme. Nedávno jsme se na soustředění v Turecku potkali s hradeckou juniorkou, kde znám trenéry, lidi z vedení, vedoucího mužstva. Bylo to moc příjemné. Viděli jsme se po dlouhé době a pěkně si zavzpomínali.

Před šesti lety jste z Hradce coby osmnáctiletý mladík odešel společně s brněnským Janem Mazuchem do Fiorentiny, kde jste se neprosadil. Berete to zpětně jako chybu?
Vůbec ne. Získal jsem zkušenosti, které bych jinde nenabyl. Musel jsem se o sebe postarat, naučit se řeč. To je    k nezaplacení. Dozadu se nedívám. Neřeším, jestli pro mě byla tehdy jiná cesta výhodnější. Stejně to už nevrátím. Nikdo nemohl vědět, že to ve Fiorentině takhle dopadne.

Poté jste chvilku hostoval  v Baníku a pak se na dva roky upsal druholigovému Ascoli, odkud jste přestoupil do Kerkyry. Čekala vás v Řecku další škola života?
Obrovská. Dva roky to tam šlo velice dobře, vytvořili jsme tam společně s dalšími cizinci výbornou partu. Poslední půlrok už to ale bylo velice špatné. Spousta zahraničních hráčů odešla, zbylo nás tam pár. Došly peníze.

A vy jste svoji situaci musel řešit přes arbitráž.
Mrzelo mě to. V Kerkyře jsem nechal kus srdce, líbilo se mi tam. Našel jsem si tam spoustu známých i mimo fotbal. Byla to moje druhá rodina. Ale nešlo to jinak. Udělal jsem vstřícný krok zpátky, ale oni dva dopředu. Nedalo se to. Vrátil jsem se domů a čekal na výsledek arbitráže. Měl jsem strach, že na jaře nebudu nikde hrát. Naštěstí to dobře dopadlo.

Projevila se v řeckém fotbale ekonomická krize, která postihla celou zem?
Bohužel ano. Úroveň ligy tam drží cizinci, fanoušci na ně chodí do hledišť. Jakmile přišla krize, řada dobrých hráčů odešla. Třeba z našeho týmu šest, více než půlka základní sestavy. Spousta mužstev vstupovala do sezony s velkými problémy, měla zakázané přestupy. Krize prorůstala vším.

Logicky i životem mimo stadiony.
Samozřejmě. Když jsem tam byl první rok, tak se pořádně nedalo dostat do centra velkých měst. Všude byli cizinci, turisté, otevřena byla spousta kaváren a obchodů. Ty se pak ve velkém zavíraly. Nikde nebyla práce. V době stávek bylo složité sehnat potraviny. Snad Řekové pochopili, že by měli více šetřit. Podle mě se jejich pohled na život změnil.

Jste rád, že divoké období máte za sebou?
Jsem šťastný, že jsme s přítelkyní zase doma. Oba lpíme na svých rodinách. Do Řecka za námi přijeli jednou za rok na dovolenou, jinak jsme se neviděli.

Co vás přivábilo zase zpátky do Baníku? Když jste byl v Ostravě na krátké hostování z Fiorentiny, štace vám nevyšla.
Když jsem se vracel z Řecka, neuvažoval jsem o možnostech. V Novém Městě nad Metují mi umožnili trénovat, za což bych chtěl vedení  moc poděkovat. Když dopadla arbitráž, tak se ozvala Ostrava. Jednání proběhla korektně, nebylo co řešit. Navíc je tady Milan Baroš, který ohromně zvedl zájem o ostravský fotbal.